Pasti na střední třídu

Axiom: Od určitého stupně obecného blahobytu se nejlukrativnějším nástrojem obživy stává pasení se na slabých místech lidské povahy, popřípadě obohacené o jejich další cílené zeslabování. Konkrétní formy se sice mění v čase (odpustky byly nahrazeny podstatně totožnými emisními povolenkami), a zejména jsou různé návnady na různou kořist, tedy na různé typy lidí, a na různé příjmové vrstvy, ale princip zůstává.

Je jednou z předností tržní ekonomiky, že ačkoliv se lze pokusit zneužívat nedovtípivosti ostatních, přesto má první, poslední a hlavní slovo nakonec spotřebitel, a donucování je nepřípustné – upír nemůže přes práh, pokud si ho tam někdo sám nepozve. Že si je tolik lidí zve, a považuje to za běžné, správné a nutné, to je věc druhá, a jedná se o problém individuální, nikoliv hospodářsko-politický.

Běžné formy ojebávání známe.

U nízkopřijmových skupin je to jasné, zejména – cíga, kořalka, bedny, teleshopping, zázračné hrnce, spotřebitelské úvěry, multilevel marketing, jehovisti, vesmírní lidé a astrovložky, Blesk, Provident, KSČM, odbory, Lidl.

Zatímco klíčem k oškubání lopatáče je jeho absence sebeovládání, projevená zejména jako neschopnost odložit spotřebu, impulzivní nákupy, sklon k psychickým závislostem, víra v koláče bez práce, potřeba šetřit ať to stojí co to stojí a nadšené skákání na libovolný líbivý špek, u střední třídy jsou to frustrované ambice, ventilované kargokultem. Namísto budování skutečného bohatství jsou pořizovány jeho vnější znaky. 

Na vyšší střední třídu celkem úspěšně cílí luxusní značky, a soudě dle situace v pražských ulicích a kavárnách možná vůbec nejúspěšněji konglomerát Louis Vuitton Moet Hennesy.  

Iracionální spotřeba vysokopříjmových skupin má dvě světlé stránky – jednak dochází výdaji za status symboly k přirozené redistribuci bohatství (oproti té násilné daněmi), takže blbnutí jedněch je chlebem druhých, a jednak je epický sklon zejména Arabů, Rusů a Číňanů k utrácení za zlaté záchodové mísy a limitované šestikusové série Lamborghini to jediné, co jim brání koupit si za volné drobné zbytek zeměkoule.

Zatímco střední třída pořizuje vedle užitné hodnoty i nějaký nehmotný pocit (bylonebylium), velmi bohatí pořizují výhradně pocit, protože všechno ostatní už mají. Primitivní lidé poptávají primitivní pocit výlučnosti. Neprimitivní lidé poptávají rafinovaněji, zajímavější pocity, zejména tyto: “Jsem dobrý člověk”, a “Můj život něco znamenal”.

Tady je pak základní existenční nejistota a touha po smyslu jedněch, odhalená díky uspokojení běžných potřeb, chlebem a léky milionů.

Tu se pak hraje docela jiná hra. Superlevel na superbohaté je, bohužel, veliká převeliká část charity, dobročinných nadací a rozvojové pomoci. Poslat ovšem peníze někam na konto nestačí, resp. stačí to pouze tehdy, když jde jen o pocit, a ne o skutečnou potřebu někomu pomoci. Vůbec se nedivím Gatesovi, kterému o něco jde doopravdy, že si raději založil vlastní nadaci, než s tak závratnými sumami nechat hospodařit obvyklé “neziskovkové” kleptomarxisty. Ztráty třením v podobných sdruženích jsou ohromné, ať už jsou jejich deklarované cíle sebechvályhodnější, nemluvě o reálných výsledcích jejich práce – totiž zakonzervování politické a ekonomické situace v zemích, které ze všeho nejvíce potřebují změnu. Je to ohromná škoda, protože dobrovolný transfer prostředků na dobročinné účely je mnohem lidštější, než když totéž probíhá nedobrovolně formou daní – ale bohužel stupeň zpronevěry svěřených prostředků je stejně tak ohromný. Samostatný level je hnutí Greenpeace, jehož námezdný charakter je legendární.

Nejzajímavější je to ovšem u střední třídy, už proto, že je největší, nejnadějnější, oproti těm nižším napravitelnější, oproti těm vyšším zase zranitelnější, a dost možná představuje to nejzdravější, co ve společnosti vůbec je.

Kam odtéka tak velká část bohatství střední třídy je vynikající otázka. Na jednu stranu za to pochopitelně mohou daně, které právě na střední třídu dopadají nejtvrději – ale není to všechno. Máme vyšší příjem na hlavu, než kdy kdo kde v dějinách, podstatnou část bohatství společnosti drží právě střední třída, a stejnak. Lidi dávaj jen tak tak nájem/hypotéku a provozní výdaje, a jistě se málokdo cítí nějak blahobytně. Odpověď je, že si to z podstatné části děláme spotřebními zvyklostmi. Utrácíme za blbosti.

Je tedy potřeba hýbnout se spotřebními zvyklostmi. S těmi se ovšem pokouší hýbat ledaskdo. Poslední dobou se ta šetrnost rozmáhá a chytá až anticivilizační rozměry, že bychom si měli málem chovat v bytě slepice, svítit si lojovou lampou, pěstovat na balkóně vlastní brambory a hnojit si je vlastními, Kamile, hnojivem. Nalepila se na to taková divná, zpátečnická, alternativně-regresantská ekověc, dvojnásob tragikomická svým sklonem k vytváření svébytných pastiček na (alternativního) blba, o které to ve skutečnosti neni. Nejde o to, odejít do komuny dělat Óm nad záhonem biohrášku, zakázat dětem školu, pít jen konopný vývar a nechat si narůst dredy na hlavě, v podpaží i v ohanbí. Tu nejde o tesknění po jednodušším, nebo úplně jiném světě. Jde o to, nenechat se systematicky voškubávat. A to poslední, k čemu bych vyzýval, by bylo držgrešlování, tím méně kompenzační blbnutí (“Neumím obstát v mainstreamu, takže mainstream je hloupý.”). Vyzývám k racionální spotřebě, po které zbyde i na osobní investice. Je to prostě o zdravém kritickém rozumu při rozhodování o výdajích. Následující je úspěšný skromný pokus o zdravý rozum.

Podíváme se na zoubek několika nejobvyklejším způsobům ojebávání městské střední třídy. Složeným účinkem níže uvedených a dalších spotřebitelských úletů je skleněný strop sociální mobility, přes který se střední třída málokdy stane nadstřední, neboť většinu jmění rozpustí v píčovinách.

Podobnosti s makrosituací celé západní civilizace, strukturou státních výdajů, zaseklým hospodářským růstem a dluhovými pastmi, stejně jako nejčastěji tlačenými alternativami, které jsou ovšem ještě horší, než norma, nechám na domyšlení bádavému čtenáři.

Takže:

Organizovaná cvičení, která lze úplně stejně dobře, a v případě takové jógy i lépe a bez otřesně desinterpretovaného ideologického sluníčkového balastu cvičitelských hipipin, po jehož vyslechnutí by si Šakjamuní prostřelil hlavu kuší a rozkousal a sežral diamantovou sútru, dělat zadarmo. Běhání na pásu ve fitku za stovku na hodinu, místo běhání po lese zadarmo.

Členství v pražských fitnessech za 3-4k měsíčně, protože mají hezky podsvícenou recepci. Havajská čakrová medová masáž lávovými aromakameny za 3000, namísto zvalchování hřbetu kvalifikovaným fyzioterapeutem za dvě stovky, bez svíček, ale se zdravotním účinkem. Solárko. Spinning. Zumba.

Televize, zejména pak kabelová. Platit pár stovek měsíčně za možnost mrhat časem je takové divné. Co chci vidět, pořídim si na internetech jednou z tisíce legálních či komunálních cest, bez reklam na jogurty pro lepší sraní a domácí seriálové tvorby.

Bioekofairtradeorganickýhahafusiryousuck produkty, mířící na obvyklé městské hysterie z blahobytu (zdraví a černé svědomí), které se od těch normálních liší výhradně násobně vyšší cenou, a konečným příjemcem většiny cenového rozdílu v distribučním řetězci.

Pití v klubech, zejména pak koktejly. Bráno po ceně ingrediencí i se započtenou 100% přirážkou, 10kč+10kč+10kč+2kč=189kč. Byznysmodel založený na tom, že zednický učeň v zajetí sexuálního exhibicionismu kupuje dámám, které jej mají u prdele, pití za svou dvouhodinovou mzdu. Chlap, před kterým se natřásají dvacetery kozy, přičemž zničující vliv i jedněch jediných na mužskou soudnost je vědecky zdokumentován, radši nechá v SaSaZu za večer vejplatu, než vypadat, že ten cash tam neni. Nutno dodat, že s postupujícím večerem začínají mnohé kluby a hospody dávkovat alkohol v koktejlech doslova homeopaticky, a sklenička coly nebo oslazené vody s mátou za 150kč+ je fakt mroží labůžo. Lídrem v oboru bývalo pražské Hard Rock Café, kde se ani po pátém long islandu, tedy teoretickém ekvivalentu dvaceti panáků, nedostavil žádný patrný účinek. Nedík. Pivo a víno dle osobní preference to jistí.

Kouření. Pro ty, kdo ještě kouří. Neodsuzuji kategoricky, jsa velkým bojovníkem za osobní svobody, ani do toho nikomu nekrafu, dokonce se mi tak jednou do roka přihodí, že se pinknu a z někoho to vyloudim – nicméně nutno si uvědomit, kolik stojí krabka, a vynásobit si to za rok, zejména je-li člověk zrovna trošku socka.

Starbucks, Paul, Hooters, Panerie, fastfoody atd. Abychom se cejtili jako američani z filmů a městský fríkulíni, a bác, disponibilní zůstatek fprdeli. Mattonka na Václaváku za 70 karlíků, espresso za kilo (náklady 3 Kč), malá plzeň za totéž. Občerstvení v centru a v nákupních centrech obecně.

Balená voda jest to klišé, nicméně na většině území našeho kmene teče z kohoutků kvalitativně stejná nebo lepší voda, než je balená. Náklady na ni jsou zanedbatelné, ekomagory může potěšit i úspora obalových materiálů. Voda v PETce v domě s kohoutkem je úsudkový fail.

Účesy za litr pro pány, a klidně taky za pětku pro dámy. Mezi kadeřnicí za 300 a za 3000 Kč není v Praze patrný rozdíl, krom egoboostu pro spotřebitelku, která se tím ve vlastních očích posouvá z 2+kk do společnosti hypermodelek a navoněných oligarchyň. Dobrá kamarádka mi na hlavě doma ve vaně vytvořila kvalitativně srovnatelné věci se salóny na Václaváku, které jsem v rámci objektivity pochopitelně navštěvoval.

Kosmetika kouzelné šampóny, kondicionéry a balzámy, které spojenými silami udělají mužským okem totéž, ako žihl’avový šampon. Zde je obsah bylonebylia dokonce přiznaný v podobě různých fiktivních látek, s názvy málem jako hladkopokožkium, atraktivnostehnit, voňavanálium a tykrásolesklovlasit. V reklamě před časem zabila “vzácná úrea”, neboli močovina, kteréžto pojmenování by ovšem rázem ochotu fifinek matlat si tim obličej srazilo na nula kelvínů. Pleťové krémy pro tisíc typů pokožky, dělené dle denní doby, ročního období, atmosférické vlhkosti a části obličeje, nově i pro muže. Sprchový gel s výtažkem z manga, cibetkového pižma, papáji a kořene tajemného indonéského plazivého masožravého stromu. Nedělá. To. Vůbec. Nic.

Zní to jako drobnosti, ale jsou to tisíce korun ročně plus. Obyč marseillské mýdlo ze sádla a olivového oleje plus žihl’avák udělají nemlich totéž, o dva řády levněji. Pokožku nejlépe vyhladí rozumná strava, a její nemučení nevlastními látkami, páchajícími genocidu na mikroflóře, a cizími formami tuků. Kdybych si chtěl risknout, že budu za prase, podělil bych se o observaci, že vůbec nejlepší je na tělo důkladně aplikovaná obyčejná voda, bez ničeho. Takže jsem si risknul.

Potravinové doplňky, aneb slovy Sheldona, recepty na velmi drahou moč. Sem spadá až na vzácné výjimky i prakticky celá bylinná meducína. To, že se městský člověk cítí obecně blbě a nezdravě, je dáno životním stylem, a žádné množství guarany, ginkga a průtokových multivitamínů a minerálních komplexů s tím, nad rámec placeba, neudělá vůbec nic. Opět, stačí žrát jako člověk a hejbat se.

Doplňky pro mazlíčky. Designové oblečky pro krysaříky, prošívané ozdobné pelíšky, obojky vykládané blýštivými kamínky. Tu se hraje na to, že člověk když má rád živého tvora, chce mu dopřát – jenže těm zvířatům je to šumaprdel a kočka si bude radši hrát s krabicí, než s hračkou za dvě stovky, která v ní byla. Za zvířata se utrácí, protože zvířata jsou náhradní děti. Nutné výdaje na provoz kočky jsou tyto: kastrace, odsvrabení. Nutné výdaje na provoz psa jsou tyto: veterinář, granule, vodítko.

Oblečení v Praze zejména. Tu nejde o kritiku “luxusních” značek per se, a zrovna já bych se svými italskými modýlky a šatníkem posváženým z několika kontinentů měl, kdyby šlo o kritiku pěkného šacení za nadstandardní peníz obecně, šoupat nohama, obutýma v italských trepkách z jelení kůže. Jenomže nejde. Jde o to, že v Praze je zcela specifické retailové prostředí, kde jsou na Příkopech, v Pařížské a v okolí k dostání předloňské modely světových značek za čtyřnásobek cen v Miláně či New Yorku, a jako bonus arogantní a protivná obsluha. Kritika se zejména netýká ceny, nýbrž poměru ceny a výkonu – stejně, jako dále v odděleních o designovém nábytku a developerských projektech. Kupovat v Praze cokoliv jiného, než čistě užitkové low-cost hadrárny z H&M a spol. je überfail, a dobrovolné vystavení řiti klíšťatům.

Designový nábytek a bytové doplňky Jest zřejmé, že estetično je mimořádně důležité, ovšem u velmi drahého zboží bych krom estetična očekával i určitou fundamentální technickou kvalitu. Postele z překližky, technicky totožné s těmi z IKEA, ovšem za 50 000, protože od třicetikilového homohipstera z Itálie, nope. Design je hrozně široký pojem, do kterého se vedle výborných nápadů a esteticky zajímavých předmětů vlejzá i strašná spousta různých exhibujících onanistů a továren na ultradrahé nepraktično, a je třeba dobře volit.

Dývlopmenty podobně jako designové vybavení do nich, převážně potěmkinovské, a po stavebně-technické stránce krutě vošulené, neboť to je další z těch věcí, které umožňují střední třídě cítit se jako vyšší třída výměnou za to, že se vyšší třídou kvůli čtyřicetileté hypotéce na 10 mega za 3+1 nikdy nestane.

To je obecně podstatná vlastnost těchto vysosávaček – dodávají pocit vyššího ekonomického statutu výměnou za to, že jeho faktické dosažení znemožní. Bavorák na desetiletou lízačku, pořizovaný lidmi, kteří by při svém přijmu měli šáhnout spíš po Hyuyuynundééé nebo Kyji, protože co by na to sousedi, je další obvyklý příklad. Slovy Tylera Durdena: utrácejí peníze, které nemají, za věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, které nemají rádi. Zlaté pravidlo: pokud by výdaj šel na měření pindíků, nečinit jej.

Seznam je nástinem, nikoliv vyčerpávajícím výčtem, a každý si jistě dokáže najít další případy ze svého okolí, ba osobního rozpočtu.

Po vošéfování takovýchto bázických drobností by po mém soudu kdokoliv a každý se stálým zaměstnáním a alespoň průměrným příjmem měl mít všeho rozumného a podstatného dostatek, spíše pak přebytek, použitelný na budování “jistot a prosperity” z vlastních zdrojů, i na prakticky jakékoliv volnočasové aktivity snad vyjma póla, chovu bengálských tygrů, astronautiky a podobných zjevných výjimek.

Kdyby se lidi nenechali blbnout, maji rázem dvakrát vyšší reálnou životní úroveň. Jenomže v urban ekonomice je blbnutí ostatních dominantní strategií obživy, neboť co do reálné užitné hodnoty je trh saturován, až přesaturován (sic). Výhodu tak lze získat buďto radikální inovací (vyžaduje mozek a schopnosti), nebo bludem (vyžaduje pouze silný žaludek). Je potřeba ošetřit stranu poptávky, protože když tak učiníme v prvé řadě u sebe a pro sebe, je nám líp prakticky okamžitě.

Když budou lidé budovat skutečné bohatství, namísto hromadění jeho vnějších znaků, bude jim, tedy nám všem, lépe.

Read 94 comments

  1. Pingback: Realitní zmrdosloví | zbyhnev

  2. Super článek, mám podobný smýšlení, akorát ho nedokážu tak dobře formulovat. Takže když se mě pak někdo ptá proč si nekoupím tohle a támhleto tak jsem spíš za socku než za rozumně uvažujícího člověka, ale to mi vůbec nevadí :)

  3. Clanek je pekne napsany, ale mam problem s dvema vecma. (A jak se ted zacal znovu sirit socialnima sitema, tak je tu ublognu.)
    S tim lacinym navazenim se do Lidlu, ale to budu nejak vic rozvadet az mi jejich PR oddeleni posle vic poukazek pristi mesic.
    Druha vec je spis technicka a jde o ten seznam veci na konci. Pokud nekomu dela diru do rozpoctu seznam veci uvedeny na konci a furt se chce povazovat za stredni tridu, tak to neni stredni trida, ale obycejny poctivy POMCH (nizsi stredni).
    Mam za to, ze clovek, ktery se radi ke stredni tride sice musi pracovat, ale muze stravit pul roku, rok bez prace aniz by nejak zasande utrpela zivotni uroven jeho nebo jeho rodiny. A klidne si muze koupit hovadiny typu fitko, tablet bez navstevy u HomeCreditu a uvah o hubnuti krze hladoveni.

    • V Česku je potřeba být s definicí střední třídy trochu shovívavější, jinak by se tam nevešel nikdo.

      Seznam je, jak píšu v článku, soubor obvyklých příkladů. Meritum je, že podstatná část (desítky procent) příjmu nechudých lidí jde na kraviny.

      Jinak tři slova:
      Náklady obětované příležitosti.

      Sice je pravda, že střední třídu by senso stricto deset tisíc měsíčně vyhozených z okna nemělo zabít – jenže za čtyřicet let produktivního života je to dohromady slušný třípokojový byt. Pokud nemáme definici střední třídy jako v Emirátech, tak je to celkem průser.

      • Střední třídu v ČR definuju jako lidi, kterým se posere lednička a televize najednou, ale obojí si můžou druhý den koupit z 50tisícové hotovostní zálohy na svém účtu,a ještě jim tam dvacka do příští výplaty zbyde. Dle západoevropských definic by tady střední třídu tvořilo jen těch pár lidí, co si jdou koupit oblek do Pietro Filipi za hotovost a ne na spotřebitelský úvěr.

  4. Souhlasím s jedinou výhradou – šetřit na žrádle mi přijde dost blbé, takže si radši nakoupím o něco dráž v malé pekárně nebo na farmářských trzích, než abych si kupoval inferiorní jídlo ze super/hypermarketů (když tam člověk nechodí, tak kvůli nekupování sladkostí kolikrát i ušetří :-)).
    A doplnil bych, že minimálně pro městské lidi je zdaleka největším pasivem osobní automobil – MHD, vlak a jiná veřejná doprava je ve většině případů mnohem výhodnější (samozřejmě mohou být výjimky, ale pro běžné neinvalidní kancelářské krysy jich moc neznám).

    • O jídle není sporu, ovšem nekladl bych rovnítko mezi bioeko a kvalitu – to je spíš velmi draze zaplacený marketing, než cokoliv jiného.

      Článek na téma kvantita vs kvalita v potravinách je v přípravě.

      Ad auto – po centru Prahy žádná sláva věru, ale stěhovat ledničku tramvají bych nechtěl. Tady na krajských městech je to autmo pohodě a vzhledem k shitózní MHD s přisátými kmotříčky vlastně jediná praktická možnost, kor když někdo pracuje 15km luhů a polí od domova.

      (Full disclosure: když je hezky, dám si to občas i na kole. Hlavně tu dopravu neideologizovat.)

  5. Hezky sem se nasmal, pointa mi ovsem nesedi. Ze vraj nemame utracet za predrazene jidlo, bydleni, dopravu, peci o sebe a zabavu (v seznamu mi chybi dovolena) protoze kvalita tomu neodpovida, jenze za a) kvalita je subjektivni a za b) jakze mi to ty usetrene penize zvednou 2x zivotni uroven? investovat 5k mesicne s realnym rocnim vynosem 5% PA (a to si muzem tleskat) nic neresi. Opustit stredni tridu lze predevsim radikalni zmenou mysleni – jak vydelavat love a co je tomu treba obetovat – dusevni komfort. Bez toho clovek ty odrikanim tezce usetreny prachy stejne nakonec utrati za nejakou picovinu.

    • Že je sociální mobilita především o mentalitě je jasná věc, a kéž by byla jasnější víc lidem.

      Právě o té vertikálně pemisivnější mentalitě ale právě článek přece je.

      K bodům.

      a) Tak si místo “kvality” dáme v intencích článku synonymní užitnou hodnotu a jsme doma.

      b) 5K se násobeno v průběhu produktivního života nasčítá do podstatně zajímavějších částek, viz výše v odpovědi, kde to bylo dokonce 10K. Za jeden produktivní život je to pár mega, neboli pěkný menší byt. Což je ta už vyřčená a v odpovědi na vaši poznámku ta méně podstatná věc.

      Co je podstatnější je, že tady nejde jen o percentuální úsporu. Tady jde o způsob zacházení s celým přijmem.

      c) Dovolená good point, zejména je-li na úvěr (což už je level dočehostodušidal)

  6. Mně se článek líbí, je dobře napsaný, ale nemůžu se moc ztotožnit s pointou. Mám za to, že střední třída je střední třídou _právě proto_, že si může dovolit utrácet za zbytné kraviny. V čem je lepší si po 40 letech šetření koupit druhý byt než těch 40 let utrácet peníze za zumbu a kafe ve Starbucks?

  7. To je doporučení A) pro malou část společnosti, jak má vyzrát na zbytek, NEBO B) je to doporučení pro všechny, jak se budeme mít všichni lépe?

    To přece není řešení pro celek, ale je to pouze návod, jak část společnosti (lišácky chytřejší) vyzraje na druhou část společnosti.

  8. “U nízkopřijmových skupin je to jasné, zejména – cíga, kořalka, bedny, teleshopping, zázračné hrnce, spotřebitelské úvěry, multilevel marketing, jehovisti, vesmírní lidé a astrovložky, Blesk, Provident, KSČM, odbory, Lidl.”

    = Ne, není to tak jasné. Příliš generalizujete. Také jsem příslušník “nízkopříjmové skupiny” a mám prakticky jen něco více než minimální mzdu. Cigy a alkohol jsem v životě nekoupil,. na telku téměř nedívám (a když už, na tom nic není), v životě jsem neměl půjčku, multilevelmarketing ani nevím co je, zázračný hrnec mě nezajímá, jehovisté a vesmírní lidé také ne, astrovložky nepotřebuji :) Blesk nečtu, Provident nevyužívám, KSČM nevolím , v odborech nejsem, v Lidlu nenakupují. Takových lidí je v mém okolí hodně, mohu začít mými rodiči, sourozenci, mnoha přáteli (pokud vydělávají od 18 000 kč netto jsou dle Vás dostatečně nízkopríjmoví?).

    Ale například znám osobně jistého TOP manažera (manžel mé sestry) který má plat netto 80 000 kč měsíčně. Nakupuje chlast a chlastá, cigaret se neumí zbavit, a div se světě dva týdny před výplatou volá do Providentu :)

      • golf hraju x let, protoze mam hriste par minut od domu a ten pohyb venku je fajn. clovek muze hrat sam se sebou a ma radost, ze se zlepsuje. hole mam porad prvni, z druhe ruky. micky jsem kupoval snad jen ten prvni, ostatni vylovene z jezirka (pani manazeri je tam zásadne nechavaji). zakladni clenstvi v klubu, kdyz tam clovek nechodi kalit, je za par tisic na rok. znackove obleceni je mi sumak. sice tam vypadam jak socka, ale golf me bavi a nutne vydaje vubec nejsou vysoke, pokud cloveku nejde jen o image…

  9. Pingback: Pasce na strednú triedu | Osobný blog

  10. Amen. Jinými slovy, ať žije minimalismus: nakupování s rozmyslem, věnování času pouze aktivitám a věcem, které nás doopravdy dělají šťastnými skrz naskrz a naplňují nás, a vytrvalá a neoblobná eliminace všech nadbytečných sraček. Co si do toho života vpustíš, s tím se povlečeš. Chceš nakupovat krámy a kraviny, který se ti posléze stanou přítěží, nebo chceš být skutečně svobodná lidská bytost? Jaký chceš žít život?

    Ono na tom něco je, že nejšťastnější jsou ti, kdo nic nemají.

  11. Přijde mi to takové nedotažené. Ne jednu stranu je odsuzován Lidl, ale na straně druhé je vyzdvihovaná IKEA? Rozumím tomu, že by se lidi neměli nechat tak snadno ojebávat, ale kupováním levnějšího zboží jenom proto, že je levnější a “dělá to skoro to samé” to myslím není tak jednoduché. Jenom se tím podpoří lenost, činská produkce a globalizace trhu, vytrácí se individualismus a nakonec takový člověk skončí v hajzlu tak jako tak, i když se “dvěma byty, na které za produktivní věk našetří”. Už jenom touha mít užitnou hodnotu / kvalitu a vrazit to do bytu, který nepotřebuje mi přijde trochu uhozená – raději jeden byt, ale pořádný, ideálně s vlastnoručně vyrobeným nábytkem a zeleninou z vlastní zahrádky, ne? Když teda maximalizovat užitnou hodnotu, proč vůbec posílat prachy do oběhu a nedělat si rovnou všechno sami?

    Článek se mi sám o sobě velice líbí, jenom mi ta pointa přijde taková mdlá. V podstatě ten konzum pořád zůstává, jenom se střední třídě vezme radost z utrácení (což je mnohdy to jediné, co je dělí od sebevraždy ;).

    • IKEA je čínská?

      Pokud chci individualismus, mohu si nechat nábytek vyrobit u truhláře. To bude drahé, ale je to naprosto v pořádku.

      Demaskuji ovšem “designový nábytek” jako nikoliv protiklad masového šuntu, nýbrž jako masový šunt (kvalitativně skutečně stejný jako IKEA) vydávaný za bůhvíco.

      Pointa je dotažená, ale možná v článku ne dost zdůrazněná. Autor není držgrešle či alternativní antikonzum, naopak jsem pro své italské obleky a hightech fetiše častěji obviňován ze snobismu.

      Jenomže na ty dobré hračky a hodnotný “luxus” mam mimo jiné i proto, že neutrácim za píčoviny.

      Spotřebitel se musí v první řadě naučit rozlišovat čtyři kategorie výrobků:

      Levné špatné (existuje jen z neznalosti)
      Levné dobré (pro většinu lidí sweet spot)
      Drahé špatné (pasti na střední třídu)
      Drahé dobré (úplně v pohodě a legitimní)

      P.S. Jak už jsem psal výše, druhý byt je zdroj pasivního přijmu, sichr na důchod či vylepšení startovací pozice dětí. Fakt ekonomičtější strategie, než překližkové sófa za pul mega, protože od švédského hipstera (viz článek o kancelářském nábytku ;).

  12. Moc pěkné
    Jen bych tam přidal ta největší lákadla a to jsou ještě větší televizní obrazovky s prý ještě mnohem lepším obrazem (který ovšem už lidské oko není schopné rozlišit od toho méně kvalitního). A samozřejmě ten zelený blbeček, co na Vás skáče z monitoru, kamkoli na netu vlezete (sto tabletů týdně, sto tabletů týdně…vraždil bych) a celá kategorie – Musíte mít: smart telefon, i-pod a všechny ty další totální zbytečnosti, za které nás nutí utrácet většinou už děti, protože právě ve školách jsou ty rozdíly “tříd” tak dramaticky patrné, a pokud má jeden pravou americkou mikinu s hoperskou kapucí (což znamená, že se nechal vypatlat umělým modelem), musí jí mít přeci i náš Vašek, nebude nám dělat ostudu…a pokud Terezka v sedmé třídě cestou ze školy sleduje svůj oblíbený seriál na svém novém I-podu, pak i já přeci musím mít I-pod a s tím souvisí i ten oblíbený seriál, kterým se odliším. Tady to začíná a odsud to celé spěje do pekel.

    • Seriál lze sledovat lépe na iPadu ;). iPod je miniaturní.

      Utrácení za iPody ovšem financuje vývoj techniky, což je vedle medicíny snad to vůbec nejdůležitější, čehož vývoj financovat lze. Takže nakupování techniky nad rámec očekávané užitné hodnoty je přeci jen konstruktivnější, než ty hoperské mikiny.

  13. konstruktivnejsi praci? Nelze jen kalit ocel nebo se ohanet krumpacem. Lidi je mnoho a stroje nam usnadnuji zivot a praci, tak ten zbytek musi vyrabet hovadinky, nebo byt na podpore. Lepe vyrabet zbytecnosti nezli brat podporu. A nekdo ty hovadiny musi kupovat. Naposled kdo chtel aby lide delali jen smysuplne veci byl Maocetung, a jak to dopadlo. Ale aby bylo jasno, i v dobe kamenne lide vyrabeli zbytecnosti, a ty jim pak nekdo vymenil za korinky nebo cerstve uloveneho zajice.

    • Poměrně obvyklý keynesiánský pohled, vyvrácený konceptem nákladů obětované příležitosti.

      Není všechna “pravá” práce kladivem. Ale to neospravedlňuje hladové zdi všech tvarů a forem se zápornou ekonomickou bilancí.

      Ono totiž rozdíl mezi hovadinkami a podporou je kosmetický – hovadinky už jsou formou podpory. Je to fakticky totéž, jen ty peníze jdou jinudy.

      Považuji formulaci otázky jako “kraviny nebo zahálka” za falešné dilema.

      Problém daleko širší je, že se z povědomí vytrácí samotný koncept produktivity – a nahrazují ho takovéto věci, jako že skutečně produktivních míst je nějak přirozeně omezený počet. Blbost. Je to o vynalézavosti a inovacích. Konstruktivních příležitostí je tolik, kolik si jich lidi umí vytvořit.

      Kdyby půlka kreativců z reklamních agentur obdržela technické vzdělání a řešila termonukleární fůzi a warp drive, už se opalujeme na březích čpakových oceánů ve světle Barnardovy hvězdy a ohmatáváme u toho domorodkyně se třemi prsy.

      To jsou právě ty náklady obětované příležitosti.

      (na silnější argument, než je ňadro navíc, se v celých dějinách lidského pokolení nikdo nezmohl)

      • no, dve nadra staci. Ale to ze by se meli dat na nejake vynalezave prace je hezky sen, jenze malokdo to umi, a kdo to umi bude to delat za jakychkoliv podminek, i kdyz mu to zakazou. Slunit se pod peti slunci nekde jinde je neco co by se mi libilo, ale bohuzel. Rimska rise, jakkoliv zkorumpovana, byla nahrazene nabozenstvim jednoho boha, a to nas zkrejchlo na nekolik stoleti. Nebyt toho tak uz osahavate treba jedine nadro, ale obrovske, a na zadech.

        • Je sice fakt, že nejsou prostě všichni stavění na smysluplnou činnost a je potřeba je nějak uklidit (kláštery fungovaly celkem dobře), ale co do užitečné práce funguje určitá elasticita.

          Tj. řekněme, že je 15% kategoricky nevyužitelných hotentotů, od kterých při nejlepší vůli nelze čekat zázraky. Fajn. Ale pak je rozdíl, jestli ti hotentóti staví dálnice, nebo sedí na úřadě (kde je jejich přínos záporný) a bylo by levnější (!), kdyby nedělali nic. Efektivní využití lidského sádla je prostě zodpovědnost těch, kteří nastavují pravidla.

          Problém je pak v tom, že když tito zásadně blbnou (což blbnou), do nevyužitelnosti nepadá 15%, ale třeba 50%. Tj. když politici deformují tržní prostředí a uměle vytvářejí pracovní místa neproduktivního či dokonce (častěji) destruktivního typu, v rozdílu mezi 15% řekněmě přirozené nezaměstnanosti a umělou zaměstnaností v řádu desítek procent vznikají kolosální náklady obětované příležitosti – protože jsou pokřivené motivace.

          Je pravda,že bez toho by bylo víc lidí nezaměstnaných. Ale kvůli tomu je mnoho lidí zaměstnaných tak, že by bylo lépe, kdyby zaměstnaní nebyli, lidí, kteří mohou být potenciálně zaměstnání produktivně, ale jsou nuceni pracovat v nějakých existujících mantinelech a rámci, který jim to neumožňuje, nebo činí výhodnějším účastnit se hovadin.

          Blbé je pak zejména to, že ta pokřivená pravidla komplikují a prodražují ty zásadní průlomové inovace, které by ty lidi mohly zaměstnat nakonec daleko lépe – kolik bylo před 100 lety IT techniků, že ano. Vznikají nová pracovní místa, která si nikdo neumí ani představit do doby, než vzniknou.

          Politické hladové zdi tento proces přinejlepším silně komplikují, a mám li mluvit zcela upřímně, nuceným mrháním vysloveně podrývají a sabotují.

          To je skutečně lepší, aby byli na podpoře za 15K z rozpočtu, než na úřadě za 30k z rozpočtu, škodíc, a tedy nakonec stojíc 100.

          • to je sice pravda, ale co s tim. Drtiva vetsina lidi nedovede delat smysuplnou praci, to si muzete stezovat u Boha nebo Genetiky, podle viry. A je rozhodne lepsi kdyz vyrabi hovadinky, nezli kdyz se nudi, to pak zapaluji auta nebo jeste hur. Kdyz musi makat, treba i zebrat, i to je aktivita, je alespon klid. Bylo by krasne zit v Utopii, kdyby tato existovala.

            • Inu, co s tim je vynikající otázka.

              Odpověď nemam. Mam návrhy.

              1. Snížit očekávání. Anglosasové mají pěkné slůvko “entitlement”, pro které nemáme takto elegantní ekvivalent. Očekávání, pocit inherentního nároku. V aktuální podobě založený na přerozdělování a imaginárních křivdách.

              Dneska se má člověk na minimální mzdě mnohonásobně líp, než drtivá většina obyvatel západního světa ještě před padesáti lety.

              Je mu to málo, a pičuje. Perspektiva.

              2. Je potřeba změnit narativ. Souvisí to.

              Tak, jak se ekonomická nerovnost podává v médiích a politickém diskurzu, je zaměněna příčina a následek. Mluví se o “vyloučených lokalitách”, epidemiích kriminality, mladistvých porodech a rozsáhlém drogovém problému jako o *následcích* ekonomického “vyloučení”.

              Právě naopak.

              Tyto věci pochopitelně a evidentně *způsobují* všechny uvedené následné problémy. Ale k marxismu tak nějak patří, že se za příčinu chřipky označuje horečka od samého začátku – “dělník je blbec, protože je vykořisťovaný.” Hovno. Dělník je dělník, protože je blbec. Nové marxismy jsou rafinovanější, ale co do kauzálních inverzí podstatně totožné.

              Kdysi kdosi řekl, že na pochopení pravých příčin chudoby stačí pětiminutový rozhovor s chudým člověkem. Je to mimořádně nekorektní, ale dokonale pravdivé.

              Je to softwarový problém, který se traduje napříč generacemi.

              Možná je mé vnímání lidstva a lidskosti příliš optimistické. Ale věřim, že ten potenciál tam je, a že to je řešitelné. A obvykle vytýkané sociální problémy považuji za projevy, nikoliv podstatu problému – a obvyklá řešení za řešení symptomů, a ne příčin. Ostatně, můj blog je z nikoliv nepatrné části právě snahou o update ovladačů disperzí oné patřičné perspektivy.

          • No, trochu problém je v hypotéze, kterou dokonce prokázala NASA v projektu Mars 500 (takže se netýká je blbců a nemajetných) – totiž že když lidé nemají co na práci, tak si ji najdou sami.

            A to první, nejjednodušší a nejzábavnější, co si najdou je konflikt. Stačilo nedat posádce fiktivní vesmírné stanice jeden den žádné úkoly a prakticky hned se začali hádat, vytvářet rozbroje a snažit se sesadit velitele mise. Což se nikdy, když jim byla systematicky přidělována, byť sebezbytečnější činnost, nestalo. Pochopitelně to mělo metodiku, měření, sociometrické mapy atd., ne jen nějaké plácnutí od stolu.

            Problém tedy je, že když ty lidi na úřadech propustíme, protože je _levnější_ aby seděli doma, tak oni se také začnou nudit. Přitom se radikalizují, budou vytvářet konflikty, zvýší se kriminalita (ne z nouze, ne z potřeby, prostě jen tak z nudy), brzy začne válka – a to má také zápornou ekonomickou bilanci, pokud do nás potom nenalije prachy pan Marshall.

            Podle mě je lepší, aby byli lidé “přezaměstnaní” a vyrávěli kraviny, a tím neměli čas na ptákoviny, a svět byl klidnější a bezpečnější (a ti skutečně nadaní měli čas a prostor pro bádání a vynalézání) než naopak.

            • V té posádce kosmické lodi je to pochopitelně mohutně amplifikováno tím, že jsou spolu zavření v maličké pixle a je jich tam pár. Říká se tomu obvykle ponorková nemoc.

              Jasné je, že lidé z nudy dělají blbosti.

              A řešení z nejtriviálnějších a nejjednodušších je zařídit, aby se nenudili, i kdyby měli být úplně plonkoví, a stát víc, než jsou platní.

              Ovšem velmi bych se vyhybal frejmování tématu jako dilematu mezi mohutným sociálním státem a lidovými bouřemi. Hlava 22. To se na to můžeme rovnout vyprdnout v obou scénářích.

              Velmi utopická varianta je, že se lidé budou věnovat bohulibým kratochvílím a umění, a pivní třídy se zázrakem stanou harfeníky a komponéry sonetů. To si myslel Keynes, že se stane už v naší době. Nestalo, protože jestli je nebo neni člověk hovado kupodivu nezávisí na jeho socioekonomickém statutu, nýbrž právě naopak (btw fundamentální omyl levice vůbec – představy o sovětském člověku, který zbaven okovů vykořisťování odhodil kladivo a píše líp než Goethe jsou sto i víc let staré, a pořád stejně blbé). Tuhle variantu vyškrtávám taky. Aspirace na vyplnění zahálky uměním jsou celkem obvyklé, ale zatim to vede akorát ke snížení kvality umění, a ti kulturkomunističtí hipsteři jsou radikalizovaní až běda, protože se cítí vykořisťováni a utlačováni, když jejich plastiky ze suchého kysaného zelí nejsou v Národní Galerii a nedostávají za ně pět mega za kus. Tudy cesta asi taky ee.

              Můj možná chorobný optimismus spočívá v tom, že si myslim (a doufám), že množina užitečných a smysluplných činností není ještě ani zdaleka vyčerpána, a že se přiměřeným myšlenkovým klimatem a právním rámcem dá nepřekážet vytváření smysluplných pracovních míst šikovnými lidmi do té míry, že výše uvedená řešení nebudou potřeba. Až do vynálezu replikátoru ze Star Treku, který učiní ekonomickou otázku dokonale zastaralou, a lidi pak budou buďto hrát na harfy, nebo zhebnou před televizí (asi jak kdo – ecce Darwin!).

  14. presne tak. Dokonce jsem si schoval vas obrazek z doby kamenne “zasrani hipsteri”. Neco takoveho rozhodne rikali, i kdyz na to meli jina slova. Vzdy nekdo delal neco – jsem optimista a ne zapskly starec – co se jinym libilo a delalo radost, popripade jim to zvedlo sebevedomi, cili vyrabet hovadiny na nic neni naprosto nic noveho. Ne ze bych se nechaval hodne zlakat. Ale je to cast naseho lidstvi, kdoviproc to tak musi byt, V Americe se rika “Buh je musi milovat kdyz jich udelal tolik”. Co se prerozdelovani tyce mate smutnou pravdu. Ja jsem expat od roku 68, tenkrat uz to bylo i v USA do nebe volajici, hipici co cestovali za podporu kterou jim posilali kamkoliv do sveta, zatimco za tu podporu laterili na ten hnusny americky system. Ta m kde se nedava nic je to tak nejak klidnejsi, lide remcaji ale ne moc, maji praci a starosti o sebe. Nejsme kazdy stejny a prerozdelovani je sprosta zlodejna. Kdo chce dobrovolne dat na charitu – prosim. Ale jeste lepe je dat lidem – JAKOUKOLIV praci. Vidite to v Africe, dnes uz je nevykoristuji jen se posila “pomoc” a je to cim dal tim horsi. I v Evrope uz budete mit hafo lidi z Afriky co nic neumi, a socialni system je neponouka se nic naucit, proc by meli kdyz jsou podpory. A pak se divi ze hori auta.

  15. Pingback: Zdravoběda 1: jak skutečně zhubnout | Zbyhnev.com

    • sikovny clovek si udela sam, chytrejsi najde jinde, nic noveho pod sluncem, kdyz nekdo v praveku umel delat kamenne sekyrky tak si take nauctoval poradny kus mamuta nebo celeho jelena, a da se rict ze to byl jen kus sutru, ale vetsina lidi jsou nesikovni, tak se to musi zaplatit. take ti co delali ruzne ozdoby ze zubu nebo klu, docela na nic jen na tu paradu, si take rekli o poradny ranec. A co rict o samanech? To byli prvni politici, a ruzni smejdi.

  16. No protože lidi jsou z většiny líná a nesamostatná verbež;) Vyhovuje jim, když někdo věci “řeší” za ně, nemusí moc přemýšlet a hlavně se moc neliší od ostatních. To bylo už za komunistů (pamatuju) a je to pořád.
    Úplně nejvíc mně fascinuje “Co by tomu řekli sousedi?”

  17. Vyborny clanek.
    Mozna odpoved na redukci produktivity eliminaci kravin je kratsi pracovni doba = potreba vice lidi na produkci = vice volneho casu na odpocinek/zabavu.
    Uz jsme tak privykli tem 40-60 hodinovejm pracovnim tejdnum ze to povazujem za normu a zdravy standard

    • v Evrope maji lide spoustu vollneho casu, ale zamyslete se nad tim jak s nim zachazi. Vzdy jen mizive procento lidi bude delat neco smysuplneho. A kdyz snizite produkci serepeticek, tak lide se budou nudit, jelikoz drtiva vetsina z nich bude na davkach, cili budou chlastat a delat brajgl. Neco jako “mladici” zapalujici auta na Zapade. Nebo v Cesku zatim cikani, bili jeste musi makat, ale kdyby ne…
      cili takoveto sneni o krasne Utopii uz zavarilo na moc problemu, v nejlepsim pripade to koncilo ekonomickym krachem, v horsim vyvrazdovanim. Komuniste si take mysleli ze neni potrreba nic nez nacpat si nacka a jit do hospody, popripaden na houby nebo na fotbal. Skoncili jsme mizerne.

      • Hladové zdi nejsou řešení efektivní alokace lidského kapitálu.

        Btw je to psané pro jednotlivého spotřebitele, kterému je pochopitelně u prdele, jestli zvyházením vlastních peněz z oken někomu “dává práci”. A je-li racionální nakládání s vlastními prostředky individuálně přínosné, bude přínosné i v součtu, globálně. Jenom to holt, jako každá optimalizace, někoho odstřihne od nezasloužených cecíků a donutí najít novou niku.

        Staří komunisté si mysleli, že stačí nacpat nácka, noví komunisté (inspirováni Keynesem) si myslí, že hospodářství pomáhá, když se třičtvrtě populace naučí žít na ekonomických přístrojích.

        Přijde mi to jako falešné dilema.

        Není to zahálka vs. uplácení proletariátu katastrofální nehospodárností. Jsou i jiné možnosti, jako například otrokářství, nebo prostě fungující trh. Fungující trh ale stojí na lidech, kteří nemají v palicích nasráno.

        V naději, že se ideálu lidí s mozkem dá blížit (byť limitně), možná skutečně jsem utopista.

        • rozhodne jste utopista Zbyhneve, neminite vzit na vedomi lidskou naturu. Cili jste socialni inzenyr ktery by zase rad menil lidstvo. Hladova zed je lepsi nezli almuzna, a volny cas na “rozumne” cinosti neni pro kazdeho. Kdo se chce venovat smysuplne cinosti to bude delat i kdyz mu to budou zakazovat. Lide jsou co jsou. S tim zadny socialni inzenyr snici o Utopii nic nenadela. Kdyby jste zakazal delat serepeticky, a jen vyrabet to rozumne, o to se pokouseli komuniste, tak jednak by to byl velmi sedivy svet, ktery by vetsina lidi splachovala chlastem, a jednak by se lide nudili a zase by se zacali mezi sebou mydlit. Je lepe je zamestnat, ze z toho ma zamestnavatel uzitek? Inu, podle velkeho Maocetunga by tomu tak nemelo byt, ale dnes i v Cine prisli na to ze to nefunguje. A ti co by se nudili a nebyli by to primitivove, tak by si zase vymysleli nejakou hovadinu ktera by sla na odbyt aby byli v baliku, a byli bysme tam kde jsme byli. Ze to neni rozumne?, inu dejte pani Genetice par facek

      • Volny cas je jen vedlejsi produkt, hlavni produkt je prave vice lidi na produkci aniz by musela drsne rust produkce kravin. Teda ne ze bych mel neco proti kravinam, rad obcas nejakou konzumuju.
        Ano, ale ty zlaticka zapalujici auta prave nenalezla zadne umisteni a maji dost malo co ztratit. No job, no future. Ne ze by vypadli z kanclu o 2 hodiny driv a na ceste z prace zapalili babicce od vedle jejiho Citroena. Vidi spoustu “uzasnych” veci v televizi a uvedomujou si ze si na ne nikdy nesahnou a to je radne nasira.
        Casem se najde nejake reseni na to ze je cim dal min treba lidi na produkci potrebnych statku. Tenhle proces ale muze bejt o dost bolestivejsi nez by se nam mohlo libit.

  18. Prosím přestaňte dávat odkazy na své další články do každého vyprodukovaného textu… Proč? Protože se to dobře čte a už se tu u toho telim tři hodiny.
    Napsala svými slovy pod první článek bez odkazu, D.B.

