Vláda neni vláda, čili o příslušné roli politiky

Krom dysfunkce vnitřního fungování politiky je nejen v ČR problematická i pozice politiky v rámci všeho dění – především se jednoduše politika déře do zcela nepříslušné role ve společnosti.

Příčinou je i nešikovně zvolené názvosloví. Ať se nám to líbí nebo ne, způsob, jak věci nazýváme, ovlivňuje jak o nich uvažujeme. Měli bychom si tedy dávat pozor, jak věcem říkáme, aby zamýšlený význam vedl správným směrem, a správné věci a pořádky naznačoval.

Konkrétně? Především je zásadní chybou říkat sboru volených dočasných správců vůbec “Vláda”. Role tzv. vlády v demokratickém systému nespočívá ve vládnutí, nýbrž ve správě a hospodaření jménem lidu, ba službě lidu. Vládcem je v demokracii (teoreticky) všelid, v praxi si pak z logistických důvodů vládneme prostřednictvím volených zástupců. Když svým zástupcům říkáme “vládci”, zaděláváme si.

Kdyby se místo “Vládnoucí strana” říkalo mnohem přesněji “Sloužící strana”, hned by se tam cpalo méně onanistů.

O mentalitě našich najatých správců říká vše jimi oblíbené a nikdy neopomenuté sousloví “Naši občani“. Jemné přivlastňovací zájmenečko, a z chlebodárce je rázem surovina. Takové věci se pochopitelně dělají zcela úmyslně, a je potřeba, aby je začal dělat i někdo jiný, než zmrdečci – a jiným směrem, totiž, do pravdiva.

Krom přetékání správcovské role do role vládcovské je navíc politika příliš v centru dění, namísto toho, aby dění prostě právně vymezovala a jaksi podpírala. Politika se ze své přiměřené a legitimní servisní role dostává do funkce jakéhosi sportu, reality show, prostředku soupeření i obživy, a sociální stratifikace. Správně fungující politika by ovšem, podobně jako správně fungující tračník, neměla být většinu času vůbec vnímána, tím méně strašát polovinu času ve zprávách a polarizovat společnost po všech myslitelných osách. Věnovat tak obrovské množství pozornosti, a ostatně prostředků něčemu, co má mít výhradně obslužnou roli, je vysloveně zrůdné – taky osmnáct hodin denně neřešíme záchodovou mísu (paralela je dokonalá), a pokud tak činit musíme, zjevně je s ní něco v nepořádku.

Úkolem, správným, vlastním a přiměřeným úkolem politiky, úřadů a bezpečnostních složek je především, aby se o nich většinu času vůbec nevědělo. Aby prostě v ústraní dělaly svou práci, pokud nenastane problém, nebo dokud nejsou volby.

Protože je politika příliš vidět, přitahuje lidi, kteří chtějí být vidět. To jsou zároveň ti poslední, kteří by tam měli co dělat. Protože službě říkáme “vláda”, přitahuje lidi, kteří chtějí vládnout – ne lidi, kteří chtějí sloužit, spravovat či hospodařit.

Dávejme si pozor, jak říkáme věcem.

Read 1 comment

  1. Pingback: I ty, Brite? | Zbyhnev.com

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *