Sobec je člověk, který myslí víc na sebe, než na mě.

(Výklad: sobectví vytýkají ostatním lidé, jejichž vlastní sobectví je frustrováno tím, že na ně ostatní myslí méně, než by se jim líbilo.)

Francie zakazuje práci po šesté hodině večer

FR1CZ

V posledním díle seriálu Vítězství odborářů nad rozumem si Francouzi zakázali pracovní maily a telefony po šesté hodině večer. Říkají tomu “Právo na odpojení” (!).

Motivaci lze částečně pochopit – málokde kromě Asie je tak výrazně hierarchizovaná společnost a obří Power Distance Index, a francouzští ředitelé si se zaměstnanci skutečně vytírají prdel běžně a ostře a ženou jejich vytížení na hranu. Jenže realizace je taková typicky francouzská.

Komické na tom je, že to neosovobodí (to neni překlep) nevolníky v manufakturách a servírky, trávící 16 hodin denně na nohách, nýbrž to výhradně zasáhne celkem dobře placené (a zjevně zpovykané) hipstery z IT společností a manažery supranacionálů, kteří si ovšem nemohou dovolit nebýt na přijmu.

Dovolit si to mohou jen lidé, kteři nic důležitého nedělají. Zaměstnanci v IT, kteří doufají, že se díky zákonu budou moci po šesté plně věnovat kavárenskému životu si tim dost posírají důchod, protože je nevyhnutelně karierně předběhnou lidi, kteří dělají co je potřeba kdy je potřeba a zaměstnavatelé se na ně můžou spolehnout.

Ukážeme si na teorii množin, jak velký je průnik skupiny lidí, kteří možná skutečně pracují déle a tvrději a v horších podmínkách, než by se nám líbilo v 21. století, a skupiny lidí, kteří si mohou dovolit po šesté nereagovat, aniž by kvuli tomu zkrachoval Google a došly léky v nemocnicích:

teorie množin

Cílovka je 0 lidí – kdo to potřebuje, toho se to netýká, a koho se to týká, ten si nemůže dovolit se tim řídit. Oh la la!

O hospodářském růstu a nafukovacích míčích

V lidovém povědomí koluje celá řada různě závažných, podstatou však zpravidla banálních ekonomických failů. Mezi nimi jsou i variace na tento výrok:

“Neměli bychom se od těch Číňanů přeci jenom něco přiučit? Dyť jim roste ekonomika o 6% ročně a nám sotva o procentíčko, dvě. Možná demokracie neni zas tak důležitá, důležitý je, aby se lidi měli dobře.” 

To je kolosální píčovina. Hospodářský růst nevypovídá o úrovni ekonomiky, protože hospodářský růst je poměrný ukazatel, vyjadřující rozdíl oproti předchozímu či výchozímu stavu. Ukazuje nám tedy, o kolik se ekonomika za nějaké období zvětšila, ale ne jak je velká. Vůbec.

V praxi je mezi úrovní a rychlostí rozvoje dokonce nepřímá úměra – expanze o 6%, když půlka národa bydlí v rakosových chýších a v životě neviděla zubaře, je podstatně snazší, než když už je ekonomika rozvinutá na hranici současných možností a “chudí” se říká lidem, kteří mají dům, auto, bezplatnou zdravotní péči, dovolené v tropech a padesát kilo nadváhy. Reálný nárůst produktu, který první ekonomiku zdvojnásobí, se v druhé prakticky nepozná.

Relativně rychlejší růst Číny není politickým systémem (když, tak navzdory politickému systému), nýbrž právě onou poměrností. Čína, Indie, Indonésie či Barma rostou rychleji než Západ, protože začínajíc prakticky na zelené louci maji kam, a mají k dispozici západní techniku, know-how a kapitál.

Princip lze intuitivně zpřístupnit:

Nafouknout merunu z vypšouknuta do přiměřeně nafoukla je výrazně snazší, než do už vešvechpraskající brunátně funět další dva pascaly. 

Pro technické kikoty, ekonomický růst se řídí zákonem klesajících výnosů:

graf

Jako obvkyle je grafík rozklikávací.

Kde limita je potenciální produkt.

Skutečnost, že Čína roste o 6% ročně a Evropa 2% a to ještě na dluh a blbě – bobtná především státní a se státem spřažený díl ekonomiky na úkor dlouhodobé produktivity, protože to jediné stát umí – by nás neměla nijak vyvádět z konceptu, či v nás probouzet jakékoliv pochyby o výhodách liberální demokracie a kapitalismu – je to prostě tim, že Čína začínala před třiceti lety při Dengových reformách prakticky z doby bronzové (v průměru, Mao totiž předtím vrátil podstatnou část venkova prakticky do neolitu) a má ještě zatraceně kam růst, než se vůbec začne přibližovat životní úrovni na západě.

Jistěže dohánění ledoborce jde rychleji, než ledoborba. Čína roste momentálně rychleji, protože nás dohání v našich stopách, díky naší (zhusta kradené) technice a za cenu otrokářství a cenzury. Ale to je tak všechno. Jak se budou rozvíjející se země blížit našemu levelu, začnou zpomalovat ze stejných důvodů, z kterých jsme zpomalili my – rostoucí sociální nároky, administrativní zátěž, rozličné sabotáže v hávech obecného dobra (regulace, srabaktivismus), neefektivita a nenažranost blahobytem rozmazelné správcovské a politické třídy, utrácení za píčoviny, lenivění a dekadence lidu, šikana “tažných” a přibývání “chovných” napříč společností, hlavně ovšem právě přibližování se potenciálmu produktu, vedle něhož jsou to ostatní v podstatě kosmetické drobnosti.

Západní ekonomiky už jsou na hranici potenciálního produktu nebo potěmkinovsky na dluh kus za ní, takže každé další kosmetické čtvrtprocentíčko je obrovský oser. Jediná reálná možnost nastartování skutečného růstu je pořízení větší meruny.

Jak se dělá větší meruna? Výhradně technickým pokrokem a průmyslovými revolucemi. Všechno ostatní je stalinismus.

Naštěstí máme na horizontu hned několik průmyslových revolucí – automatizaci, robotiku, internet věcí, aditivní výrobu (3D tisk).

Krize rozvinutého světa je dočasná a nakonec bude překonána přesně tou věcí, která je už 500 let naší hlavní výhodou – technickým pokrokem spojeným s osobní svobodou, což dohromady znamená inovace, inovace, inovace.

Pokud by nějaký kikot chtěl rozporovat, stačí poukázat na i předškolákovi zřejmý fakt, že s pěstními klíny může být milion lidí zaměstnaných 20 hodin denně a neudělají statisícinu toho, co jeden týpek s automatickou výrobní linkou s prstem v nose za půl hodiny. Je to sice triviální, ale je to přesně jedna z těch triviálních věcí, které je potřeba připomínat.

Sonda do hlubin řidičovy duše: freeway edition

Na dálnici jezdí všichni v levým pruhu, protože se bojí, že by se tam pak nedostali zpátky, protože na dálnici jezdí všichni v levým pruhu, protože se bojí, že by se tam pak nedostali zpátky, protože na dálnici jezdí všichni v levým pruhu, protože…

Hle, zmenšený obraz celého problému civilizovaného soužití. Preventivní prasení, jak je všeobecné, stává se ospravedlněním preventivního prasení.

Jak říkám nesčíslná léta: ukaž mi, jak se lidi chovaj na dálnici a ve frontě, a já ti řeknu, jestli jim funguje stát.

Oxymoróny, Omnimoróny a další nová jazyková zvířátka

Na počátku byl rozhovor. Jak už to tak bývá, ovíněný rozhovor v ovíněném kolektivu. Proběhlo to nějak takhle:

Kdosi z přítomných pronesl cosi, co si odporovalo. Prémiový jogurt, nebo tak něco.

“Slyšels to? Ty vole, tyhlety protimluvy.“

Zbyhněv ukazuje na plechovku na stole: “Hm, Gambrinus excelent

Inženýr, informatik, jaderný fyzik a bubeník v jedné osobě, dorazivší Fábií v hate péčku: “Škoda auto…”

***

O inherentních oxymoronech už jsme si řekli v jednom z předcházejících článků. Jedná se o sousloví, nejobvykleji prostě kombinaci podstatného a přídavného jména (contradictio in adiecto), které si vnitřně protiřečí.

Kulatý čtverec, suchá voda, zelená ekonomika. 

Dále pravá dýha, ušlechtilý plast, pravá kůže alcantara (čili koženka, tedy nepravá kůže), socialismus s lidskou tváří, exkluzivní nabídka (nabídka = inkluze, tedy opak exkluze), dietní bůček, německá kuchyně, italské hospodářství, interní vyšetřování, společenské vědy, protikorupční úrad, reformní komunista, obuv Baťa, maso z Alberta, výhodný úvěr, kompetentní úřad, alternativní medicína, bývalý estébák, nepolitická politika, vláda rozpočtové odpovědnosti, objektivní zpravodajství, Tesco finest, mediální expert, genderová studia (apriorní ideologie bez induktivního uvažování je opak studia), velké espresso, americká angličtina (je zažitá série spellingových chyb v  angličtině britské, se s tim smiřte), švýcarský humor, Microsoft Excel (!), politický podnikatel, populární hudba, pracovník magistrátu, levicová ekonomie, poctivý bujón, zaručený výnos, nevýrazný Zbyhněv.

Potud osvěžení látky z minula. Vedle jednoduchých inherentních oxymoronů dále existují i vyšší levely, které tímto uvádím do povědomí i jazyka: omnimorony, komplexní misnómery a paradoxní antonyma.

Je možné, že pro uvedené jazykový fíčurinky existují zavedené technické termíny, o kterých zatím nevím. V takovém případě si je rád doplnim a čelendžuji lingvisty v opecenstvu, nechť přispějí svým troškou do mlýna.

Tedy rovnou k definicím:

Omnimoron

Omnimoron je takový složený název, ve kterém si všechny konstituenty vzájemně odporují, a oxymoron až nonsens je jakákoliv jejich částečná či úplná kombinace.

České kulturní elity. 

Sociálně ekologické hospodářství.

Volnost, rovnost, bratrství.

Nezávislá ruská média.

Čtenář si povšimne, že z žádných tří ani kterýchkoliv dvou slov v každé skupině nelze složit nic, co by pojmenovávalo něco reálného.

Komplexní misnómer

Je složený název, ve kterém všechny užité konstituenty odporují popisované skutečností. Zatímco u omnimoronu si jednotlivá slova odporují navzájem, u komplexního misnómeru odporují všechna jednotlivě popisovanému. To může znít příliš akademicky, ale koncept jednoduše ozřejmí názorné příklady:

Korejská lidově demokratická republika 

která není ani lidová, ani demokratická, ani republika.

Svatá říše římská

 která nebyla ani svatá, ani říše, ani římská.

Sociálně-tržní hospodářství

které není ani sociální, ani tržní, a už vůbec ne hospodárné (ale není to omnimoron, protože “tržní hospodářství” už je sémanticky legitimní kombinace)

Trvale udržitelný rozvoj

který je souborem přechodných a neudržitelných pokusů o stagnaci.

Kontroverzní podnikatel

je zavedené označení pro lidi, kteří nejsou ani kontroverzní (protože názor na ně je převážně jednotný), ani podnikatelé.

Fairtrade

není ani fér, ani obchod

Velká říjnová socialistická revoluce

která mj. proběhla v listopadu.

Paradoxní antonymum

Je takové slovo, které zpřídavněním či jinou formální změnou získalo význam přesně opačný, než má jeho kořen.

intelekt vs. intelektuál 

(intelektuálové bývají obvykle blbci)

sociální vs. socialistický

(socialismus hrubě škodí potřebným)

kvalita vs. management kvality

(QM nesouvisí s kvalitou produktu vůbec nijak, ba její dosahování obvykle komplikuje a prodražuje)

myslet vs. myslivec

(lovečtí psi plní roli externího procesoru a zvyšují kolektivní inteligenci celku o 300%)

právo vs. právník

(to snad není potřeba osvětlovat)

Bonus: A naopak překvapivá synonyma:

Sociolog, debil.

Báseň vzniklá pod vlivem přehřátí mozku v saunaweltu, a jen jím omluvitelná:

Plavky dám si na háček
bude ze mě naháček.

Upozorňuji velká vydavatelství poezie, že nejsem jen tak lehce k mání.

Krymští Rusové si jednostranně odhlasovali samostatnost (což v tomto kontextu znamená připojení k Rusku – patrný oxymoron). Nezbývá než doufat, že Putinův režim bude stejně shovívavý a vstřícný k separatistickým tendencím i jinde – například v Čečně, Dagestánu, Ingužsku, Tatarstánu, Baškortostánu, Karelii, a všude od Uralu na východ.

Čímž se chce říci, že pokud bude Putin (či jeho nástupci) intelektuálně konzistentní a budou měřit všem stejným metrem (autor uznává, že to je u KGB-FSB pradacanů s ohledem na jejich instrumentální vztah ke konceptu pravdy holá utopie), z Ruska zbyde padesátikilometrový okruh kolem Moskvy.

Jóga

Je fascinující, jak se věci mění ve své opaky.

U východních duchovních i fyzických nauk je to extra výživné, a není to jen vlivem “dekadentního západu”.

V jihovýchodní Asii začali stavět dvacetimetrové zlaté Buddhy okamžitě potom, co Siddhárta, zásadní antimodlář a antiegoista, který by jim za to nakopal do prdele, odložil závoj Máji.

U nás se pořádají kurzy buddhistického sexu, přestože Buddha ho identifikoval jako past.

Na nefilozofické rovině je pak dojemné, co se přihodilo ve wellnesech, healthklubech a sokolovnách s jógou. Jak už jsem zmínil v pastech na střední třídu:

“Organizovaná cvičení, která lze úplně stejně dobře, a v případě takové jógy i lépe a bez otřesně desinterpretovaného ideologického sluníčkového balastu cvičitelských hipipin, po jehož vyslechnutí by si Šakjamuní prostřelil hlavu kuší a rozkousal a sežral diamantovou sútru, dělat zadarmo. “

Původní zero-cost zdravotní systém nahatých poustevníků se proměnil v monstr trendy byznys (nic proti byznysu, ale nesmí být založen na bullshitu), pro lidi, kteří si chtěji zformovat prdel a zároveň zoufale lační po smyslu – i kdyby to měl být upadlý cukernatý self-help říznutý třetiřadým pseudomysticismem. Což bohužel neni řešení, nýbrž ještě větší problém. Problém, který zabírá místo řešení.

O self-helpu a autotuningu (auto ve smyslu “sebe”, ne auto jako auto), tedy česky svépomoci a sebeladění, tak jak mohou a mají vypadat, mají-li k něčemu vypadat, zase někdy příště. A pokud se hodně odvážu, tak třeba i o tom smyslu.

Takže, nedělní naučný oprásek: co je a co neni jóga

joga1a3ka

Fullsize se zjeví po kliku.