  19. No jo, ale neni urcita marnivost dana geneticky, za ucelem hledani partnera, ne?

    Je celkem dost dobre prokazano, ze zensky leti mnohem vic na chlapa, ktery vystoupi v drahem obleku z BMW nez by letely na toho sameho chlapa, kdyby vystoupil v monterkach z Dacie. Pritom pro presun z mista A do mista B v ramci rychlostnich limitu poslouzi obe auta stejne. BMW je sice kvalitnejsi nez Dacia, ale rozhodne ne umerne sve cene. Stejne tak monterky nemaji v globale o moc horsi uzitne vlastnosti nez oblek za 50 kKc.

    Naopak to sice neplati tak vyrazne, ale zeny napric vsemi kulturami se ruzne zdobi, aby byly aktraktivnejsi. Proc chteji sperky a nestaci jim barevna sklicka?

    • Tak jasně, ostentativní konzumace, status symboly.

      “Sergeji, kolik stála ta kravata?”
      “Tisíc rublů”
      “Tak to jí nechci. To takhle kdyby stála deset tisíc…”

      Chlápek, který vystoupí v obleku z BMW signalizuje nějaké fundamentální kvality, které jsou evolučně více žádoucí, než ty, kterými disponuje ten šupák v Dacii.

      Čili první závěr: oddělit legitimní práci se sociálními signály od ruského modelu “dejte mi Domperiňon do tupláku”.

      Dále: na sklon lidí “pávit” (peacocking) se přisávají regulerní abúze a parazitismy uvedené v článku. Tyto jsou pak humorně za cenu toho, že člověk přijde o jakoukoliv možnost dosáhnout reálně toho statusu, který se snaží signalizovat. To je z “evolučního” hlediska mimořádně špatný trade-off.

      Druhý závěr: inteligentní prací se statky se dá dosáhnout lepšího účinku i po signalizační stránce, než prvoplánovým “pičovoeadidas” a “dejte mi to nejdražší co tu máte, čtyřikrát”.

      Memento Rusy 😉

      • Je fakt, ze vlastne takove status symboly potrebuji ti, co je potrebuji. Ti _opravdu bohati_ je nepotrebuji. Zuckerberg muze jezdit dzinach v Priusu, protoze jeho oblicej je dost znamy na to, aby fungoval jako billboard “vlastnim velky kus neceho hodne cenneho, zatimco ty ses jenom supak v BMW” ;-).

        • A pak taky záleží, na jakou “klientelu” člověk cílí:

          vycházíme-li z toho, že sociální signalizace tohoto typu je především motivována prcáním (což považuji za bezesporné), je dobré si uvědomit, koho vlastně chceme prcat.

          Jelikož je “Mařena z diskárny v Trhových Svinech, která mi dá když přijedu ojetým bavorákem a budu mít dýzldžíny” hrubě mimo můj záběr, signalizace jejím směrem by byla nejen nehospodárná, ale dokonce hrubě kontraproduktivní.

          Kolik vynakládáme na dělaní dojmu na lidi, jimiž pohrdáme? Ostatně pitomý Fight Club, “We buy things we don’t need, with money we don’t have, to impress people we don’t like.”.

          Protože pokud chceme za účelem ať už prcání nebo přátelství natáhnout lidi, kteří za něco stojí, může se nám snadno stát, že prvoplánové plebejské pávení, hrající si na high class způsobem průzračným a směšným každému kromě ostatních plebejců, nejenže nepomůže, ale dokonce to kompletně zmrví. Ten signál, pokud není legitimní high class, má právě opačný efekt. (Na mě tedy jistě, stejně jako “tisíc tabletů týýýdněě!” na mě působí tak, že si od Alzy nikdy nic nekoupim, i kdyby to jinde stálo dvakrát tolik.).

          Btw kdyby mě někdo viděl, zařadí mě dobře maximálně podle hodinek. A Mařena je nepozná, takže tim líp. Self-screening.
          Snídaně na triku, strnišťá, otrhaný džíny s flekem od kafe…

          • Souhlas.

            Jenom nevim, proc to pohrdani Marenou z diskarny? Pokud jde ciste o ventilaci pohlavniho pudu a ne debatu o neeuklidovske geometrii (nad kterou jsme se nedavno s manzelkou hrozne rezali smichy a nechali v restauraci jidelak pokresleny celkem zajimavymi vecmi), muze byt takova Marena dobra. Samozrejme jen do urciteho veku, protoze pak uz se na ni ty cigarety, piti, odbarvovani vlasu atd. zacnou dost projevovat.

            Podle Vaseho self-screeningu si Vas predstavuju asi jako Listera. A pritom v nejakem jinem clanku jste rikal, ze by Vas nekteri lide povazovali za snoba (italske obleky atd.) Nebo to psal nekdo jiny?

    • stale stejna vec. Za praveku zeny davaly vice tem co prinesli vetsi kus masa. Dnes tem co maji vice penez, nic noveho pod sluncem, uspesny lovec mel na sobe krasne kozesiny a tesaky zvirat ktere zabil, dnes vystoupi z poradneho auta a ma na sobe znackove obleceni, cimz signalizuje ze je uspesny lovec

  20. Paradni. Jen u toho bydleni skoro jina moznost neni :-( Pozemek je nedostupnej a ne kazdej chce bydlet v baraku :-( U toho italskyho nabytku je to absolutni pravda. Sam jsem takhle vratil italskou sedacku za 150 a koupil si super Ceskou od Boehma za 40 v kuzi. Poctive zpracovanou a daleko hezci a lepsi. Vsechno ostatni delal jihocesky truhlar. Jen dvere jsem lepsi nez italsky nenasel :-(

  21. Pingback: Čudné počty České pošty, aneb úvod do good governance státních podniků | Zbyhnev.com

  22. Tleskám, autor článku ale zapomněl na jednu největší šimračku EGA v dnešní době a to jsou iPhone a další. Přešel jsem postupně z iPhone na Samsung Galaxy (dostal jsem je v práci), byly to telefony za cca 20tis a 16 tis. Pak jsem z práce odešel a koupil si vlastní smartphone za 3,5tis. z číny.

    Telefon je lepší než ty dva předchozí (technicky, vzhledově i výdrží baterie). Ale nemá logo apple a není to Samsung, je to Lenovo. Normálně by mi stačil telefon co posílá sms a volá, ale jsem IT a tak se hodí další aplikace jako todolist a e-maily. Nic víc nepotřebuju. Foťak je taky ok, ale není nutnost.

    Obecně notebooky, tablety, telefony mají jeden z největších marketingových badgetů na světě. Trh je tak neskutečně lidma přehodnocenej, že by to vydalo na jeden celej článek.

    Proč si většina národa koupí smartphone za 16. tis, která odpovídá luxusní dovolené v Tunisu?

    BTW nedávno mi telefon spadl do vody, byl problém si koupit tel. č. 2? Ne :)

  23. Pingback: Je dnešní svět příliš uspěchaný a komplikovaný? | jaroslavklima.com

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *