Realitní zmrdosloví

Dnešní článek věnuji všem, kdo kdy sháněli nějakou nemovitost. Za takových okolností se i slušný člověk dostane do zákoutí internetu, jež duševní úrovní právem patří do společnosti mimibazaru, komunistického svazu mládeže a diskuzí na novinkách. Mluvím tu o portálech sreality.cz, reality.cz a jejich četných napodobeninách. “Rozjedem si vlastní portál, how hard can it be!” je ostatně přesně ukázkou té bimbálbiciózní nesoudné demence, která na realitním trhu vládne.

Že mezi přední prznitele a abúzory jazyka patří marketéři obecně víme. Realitky pak svým svérázným a nenapodobitelným způsobem zejména. To proto, že se u nich setkává hloupost a uchopení jazyka na úrovni slohového kroužku zvláštní školy s pokusy o manipulaci. Realitní makléři nejsou narozdíl od PR manažerů nadnárodních megakorporací vystudované marketingové mrdky s Bc. z teorie komunikace, nýbrž zpravidla oportunističtí ichtylové z ranku provozovatelů autobazarů, nonstopů a zastaváren, popř. v Praze manželky ruských “byznysmenů“, provozující živnost z křesílka kosmetického salonu na Václaváku.

Výsledek je, že neumí česky a zároveň se jalově snaží jazyk obrátit ve zbraň, což působí nesmírně zábavně.

Než přistoupíme k výkladovému slovníku nejčastějších prvků realitního newspeaku, vytkneme si napřed dvě obecnější blbiny:

Zaprvé je to obecná marketingová strategie, kterou nazývám “utlučení přídavnými jmény”, či “adjektivní houfnice”.

Příklad, který bohužel není vůbec nadsazený: “Jedinečný, exkluzivní byt s luxusním výhledem na neopakovatelné historické panoráma staré Prahy s moderní designovou kuchyňskou linkou a špičkovou skandinávskou sanitární keramikou a…” – a du blejt.

Zadruhé hótentótská fotodokumentace. Ta úvaha je strhující. Prodávám byt za čtyřicet mega v centru (opravdu v centru) Prahy, jistě pomůže, když tam dám jen dvě fotky z mobilu, a to nejlépe dřez a rozmazanej hajzl vyfocenej s bleskem a se zrcadlem v záběru, aby polovinu fotky zabíral obří lens flare a polovinu zbývající poloviny makléřův v lacostu oděný pupek se ztopořeným límečkem a zlatým řetězem okolo krku. Zčástí je to oprávněnou obavou, že v čuramajzlickém prostředí realitních kanceláří, srovnatelném pravidly moštárny zhruba s generálním štábem severokorejské lidové armády, jakákoliv fotka umožňující triangulaci polohy nemovitosti skrze odlesk Pražského hradu v okně a azimut komína Michelské teplárny přivodí ukradení kšeftu konkurencí. Debilním a nicneříkajícím nafocením se nicméně o kšeft připravuje realitní kancelář bez jakékoliv asistence okolí.

Teď už ten slíbený výkladový slovník:

“Exkluzivní” a “luxusní” nemovitosti jsou dostatečně hluboce a důkladně ošetřeny tady, tady a zejména v globále tady

Před rekonstrukcí” má orwellovský rozměr. Realitka mi oznamuje, že si to zrekonstruuji, a dokonce tím říká, že rekonstrukce je hotovou daností. Poctivější by bylo říci “potřebuje rekonstrukci”.

Mimo manipulativní rozměr taková formulace na reálné rovině znamená “střecha sjela z objektu předloni, suterén obývá mědvěd brtník a přízemím se prohání žluny a daňci.

“Po rekonstrukci” kádrosartonová potěmkiniáda a nutné pravidelné návštěvy řemeslníků na odladění nedodělků z proběhlé rekonstrukce.

“Stav dobrý” stav nedobrý, přinejlepším “dobrý” ve smyslu školní klasifikace.

“V docházkové vzdálenosti” pěšky bych to jít nechtěl.

“Na klidném místě”  tak daleko v klínu brdských lesů, že už to s klidným svědomím ani realitka neoznačí za “širší centrum” (viz dále).

“Snížení ceny” majitel už se posral jenom o 50% nad tržní hodnotu, protože to šestým rokem nemůže prodat. Pořád stojí o několik mega víc, než by za to dal kdokoli při smyslech, ale se slevou to vypadá trochu líp.

“Cena na vyžádání” nevíme, co si za to říct. Otipnem kavku až podle osobního dojmu.

“V družstevním vlastnictví” uteč! O tom, kolik a za co budeš platit a co smíš a nesmíš doma dělat budou rozhodovat osmdesátiletí estébáci ve výsluze a psychopatické matky na mateřské dovolené, každopádně individua dostatečně motivovaná a sociálně frustrovaná na to, aby jim stálo za to dělat funkcionáře družstva vlastníků.

“Ideální polovina”  UTEČ A STŘÍLEJ! Buďto levá, nedořešené dědictví, nebo nesnesitelný spolumajitel, který bude dělat neuvážlivému kupci ze života peklo tak dlouho, než to pod cenou zase prodá (jako těch pět před nim).

“Zařízený” Co dům dal, sráče z 50. let po zesnulé pratetě (kterou příbuzní akorát vyvezli z bytu a pronajali jej jak byl) nebo IKEA.

“Centrum”  je tak vymazlené téma, že si ho necháme jako zlatý hřeb. Realitní makléři se zjevně od zbytku lidstva odlišují svérázným chápáním zeměpisných pojmů. Zatímco pro normálního člověka končí centrum města na úrovni historických hradeb a širší centrum jsou bezprostředně přilehlé rezidenční čtvrti, pro realitního makléře je centrum všechno v dosahu MHD. Tak se setkáváme s nemovitostmi “přímo v centru”, které jsou od skutečného centra vzdáleny i několik kilometrů a s definicí “širšího centra” Prahy, do které se vejdou div ne Benátky nad Jizerou. Kdyby měl Marco Polo za navigátora realitního makléře, Čínu by hlásil někde u Makarské.

Jako příklad si uvedeme České Budějovice.

Kde je centrum:

CB1Jak vidí České Budějovice realitní kanceláře:

CB2

V Praze je ještě markantnější rozdíl mezi skutečným stavem věci a racionální, soudnou mapou na straně jedné:

PHA1A realitním lehkým fantastičnem na straně druhé:

PHA2

Read 4 comments

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *