Proč jsem nevolil Svobodné a kam kráčí západ

Jedná o příspěvek poměrně dlouhý, uvedu jej proto stručnou versí pro lenochy. Takže TL;DR: “Svobodní jsou nevolitelní z personálních důvodů, i když program mají dobrý – s výjimkou radikálního euroskepticismu, který jde proti proudu vývoje lidstva.”

Fullverze dále.

Dovolím si ještě jeden příspěvek do segmentu o volbách, než se vrátím k tématům vážnějším, obecnějším a nesezónním, popřípadě k dalšímu vymýtání zmrdovin z jazyka. Spoiler alert, vymkne se mi to a zabrousim do obecna i tady. Překvapivé, že?

Qěci. Již druhé parlamentní volby jsem byl v pokušení hodit to tam Ovečkám (SSO) a již druhé parlamentní volby jsem tak neučinil. Proč? Ne snad ze strachu z promarněného hlasu, ani kvůli údajnému mediálnímu bojkotu malých stran (bullshit). Kvůli té straně.

Kdybych se řídil jen volebními programy, asi by mi Svobodní vyšli navzdory zásadně odlišnému pohledu na EU (viz dále) poměrně sympaticky. Jenomže to by mi nakonec vyšel i Okamura nebo Babiš. Kdybych se řídil volebními programy, hodil bych to tam i ODS. Kdybych se řídil jen volebními programy, byl bych naivní kikot.

Jsou další (meta)kritéria, která zohledňování politického programu předcházejí jako conditio sine qua non, podobně, jako víno začnu degustovat a honit hubou, až když vidim, že mi v něm neplave moucha. Jsou to: realističnost a realizovatelnost programu, dále osobnostní, morální a intelektuální profil kandidátů a konečně pravděpodobnost, že uskupení bude schopno a ochotno deklarovaný program prosazovat v případě získání mandátu. Ve všech třech bodech jsou Ovečky mimo soutěž.

Rozebéřeme si to.

1) Po programové stránce je Svobodným máloco vytknout, snad jen kromě toho, že návrhy typu zrušení daně z příjmu jsou v historických časových měřítcích čirou utopií a nelze je brát jako cokoliv víc, než ideologické deklarace. Nicméně směr v pohodě. Kde je směr v nepohodě? Ve vztahu k EU. Svobodní nejsou euroskeptičtí, nýbrž protievropští. Jejich euroskepticismus je apriorní, ideologický, nekonstruktivní a iracionální. To mají od Klause, jehož “euroskepticismus” byl toliko valem, majícím chránit místní veksláckou kleptokracii před širším světem.

V obecné rovině jsem přesvědčen, že federalizaci se nevyhneme, a dokonce že je žádoucí. Legitimní boj lze ovšem svádět o podobu. Mě nevadí federální Evropa, mě vadí ta frankocentrická buzerační byrokomunistická skvadra, která se do toho vesrala (protože salónní bolševismus je na infiltraci a vsrávání se, jako každá infekce, přeborník). Jsem přesvědčen, a to důvodně, že podobně to má naprostá většina konzervativních/liberálních/nekomunistických Evropanů.

Dokonce ať si klidně založíme United States of Europe. Výhledově nám ostatně nic jiného nezbyde, pokud chceme rozumně hrát vedle supervelmocí. A nejen že nezbyde, překračování pitomého xenofobního záprtnictví je žádoucí, přirozený a zdravý historický vývoj. Musí ovšem nutně, nutně, nutně mít radikálně, radikálně, radikálně jinou formu, než byl dosavadní Euromaoismus. Například a nejlépe osvojením a adaptací Švýcarského kantonálního systému, který federalizuje aniž by potíral identitu konstituentů (nebo předepisoval kantonům daňové sazby), což by ovšem obnášelo širší import švýcarské mentality, modu operandi a hodnotového systému. Sluši se dodat, že nic lepšího by se našemu zahnívajícímu socialistickému smetišti ovšem ani nemohlo stát.

Takže Euroreformismus ano. Euroškarohlídství ne.

Evropská integrace ano, protože národní stát je relikt. Lidi jsou předevšim lidi. Ostatně, koncept národního státu je relativně moderní konstrukt. V době internetu a okamžité globální komunikace ty čáry na mapě a vzájemná ostražitost, protože Günterův prapraděd se jednou popral o ovci s mým prapradědem, působí čím dál víc směšně. V Evropě máme téměř vše společné, dokážeme-li zakopat sekery a trucování, říct “Co jsme si to jsme si, a do smrti Alles Gute!” a koukat dopředu namísto dozadu. Už proto, abychom si už nikdy nic takového navzájem neprováděli, a mohli tím silněji společně vystupovat v globálním kontextu, kde se teď hraje o to, zda zvítězí západní (víceméně) liberální model, nebo Rusko-Čínsko-Arabský státní pseudokapitalismus (fskutečnosťi oligarchie) cinklý zločineckými, hluboce iliberálními ideologiemi. My Evropané si nemůžeme dovolit být rozdrobení, pokud nechceme být podrobení. Koloniální doby, kdy si to mohly jednotlivé státy dávat v globálním měřítku sólově, protože tu nikdo jiný nebyl, už dávno pominuly. Nejednotnost Evropy je lístek na smetiště dějin. Máme společné kulturní dědictví, na kterém stojí celý moderní svět, a to včetně těch částí, které nás nemají rády, himllaudon.

Atlass2New York. A navíc se nám zbytek světa čím dál víc podobá.

Protože to, co máme, funguje. Co funguje, je napodobováno.

dubaiDubaj. To neni náš “imperialismus” a roztahování kultury, tak jako není imperialismus znalost pravidel aerodynamiky – to je jejich přejímání našich způsobů, protože odevšad kromě slonovinových věží západní pseudointelektuální idiocie je zjevné, že naše způsoby fungují lépe, než cokoliv jiného, na co zatím kdy kdo přišel. 

singapore_skyline_panorama6Singapur. Ani sem nikdo nepřijel s pistolí nakázat prezidentům a premiérům, aby pozápadnili zemi.  Pozápadnila se spontánně, protože nic jiného nikdy v dějinách nevytáhlo tak rychle tolik lidí ze sraček, a místní elity  to vidí, protože nejsou blbci. Často prvotřídní zmrdi, ale ne blbci. Svádět chudobu v zemích třetího světa na západní země je jako svádět chřipku na paralen. TA CHUDOBA TAM BYLA VŽDYCKY, JAKO VŽDY A VŠUDE, BYV VÝCHOZÍM A DEFAULTNÍM STAVEM LIDSTVA, TEĎ JÍ NAOPAK KONEČNĚ UBÝVÁ.

Bangladéšské siroty, šijící za dolar na den trička, by bez oděvní fabriky západního imperialisty rubaly v kamenolomech a prostituovaly se za půl dolaru na den, popř. rovnou pomřely hlady. Problémem rozvojových zemí je, že mají západního vlivu příliš málo. I problémy západních zemích jsou zpravidla následky nedostatku západnosti a experimentů s odpadáváním zpět do vertikálních dvoutřídních despocií, a to včetně těch založených na deklarované beztřídnosti. Jak to vypadá v reálu víme, zejména u nás ve středovýchodní Evropě.

Zopakujeme si to pro pořádek ještě jednou. Západní civilizace počínaje osvícenstvím je jediná dějinná síla, která kdy smysluplně zlepšila podmínky života lidstva. Všeobecnou politickou a vědeckou liberalizací otevřela stavidla přirozené tvořivosti a zvídavosti, která je nakonec definujícím rysem lidské povahy. Přirozeně je západní kultura přejímána i jinde, než vznikla. Nejde ani tak o to, že je “naše”. Tyto principy jsou univerzální. Důležité je, že je funkční a dovolím si říci, radikálně lepší, než despotismy všech barev a tvarů, které historicky vždy a všude předcházely.

Mimo jiné i dovoluje integraci na libovolné úrovni tím, že zdůrazňuje obecné a lidské. Sekulární, humanistická, racionální, víceméně tržní společnost je společný jmenovatel a platforma, která unese vše. To není konstrukt, to je objev.

No vida, začal jsem tím, proč mě svou nevolitelností serou Svobodní, a dostal jsem se k osudu západního světa, a pozápadňujícího se celého světa vůbec.

Stejná hra o koncept budoucí politiky mezi demokracií a despotismem se hraje v menším i uvnitř EU a vyklizení pole soudnější stranou je garance výhry zmrdů.

Apriorní euroškarohlídství brnká na nejnižší neandrtálské pudy kmenové války a je neuvěřitelně krátkozraké a historicky hloupé. Evropa potřebuje reformu a dokonce v horizontu několika desetiletí uzší transatlantickou spolupráci se Spojenými Státy, mohoucí jednou klidně vyústit v jediný EU-USA stát, neboli velerejdiště západní kultury (nabízí se hustonázev Nová Atlantida, copyrightuji), ne historický regres do fragmentace.

V horizontu staletí není dobrý důvod, proč neintegrovat celý západní kulturní prostor (nakolik takové pojmy budou ještě relevantní). Nakonec je logickým vyústěním celých moderních dějin celosvětová integrace, “Nový světový řád” (prosim o zanechání všech konspirativních asociací s tímto slovním spojením za dveřmi), akorát se to musí provést strašně opatrně a šikovně a neskončit nějakým otřesným totalitním orwellismem a globálním komunismem, protože to by byl největší průser v dějinách lidstva, který by pak navíc šel hodně těžko napravit, pokud vůbec. Tím spíš je potřeba se toho účastnit, protože zastavit to nejde – svět se přirozeně propojuje ať se to komu líbí nebo ne, a politika jen pokulhává za faktickým stavem světa.

Ekonomický argument pro integraci: výdaje na obranu jsou jednotky procent světového HDP, na čísla je to kolem dvou bilionů dolaru ročně. 2 000 000 000 000 dolarů. To je 40 000 000 000 000 korun (zaokrouhlil jsem pár desítek miliard). Při současné výši státního rozpočtu České republiky a předpokladu konstantních cen bychom s tím mohli hospodařit 40 000 let.

Dále je to 30 mezinárodních vesmírných stanic (včetně deseti let provozu), 2000 letů raketoplánu, 1300 megamrakodrapů (Burj Khalifa), 200 Velkých Urychlovačů Částic nebo 130 funkčních termonukleárních reaktorů s pozitivní energetickou bilancí, které by navždy čistě a bezpečně vyřešily energetickou otázku.

Nebo přízemněji jídlo, voda, základní vzdělání a zdravotní péče pro celé lidstvo. Asi se shodneme všichni, že oboje, jak startreková, tak sociální forma investice by byly lepší, než se za to mordovat.

Pro pořádek, ta suma není jednorázově, nýbrž ZA ROK. Náklady obětované příležitosti politické rozdrobenosti jsou enormní – a to nepočítám cenu importních tarifů, omezeného pohybu zboží a osob vůbec a rozpočty na kurvy a kokain různých diktátorů, což bude všechno dohromady ještě víc, než ty vojenské výdaje. Světový mír a odzbrojení mohou znít jako šokující komunismus, ale to jen proto, že si tyto skvělé, univerzálně lidské cíle komunisti jako klišovitý slogan pučili, resp. čórli. Tím směrem prostě pracovat musíme. A bez politické integrace to nejde. Říkám směrem, protože je to ideál, úplně to nepůjde, lidi budou blbnout furt a udržovat nějaké ozbrojené síly je každopádně žádoucí i nutné. Snad se ale všichni shodnou, že žádoucí směr je mír – pragmaticky i proto, jak nepředstavitelné peníze nás stojí nemír. Že je podmínkou míru napřed nakopat zardele talibáncům a udělat z Číny a Ruska civilizované země je snad zjevné. Nejsme hipíci a geopolitičtí sebevrazi, nýbrž pragmatičtí idealisté (idealističtí pragmatici). Flintu nebudem věšet na hřebík, dokud po lese běhá tygr. Až bude z tygra komfortní předložka u krbu, na které si můžem nahřejvat nohy, pak můžem flintu odložit. Někam, kde bude i nadále při ruce.

I přes takto zásadní omyl bych byl ochoten Svobodné volit, protože tato část jejich programu je zhola nerealizovatelná a maximálně by katalyzovala reformní diskusi.

Jenže..

2) Absence osobností, kterým by se dalo svěřit cokoliv většího, než stánek s burčákem u silnice na Rozvadov. Svobodní jsou strana konspiračních teoretiků, pletoucích si blogování s politickou prací, a skutečnou osobnost nemají ani jednu.

Petr Mach je materiál na nosiče kafe, ne na předsedu strany. Člověk, který je schopen začít své jediné předvolební vystoupení v televizi slovy “Já nevim” nemá před kamerou co dělat.

Zatímco Mach je nevýrazný ale možná inteligentní, zbytek kandidátky na mě působí ještě navíc vyloženě nepříčetným dojmem.

Na straně jedné chybí výrazné tváře a přesvědčivé osobnosti, na straně druhé je nezanedbatelné riziko, že jakmile by Svobodní přičichli k moci, anektoval by stranu nějaký bombastický kikot. To může na první nedbalý pohled vypadat jako protimluv, ale není – absence kvalitních osobností výrazně usnadňuje činnost osobnostem nekvalitním.

Že politika není o osobnostech, ale o programech? Zrovna nedávno se v průzkumech ukázalo, že přes 80% národa se rozhoduje podle osobností. Nemusí se nám to líbit, můžeme s tím idealisticky nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Na reálné rovině nejen že stranu nevýrazných tváří nikdo nebude volit, bez skutečných osobností ty pisálky a eunušské kavárenské špekulanty převálcují přisravší se invazivní zmrdi ve chvíli, kdy by se ta strana stala nějakým nepravděpodobným volebním výsledkem potenciálně zajímavou. To ostatně není teorie, nýbrž empirie.

Prototypem takového populistického bombasty je Nigel Farage, který pro euroskepticismus udělal totéž, co nepálští přenašeči cholery v řadách OSN pro zemětřesením zdevastované Haiti. Sice nikoho nezabil, ale zato euroskepticismus úspěšně marginalizoval, radikalizoval a historicky znemožnil.

Pak je tu Geert Wilders, který sice narozdíl od Farage partaj neukradl, nýbrž založil, ale jinak je to nemlich stejný případ.

Zkušenosti ze zahraničí tedy naznačují, že jakmile se nějaká nominálně libertariánská a euroskeptická partaj dostane kamkoliv (obvykle jako okrajová síla), stane se z ní one man show nějakého teatrálního debila, která nemá se skutečnou, vážně míněnou politikou nic moc do činění. Typ politiků pánů Farage a Wilderse budiž odstrašujícím příkladem, nemaje skutečný zájem o politiku, nýbrž o trolling, exhibování a svou osobní značku.

3) Endorsement od Klause. To mi stačí. Pro soudného voliče polibek smrti. Prý tehdy poslal zdravici více stranám. Nevim a nezajímá – pokud chtěl Svobodným pomoci, měl především držet hubu, případně je veřejně obvinit z Dalajlamismu. Mach pro Klause pracoval dost dlouho na to, aby bylo zřejmé, že tu partaj nemá z vlastní hlavy. Že ho Klaus odvrhnul jako Zeman Zemanovce jakmile zjistil, že z toho nic nebude, Svobodné nijak neomlouvá.

4) Zahořklé, sociopatické, aynrandovsky pseudointelektuální bědování a blábolení není libertariánství, ani liberalismus. Je to zahořklé, sociopatické, aynrandovsky pseudointelektuální bědování a blábolení. Pokud bych měl soudit libertariánství podle deklarovaných libertariánů, tedy nejobvykleji apokalyptických konspiračních teoretiků a jejich žvástů na Neviditelném psu a d-fensovi (zakladatelé obou prominou, ale píšou jim tam echt diagnostikovatelní magoři), musel bych se stát radikálním socialistou – v čemž mi naštěstí brání formálně srovnatelné a obsahově výrazně horší žvásty radikálních socialistů. Rozdíl mezi internetovými libertariány a jejich protějšky na blistech a webu mladých komunistů (nebo konec konců vesmírných lidí či DSSS, protože zaměření paranoidní schizofrenie je nakonec šajsegál) je rozdíl dresu tam, kde je špatně celý dotyčný sport.

Problémem libertarianismu je, že namísto typových ekvivalentů Jeffersona a Disraeliho přitahuje typové ekvivalenty kancléře Hájka a Breivika. Tito se sami vnímají jako Jeffersoni, ale okolí je spolehlivě a celkem správně vnímá jako pošuky, čemuž jejich vystupování nepomáhá. Proto taky žádná libertariánská partaj pořádně neuspěla nikde na světě, ne z nějakého inherentního socialismu společnosti (vejmluva, alibismus, externalizace, paranoia).

Antisocialismus je nutno odlišit od antisociální poruchy osobnosti.  Libertariánství nakonec dělají medvědí službu antisociální kreténi, kteří se k němu jako k nejbližšímu veřejnému ekvivalentu hlásí – viz hnutí Tea Party, na které se v USA tradičně nabalila tisíc a jedna odrůda jižanského šílenství, reziduálních rasistů a konspiračních antivšechnistů. Naplavení magoři tak umožnili celé hnutí diskreditovat.

Zatímco v zahraničí bývají libertariáni zarostlí survivalisté, kteří pod svými sruby v Montaně skladují zásoby fazolových konzerv na tři století a za boudou mají protiletadlový kulomet, u nás to jsou častěji střední manažeři v gigakorporaci, kteří se okamžikem nabytí služebního Passáta stali kapitalistickými křižáky, nebo rurální Rockefelleři s trojmužnou firmičkou na šrot někde v Zadních Půlkách, která za rok otočí krásných 300 000 kč, přesvědčení, že právě oni jsou jediný zdravý kus společnosti, na kterém to celé stojí. Což pochopitelně nejsou, a totéž si o sobě myslí jak lopaty, tak ouřadové, tak učitelé, tak politici, tak prakticky každá rozpoznatelná třída a skupina.

“Já se tu a voni se akorát a vůbec”, přeceňování vlastního přínosu a podceňování, až přímo nasazování psích hlav ostatním je inherentní fíčura lidského firmwaru. Že je to u živnostníků, podnikatelů a případných kvalitních manažerů pravda víc, než u druhých asistentů krajského náměstka pro likvidaci tuhého odpadu, stranických alpinistů, kteří za celý život ani den slušně nepracovali (Bohuslav Sobotka) a dohazovačů eurodotací na infostezky za kravínem je zřejmé- ale úplně pravda to není u nikoho. Stejně tak není (téměř) u nikoho pravda, že by byl úplně zbytečný – přinejmenším ti největší zmrdi a jelita působí jako odstrašující příklady pro ostatní. Lidé jsou užiteční více či méně, lidé jsou užiteční rozdílnými způsoby, někteří společnost víc stojí, než přispívají, ale není těch jediných užitečných. Společnost je nakonec provázaný organismus, a bez alespoň nějaké veřejné správy, policie, soudnictví a proklatého socializovaného zdravotnictví by měli i ti nejproduktivnější tvůrci hodnot o poznání horší kvalitu života, takže na tom nakonec netratí. Když si představim jak bych se měl bez daně z příjmu a zároveň si s tim nepředstavim, jak bych se měl bez dálnic a vymahatelnosti práva (mj. i vlastnického), tak se snadno stanu libertariánem nejradikálnějším. Ostatně, nakonec právě proto nejsem ani 100% libertariánem, i když je to politická ideologie nejsympatičtější. Jenže nedotažená a jaksi jednorozměrná, monotematická, paradoxně se dopouštějící téhož, jako socialismus – jednostranného zdůraznění výhod, aniž by byly dostatečně zohledněny s nimi se pojící náklady. Co je a co není vidět. 

Je dějinnou ironií, že podobných selektivních překuků, izolovaného vnímání a slepoty k obětovaným příležitostem, z nichž právem usvědčují krátkozraké komunisty, se dopouštějí i lidé, kteří se Bastiatem jinak zaklínají. Svobodní jsou tak obrazem omylů libertariánů v malém.

Libertariánství příliš mnoho z veřejné sféry považuje za danost, kterou neovlivní hejbání s proměnnými. To je jako předpokládat, že pokácením stromu nepřestane plodit jabka. (přesně stejný je přístup socialistů k soukromému podnikání)

A neumí se prodat. Lidem to smrdí extremismem, a opět je to spíš vnitřní problém libertariánských partají a jejich komunikace a viditelných přívrženců, než štvavých kampaní a kdesi cosi. Češi jsou inherentně v podstatě anarchisti (nesmažáckého typu), oprávněně na základě zkušeností s jinými Čechy podezíraví ke všem formám úřední moci, a neprosadit se tu s liberálním až libertariánským programem je solidní výkon.

Že by Češi byli inherentně antikapitalisti je hluboký omyl – Češi především neměli nikdy možnost kapitalismus zažít, a jsou nasráni na něco docela jiného, co jim pod tím jménem bylo poslední dvě desetiletí prezentováno, paradoxně komunistickými kádry v různých dresech.

Ano, stát něco stojí. Jasněže veřejná správa je formou spotřeby, nikoliv produkce. To je v pořádku. Pozitivní ekonomickou bilanci od ní nelze čekat. Totéž lze říct o hospodě. Jasněže dělá kvůli hlouposti či korupci nemálo kravin, které by nikdo dobrovolně nepoptal – to je nicméně problém její kvality, nikoliv její existence. Řešením je náprava a racionalizace, nikoliv likvidace.

Náprava státu není otázkou kvantity, nýbrž kvality (i když libertariáni a socialisti si nesou přesně opačné nereflektované předpoklady o inherentní přímé úměře jedním či opačným směrem). O tom zase příště.

Addendum: A kohos teda volil, Zbyhněve? Piču Kalouska?

Piču Kalouska, neochotně. Ve skutečnosti primárně celkem ochotně Karla, pohříchu s neodstranitelným družičákem na orbitě. Kolem stárnoucích hvězdných obrů občas nějaká ta černá díra obíhá. Co jiného je politicky relevantní, v rámci možností vpravo, nezkompromitované a racionálně proevropské, než TOPka? Jenže ten Kalousek. A propos, s tou pravicovostí je to taky jen tak tak. Lehká volba to nebyla. Ale byla nutná.

Read 62 comments

  1. Pobavil jsem se a s drtivou většinou souhlasím.
    A je tam řada postřehů, které lidem vesměs unikají.
    Škoda, že autor vstupuje do večejného prostoru jako anonym: vždyť se přece nemá za co stydět.
    Srdečně zdraví
    Jan Vaculík

  2. SSO ale nejsou protievropská strana, to jste zřejmě špatně pochopil jejich ideologii. Socialistická budoucnost EU nikam nevede. Proto chtějí ukončit členství v EU a dále spolupracovat na základě Schengenu, EHP a jiným fórmám spolupráce než je komunistické přerozdělování, byrokracie a utrácení miliard euro za kraviny, jen proto že tu máme dotace na tohle ale nesmí se utratit na tamto. Z mého pohledu jim leží osud evropy a jejích obyvatel na srdci mnohem víc než současným mainstreamovým stranám, které jedou v rychlíku do pekel a bojí se že dostanou pokutu za zatáhnutí záchrané brzdy.

    • Ale prd. To není otázka preferencí, nějakého demokratického “já to chci tak” “ty to chceš tak” a na ničem jiném nezáleží. Ono to má taky nějakou logiku a svět se kamsi ubírá, různá rozhodnutí mají různé důsledky a musíme to brát v úvahu.

      Vim, že je politická móda brát to tak, že když jeden říká 2+2=4 a druhý 2+2=6, tak mají oba právo na svůj názor a nakonec se shodnou, že 2+2=5. Jenomže ono je to prostě pořád 4 😉

  3. Autorovi by to chtelo pripomenout, ze jednim ze zasadnich duvodu proc se liberalni kapitlismus (ten diky kteremu tady nezname bidu) zrodil prave v Evrope je ten, ze nebyla politicky jednotna, ale radikalne decentralizovana to v nekolika dimenzich

    • Ty zásadní důvody s čárami na mapě souvisely, řekl bych, pramálo. Umožnil to knihtisk, intelektuální tradice a praktická mentalita Evropanů (Číňani měli střelný prach jak dlouho a dělali rachejtle, pušku z toho udělali až naši). Bez průmyslové revoluce by žádný kapitalismus nebyl.

      Blbé je, že velký stát má sklony usurpovat si moc a tíhnout k totalitě. Jenže moderní globální integrace je spíš takový supranacionální ne-stát.
      Máme oproti minulosti jednu gigantickou výhodu – internet a s ním okamžitou globální komunikaci. Mezi lidmi v Súdánu a lidmi v Nebrasce nikdo nestojí. Tím pádem se mnohem hůř kecá a prasí, a mnoho věcí, které by v 17. století aspirujícímu tyranu snadno prošly, dnes prostě neprojdou – protože je to za pět vteřin na twitteru a za dvě minuty má pod okny dav s vidlemi.

      I velmoce se začínají právem třást před vlastními občany. Díky tomu si tu globalizaci můžeme dovolit, protože povede spíš k racionalitě a svobodě, než k prasení. Pod tyrany se třesou trůny. Čímž neříkám, že pokusy o prasení neproběhnou, nebo že si budeme kdy moci dovolit polevit v ostražitosti. Cenou za svobodu je, pochopitelně, věčná bdělost.

      Na jednu stranu tu máme svobodný jednotný svět bez hranic (super ideál), a na druhou stranu hrozbu globální totality. Většina cesty je společná.

      Míříme na vzdálený terč, a hned vedle jackpotu je kolosální průser. Tím spíš bych doporučoval dát si na hodu záležet.

      • Co je intelektualni tradice a prakticka mentalita? Prazda slova ktera potrebuji obsah. Pokud si myslite ze evropa ma uspech v genech, mylite se. A jak spravne podotykate, kdysi byla nejvyspelejsi civlizaci sveta Cina. Ta degradovala proto, ze se centralizovala a uzavrela svetu(coz je stejna cesta kterou razi EU). Centralizace nejenze umoznuje totalitu, ona k ni ve vetsi ci mensi mire inklinuje. To vime jak z teorie, tak z praxe

        A ja nemluvil jenom o carach na mape. Radikalni decentralizace v nekolika dimenzich http://mises.org/daily/2404

        Libi se mi vase dopruceni dat si zalezet na hodu. Pri tom hajite strukturu o ktere sam tvrdite, ze miri na spatne misto.

        A kdyz se mam vratit k te vasi intelektualn tradici: ta intelektualni tradice ktera zpusobila “evropsky zazrak” je liberalismus – a to je tradice ktera je bohuzel ze znacne casti k EU kontradiktorni

        • No vidíte, na začátku vznášíte řecnickou otázku, abyste si na ni vzápětí na konci odpověděl. Je to liberalismus, a já bych ještě dodal osvícenství. To jsou ty podmínky, za kterých mohl konečně lidský duch roztáhnout krovky. Proto v článku píšu, že tohleto neni konstrukt, nýbrž objev.

          Což tedy pevně doufám, že prázdná slova nejsou – a že nás od Číny dělí víc, než právě jen prázdná slova.

          Pointa mé analogie s hodem je právě v tom, že jackpot a gigaprůser jsou hned vedle sebe, a většina trajektorie je velmi, velmi podobná, začátkem dokonce skoro stejná. Jak tu řekl jeden z přispívajících: “stejně nevyhnutelně všechno spěje k jednomu globálnímu státu. Nyní se akorát hraje o to, jakou bude mít podobu – buď tu západní nebo Rusko- Čínskou.”

      • Můžete hádat, proč se v Evropě vymyslela puška a proč ne v Číně. Je to proto, že tu byly vzájemně spoupeřící státy, které utrácely peníze za vývoj a výzkum aby dosáhly nějaké výhody proti konkurenci.

        Dále tyranie nevzniká protože někdo uchvátí moc a jelikož si to lidé neřeknou, tak nepovstanou. Dikatura, monarchie a další formy jsou levnější formy vládnutí než demokracie a čím větší spravujete celek, tím spíše budete tihnout k diktatuře, protože demokracie stojí moc peněz. Diktatura jakákoliv samozřejmě není ideální protože není schopna postihnout změny ve společnosti, takže je náchylná k revolucím.

        Společnost jako taková má tendenci investovat do složitosti až na hranici rentability, kdy nenadále výdaje jsou schopné takový útvar roztrhat. A i my stejně jako naši předci toto děláme a stejně jako v dřívějších dobách docházelo ke kolapsům, dojde ke kolapsu i u nás. Otázka jen zní kdy, se štíhlým státem to bude později a koupíme si čas navíc.

        • Velmi silně pochybuji, že puška byla výsledek výdajů na vojenský výzkum v dnešním slova smyslu.

          A ostatně puška je příklad, který lze zavést jinam (sem). Tak si vezměme něco mírumilovnější, co tu praktickou mentalitu demonstruje. Parní stroj.

          Jednoduché parní stroje měli v Egyptě bratru před dvěma tisíci lety (Hérón Alexandrijský). Pokud lze věřit dobovým zdrojům, používali je – jako hračky, a na zdánlivě zázračné otvírání chrámových dveří. Takže na krávovinky a zvláštní efekty, aby proletariát padnul na prdel. Jako střelný prach v Číně. Průmyslovou revoluci to spustilo až v úplně jiném myšlénkovém klimatu.

          Nakonec bych řekl, že ten rozhodující faktor je prostě přítomnost nebo nepřítomnost dostatečné zásoby otroků (nebo jim se limitně blížících poddaných). V Egyptě neměli důvod vymýšlet, jak tu zajímavou hračku zapojit do práce, protože stačilo písknout a k dispozici byla neomezená zásoba lidského sádla.

          Jenomže jakmile jsou nějaká základní lidská práva a kontrola moci, tohle najednou nejde. A lidské sádlo je drahé. Najednou je ekonomicky výhodnější vymyslet, jak to udělat bez dřiny. Je otázka desetiletí, kdy manuální práce nebude v podstatě už vůbec potřeba. Odboráři a spol. si paradoxně vyřvali výhledově 100% nezaměstnanost “dělnicé třídy”, resp. ten proces silně urychlili, protože mašina nepíčuje.

          Což už jsem si trochu zaofftopičoval :)

      • Jankodera
        1) V Evropě se sice vymyslela puška, ale to není žádný objevný vynález – puška se vynalezla až v 19. Století.
        Pokud jste měl na mysli mušketu, tak předchůdce muškety byl vynalezen v Číně za dynastie Ming. Muškety používala sice Evropa, ale s Evropou jí souběžně velice úspěšně používali další státy, známé jako říše střelného prachu – čili Persie, Mughalové, Osmani a Rusové.

        2) Píšete, že tu byly vzájemně soupeřící státy a to ten vývoj táhlo kupředu, a tím pádem, že by to fungovalo dnes. Tohle je jedna z největších polopravd a nemožných analogií. Proč?
        a) Nicméně si musíme přiblížit situaci. V době největšího vývoje (18, 19, stol.) spolu nesoupeřily malé rozdrobené evropské státy ale velké centralistické říše, které ovládaly celý svět. Proti komu se asi tak mohly vymezovat jinému než jinému evropskému státu, když široko daleko byly všude jen kolonie Evropy. Ano, v momentě, kdy jedna civilizace ovládá celý svět, tak je možné si navzájem dávat přes hubu – protože tu není nikdo jiný, kdo by vás ohrožoval.
        Dnes také můžeme mluvit o konkurenci (dnes spíš v ekonomickém smyslu), ale již ne mezi národními státy, ale mezi velkými státními celky. 21. Století je úplně jiné a to Evropa musí pochopit. Musí pochopit, že svět se již netočí kolem ní a že už jí nechrání všechny ty kolonie a technologický náskok (který mimochodem jako první dohnaly USA – velký stát, který by podle analogie spousty zdejších komentátorů si nikdy nemohl pro přílišnou centralizace vydělat ani na chleba).

        b) Co znamenala tehdy konkurence? Války. Jak poznamenal klasik, zbraně se nevyvíjejí proto, aby se nepoužívaly. Čili jednou za čas si Evropa dala po hubě vyzkoumanými zbraněmi a pak zkoumali dál. Můžete mi vysvětlit, jak si chcete dávat po hubě na jednom malém kontinentu, při existenci jaderných zbraní? I druhá světová válka snad již jasně ukázala, že vývoj z pohledu neustálého válčení má v tehdy průmyslové době výrazný negativní dopad. Rozepisovat to dál nebudu, ale snad poznáte rozdíl mezi druhou sv. v. a 30. letou válkou.

        Suma sumárum. Nelze plně srovnávat dobu, kdy jste na poslání zprávy ze Španělska do Čech potřebovali několik týdnů s dobou, kdy vám ten samý úkon zabere 1 vteřinu. 21. Století je v mnohém nové, tak jako byla prům. revoluce či období kolem 16. Století. Dnes stejně jako tehdy, zde máme civilizace, které nepochopily, že je potřeba reformy a stále se snaží udržet si svůj vliv bez vývoje. Jenže ten jim již kradou mladé státy, které se derou nahoru nezatíženi svou nedávnou velkou minulostí. Tehdy se drala Evropa, dnes se dere Čína a Indie. Problém je právě v přílišném konzervatismu a „ve starém myšlení“. Přál bych si, aby z tohohle vyšla vítezně liberálně demokratická evropa. Bohužel ta teď stojí před rozhodujícím krokem. A jak se jednou řeklo: „You will unite or you will fall“.

      • Rengman –
        Ah, ano. Nyní jsme v době vzájemně si konkurujících státu celoplanetárně. Neexistuje region, který by byl mimo. Ovšem to, že budete velký neznamená, že uspějete. Římská říše ovládala celý znamý svět, neměla prakticky konkurenci a přesto upadla. Když se rozpadne EU, tak na jednotlivé státy, stejně jako sovětský svaz. Ostatně s Čínou to prý bude podobné, kdy se bohaté východní pobřeží odtrhne od zbytku vnitrozemské Číny.
        Prostě velký svazek musí být ekonomicky unosný, jinak je jen přítěž a stejně k rozpadnu dojde. A otázka zní, je EU ekonomicky únosná? Nebere více, než dává? Pokud bere více, je správné usilovat o její rozpad.

        Samozřejmě, že soupeřící státy neustále fungují, proč by jinak politici chodili a říkali, podívejte, jak to mají v zahraničí. A lidé dle toho volí co by chtěli také. Jenže nyní soupeříme ve štědrosti státu a to nám budoucí prosperitu nepřinese. A když se podívate pozorněji, neexistuje snad jediný stát který by se nepotýkal se stejnými problémy, (velké vládní výdaje, malý růst).

    • (k postu o Číně)
      K tý Číně. Pravděpodobně jde o dynastii Ming a o její pád. Ten pád nemá s centralizací co dělat! Ten pád má hlavní příčiny v pozemních invazích ( a tudíž zrušení loďstva), kolapsu čínského tributárního systému a přílišné konzervativnosti konfuciánského úřednictva. Míra centralizace byla stále stejná. Takže argument, že Čína padla kvůli centralizaci je blbost. Čína se prostě uzavřela a zaspala. To je celý.
      Pokud se Evropa rozpadne opět na milion státečků, tak už jí nepomůže to, že sem Asiat musí dojet přes celý Rusko na koni a než sem dojede, tak umře a jeho synové se začnu mlátit mezi sebou. Dneska mu stačí zmáčknout tlačítko a může si klidně zahrát tu báječnou hru, kterou mají velmoci tak rády: Divide et impera.

      Jinak souhlas s autorem, že to stejně nevyhnutelně všechno spěje k jednomu globálnímu státu. Nyní se akorát hraje o to, jakou bude mít podobu – buď tu západní nebo Rusko- Čínskou.
      Ono totiž v momentě, kdy budete mít na orbitu stanice a obydlenej Měsíc, budovat vesmírný lodě a já nevim co ještě, tak bude každýmu úplně ukradený, že jste z nějakejch Čech, bude vůbec důležitý to, že jste ze Země – a pokud to vyženeme do úplnýho extrému tak to, že jste vůbec člověk. Což je pro dnešního člověka stejný sci-fi, jako byli pro středověkýho nevolníka nějaký indiáni. Nicméně nejde jednoduše říci: It’s not gonna happen”.

  4. “Rozdíl je v tom, že já svůj pohled opírám o nějakou úvahu.”

    Jinými slovy – je to váš názor. Názor, který je prounijní, jak jsem řekl v prvním komentáři. Já mám názor opačný, tedy protiunijní. Také ho opírám o nějakou úvahu. Můžeme o svých názorech a úvahách polemizovat, ale říci, že váš názor je jednoznačně správný, jako když 2+2=4, je arogance. A arogance není příliš vhodnou platformou pro jakoukoliv polemiku. 😉

    • Omlouvám se, ale první dvě věty jsou nadbytečné, protože mě neznáte.

      A k tomu zbytku, založit si vlastní planetu, kde by jste si to mohl vyzkoušet je poněkud komplikované, tak to berte jako zjednodušený model. Jelikož hrajete s reálnými lidmi, tak jsou principy překvapivě podobné, včetně státní buzerace a daní..

    • Diskuze spočívá v tom, že jednotlivé stany přednesou nejen svou pozici, ale i argumenty pro ni. Je přirozené, že každý sem tam něco přehlédne, něco mu nedojde nebo nemá nějaká fakta, která získá právě od ostatních a časem se v názorech vyvíjí, pokud není absolutní trotl.

      Diskuze kategoricky nespočívá v tom, že si ujasníme kdo je pro Losnu a kdo pro Mažňáka a rezignuje se na faktickou rovinu věci. V tomto duchu ovšem byl váš původní komentář (“Stačilo říci – Jsem prounijní – a zbytek jste nemusel ani psát.).

      • Očekáváte racionální diskusi pod článkem, ve kterém jste pozurážel spoustu lidí a předem dehonestoval jakýkoliv opoziční názor?
        To je dost odvážné. :-)

        K meritu věci – Jak jsem psal na Facebooku pod odkazem na tento článek:
        “Kdyby byli Svobodní eurofederalisté, tak by je Zbyhněv možná volil. A kdyby byli socialisté, tak by je možná volil zase Bohouš Sobotka.
        Má cenu polemizovat s někým, kdo se s vámi v jádru zásadně rozchází už na úrovni základní ideologie? Podle mě ne.”

        A to je podstata. Ideologicky se s námi rozcházíte už v samotné platformě, proto mi pod článkem o Svobodných stačilo vědomí, že jste prounijní a měl jsem jasno. Další diskuse jsou zbytečné. Můžeme samozřejmě polemizovat o tom, zda má Evropská federace smysl, vy se budete snažit mě přesvědčit, že ano, já vám budu oponovat a nedobereme se ničeho. Takových diskusí jsem absolvoval už stovky. Kdyby byl rozpor v nějaké maličkosti, implementaci něčeho, tak by diskuse smysl měla, ale přes rozchod v ideologii prostě ani na jedné straně nejede vlak. :-)

        To však neznamená, že vám váš názor vyčítám, anebo vás za něj nedejbože soudím.

        • Stejně tak jste mohl vy rovnou říct, že Svobodné podporujete (nebo k nim dokonce patříte?), a že se vás dotkly nikoliv mé argumenty, nýbrž závěry z nich 😉

          A máte pravdu, že na internetu ještě nikdy nikdo nikoho o ničem nepřesvědčil, a maximálně se to zvrhává v kmenové války, z kterých všichni akorát odchází radikalizovaní a s vroucí žlučí. Jsem rád, že se tady diskuze drží na celkem civilizované úrovni, i když už jsem musel pár příspěvků máznout (nemažu “nesouhlasím s tebou, protože xyz”, ale mažu “lol vyhul ho mojí bábě”, tj. necenzuruji obsah, nýbrž formu, a to bez rozdílu).

          Počkáme si, jak se historie – za našeho aktivního přispění směrem k individuální svobodě – vyvrbí. Můj názor je, že se státy víceméně rozpustí, protože čim víc jezdim po světě, tim víc vidim, že lidi jsou v podstatě všude stejní (aspoň na západě), a že se to stejně všechno spontánně propojuje. Pochopitelně netvrdím, že by se to nemohlo spontánně propojovat i formou nějakých zón volného obchodu a pohybu osob mezi suverénními národními státy, ale ta globální vesnice prostě už v podstatě je. Může se klidně stát, že na každém domečku v té vesnici bude dál vlát jiná vlajka – z piety, na ozdobu, kvůli kontrole moci. V podstatě je to kosmetický rozdíl.

          Ať jsou lidi v první řadě lidi, a až pak to ostatní. (Sakra, asi jsem fakt pravdoláskař.)

  5. Super post! Díky za něj! Souhlasím s “opatrnou integrací” a je mi i sympatický prozápadní přístup – mám v tomhle stejný názor, ale trápí mě že v západním světě je pořád ještě hodně co napravovat a upravovat. Jak píšeš, je to jako kdyby západ zapomněl, že je západ. Vracíme se k nějaké divné formě feudalismu?

    • Nikoliv, nevracíme se k feudalismu, ale “kráčíme vpřed” k socialismu.

      Proč, to je zajímavá otázka – zapomněl západ, že je západem, jak píšeš? Nebo je to naopak od počátku v něm obsaženo?

      Je náhoda,že ono ‘napravování a upravování’, které v současnosti probíhá, je až na vyjímky směrem k socialistické utopii?

        • Právěže argumentum ad hitlerum (/leninum) byl váš původní argument, protože na základě vnější podobnosti (myšlenka nutnosti určitého vývoje) vznesené hypotézy s hypotézou dějinně známé svině předpokládal i podobnost podstatnou.

          Komunisti dějinnou nutnost používali jako politický nástroj. Já prostě pozoruji určitý trend, aniž bych na něm měl přímý zájem (o nic větší, než máme my všichni na tom, aby byl na světě pokud možno klid a nemordovali jsme se kvůli píčovinám a pohádkám). Uznávám, že ta myšlenka je tím, že jí používali komunisté, určitým způsobem intuitivně “otrávená”, “kontaminovaná” – ale to je přece právě argumentum ad hitlerum – je to špatné, protože známý darebák si to myslel taky.

          Dějinná nutnost sub species zhůry dané eventuelní vítězství konkrétního systému (kor tak debilního, jako je komunismus) je pochopitelně zjevná stupidita. Ale reflexe příčin a následků a nějakých viditelných trendů je přece něco docela jiného. Všestranně výhodná hospodářská spolupráce (až globalizace) a okamžitá komunikace naznačeným směrem vedou.

          Když se dneska bavim v hospodě s Finem nebo Alžířanem pod třicet, tak je zjevné, že je pro něj národnost obvykle druhořadá otázka. Obsérvuji tedy trend k upozadění kmenových partikulárií a zdůraznění a sdílení obecného a lidského. Světová užší spolupráce a v budoucnosti třeba i integrace je prostě extrapolace trendu, byť se pochopitelně může po cestě stát naprosto cokoliv (a lineární extrapolace jsou vždycky ceteris paribus).

          • Že je Alžířanovi jeho národnost celkem fuk, neudivuje. S vysokou pravděpodobností je především muslimem a ti jsou “bratry” bez ohledu na to, kdo je jaké národnosti. Obávám se, že dříve než reformu EU budeme muset řešit hrozbu zániku demokracie jako takové. Jinak si totiž EU reformuje někdo jiný k obrazu svému a myslím, že se nám to nebude líbit. Mně tedy určitě ne. Mně se to nelíbí už teď…víte, že nový zákon, který vstoupí ve Švédsku v platnost koncem roku 2014, umožní trestní stíhání osob, které se proviní kritikou imigrace anebo kritikou neschopnosti politiků řešit problémy s ní spojené?

        • Jenže to je zase slučování nahodilých a podstatných znaků.

          To že jedni nějak dopadli neznamená, že my teď nemůžeme v jiném kontextu domýšlet nějaké obecné směřování. Obzvlášť, když náš “nutný vývoj” směřuje v podstatných rysech opačným směrem, než ten jejich.

        • No jenomže tady zřejmě říkáte nutnost něčemu jinému, než já.

          Je evoluční nutnost, když se dejme tomu zalesní savana a díky tomu časem místnímu ptactvu zesílí zobáky na rozklovávání ořechů a v peří převládnou jiné odstíny? Nebo když se mikroorganismy přizpůsobí podmínkám na dně moře kolem černých kuřáků a přejdou na chemickou energii?

          Je nutnost jakékoliv uzpůsobení změnám podmínek? Jasněže. Za určitých okolností dává jen určitá změna evoluční smysl.

          Není to nutnost v tom ohledu, že není od začátku nikde psáno, že to takhle muselo dopadnout.

          Ale je to nutnost v tom podstatném smyslu, že za daných podmínek a okolností je to jediný praktický směr.
          Na který se přijde tak, že jedni přežijí … a druzí ne.

      • Ano, “přizpůsobí”. Jenže to je zcela obecný pojem, který může klidně i znamenat “vyhynou”. Ale ty v tom článku nepíšeš “přizpůsobí”, ale konkrétně “co se musí stát”. Ne, nemusí.
        Mimochodem, současné teorie jsou spíše takobvé, že život z těch komínů vzešel než, že se k nim “prokousal”.

        • To už je ale mikroskopické slovíčkaření.

          Přizpůsobení za konkrétních okolností = co se musí stát.

          Já v článku říkám, že tak, jak se společnost vyvíjí a jaké jsou celosvětové trendy (internety, okamžitá globální komunikace, všichni všem něco prodávají a zase od nich něco kupují, za půl dne se dá doletět na opačnou stranu zeměkoule, Finové chodí na pivo s Bengálcema a zjišťují, že mají společné skoro všechno kromě kosmetické kulturní omítky a spojitosti porostu obočí) je zákonitý (a tedy vlastně nutný) vývoj další propojování světa a rozpouštění hranic.

          Je to nutné, musí se to stát? No, za těchhle podmínek a v tomhle klímatu jo. Pokud by byly podmínky jiné, extrapolace trendu by vedla jinam. Jenže vede sem.

  6. Charakteristika pravověrného DFensáka velmi trefná! Od doby, co si na oněch stránkách přestali dělat legraci ze zmrdů a dalších komunálních problémů a namísto toho si začali rozparcelovávat zeměkouli, to začíná být k nečtení.

    Ovšem s tou adorací “západní civilizace počínaje osvícenstvím” jakožto jediné pozitivní síly v dějinách je to ošemetné; zní to jako komunismus,který taky pro některé byl jedinou pozitivní věcí ve vývoji lidstva.

    Čímž nechci říct, že by automobil,iPad a vodíková bomba nebyly hezké. Ale tvrdit, že právě a jenom tohle je pozitivní věc v celé historii… Zkrátka, klasická idolatrie, která k ničemu rozumnému vést nemůže.

      • A kvalita života se posuzuje podle čeho? Podle mě lze kvalitu života posuzovat snad jen podle subjektivního vnímání svého života, protože jakýkoliv pokus o objektivní měřítko se dá lehce zpochybnit. Pak bych se ale nedivil, kdyby průměrný člen „primitivního“ kmene někde v Amazonii pociťoval větší kvalitu života než průměrný Čech.

        • Mno, je to pochopitelně relativizovatelné.

          Pokud to bereme podle subjektivního pocitu štěstí, tak to je nakonec z podstatné části věc chemie v mozku a celá civilizace je napikáču.

          Můžem to brát podle délky života, blahobytu (tj. kolik lidí neumírá hlady a neni v otroctví), a pro bezprostřední uchopení třeba podle toho, že bych v šestnáctém století měl fakt hodně nerad bolavej zub :)

  7. OK, a JAK odsocializovat a racionalizovat EU a zemi Českou, domov náš? Jak zabránit tomu, aby každej prd nebyl jen položkou v centrálním plánování bruselský byrokracie (a zbytek jsme si pokrokově neregulovali sami)? To jsem se nějak nedočet’. Možná je pravda, že do „reformních“ stran chodí exhibovat divný osoby… ale historická zkušenost nás učí, že z centralizovanejch nadstátních molochů a rajchů se stává hnusný místo k žití, který samo přežívá jen tím, že všechny známky odporu semele. Fakt radši Farage než Barrosa a jeho horečnatý vize, že když všichni všechno všechněm dáme, tak budem do roka a do dne nejvíc udržitelně a znalostně pokrokoví. A zopakuju otázku ze začátku komentáře: jak zařídit, aby po Barrosovi a spol. nastoupil někdo rozumnej? Většina jich je nevolenejch, a jak se v EU volí, to už jsme viděli mockrát – pěkně po irsku, dokud to nepadne správně. Voni si ten svůj euroráj vzít nenechaj. A k tomu člověk podle mě nemůže nebejt skeptickej.

  8. Pingback: Co to Rusko blbne? Slovo má nejdůležitější přeběhlík Studené války, agent KGB Anatolij Golicyn | Zbyhnev.com

  9. Jsem dost starý na to abych si pamatoval socialismus se vším co přinášel i jeho vývoj i chování různých lidí v něm.A musím jednoznačně konstatovat, že vývoj EU je věrnou kopií socialismu. Totiž v tom, že nejprve občany o vše obere/ daně, nařízení …/ a pak jim milostivě “dává” .To je stejný princip ovládnutí který později přejde až v osobování si práva určovat i osudy jednotlivců pomocí kádrování a pod.To je důvod proč mně je antievropanství svobodných blízké a proč s jejich programem souhlasím.EU tak jak vznikla je již dnes stejně jako byl socialismus nereformovatelná.

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *