Srabaktivismus

Podívejme se na zoubek aktivismu.

Je přirozené, že lidé mají zájem na vylepšování podmínek, ve kterých žijí. Je přirozené, že jak jednou dosáhnou určité uspokojivé úrovně osobního pohodlí, začnou se poohlížet, jak se nenudit a přitom být prospěšní, ba jak svůj život přínosně zasadit do širšího kontextu tu vesnice, onde celého světa. Takové “nadstavbové světodělání” je zcela přirozené a patří mezi nejzdravější stránky lidské povahy, navíc ještě se světem nakládá zpravidla dobře –  mj. proto, že v průběhu úspěšného zařizování si vlastního života musel člověk dojít k relativně objektivnímu a vyrovnanému vztahu ke světu, a dá se proto předpokládat, že jeho nadstavba bude dobře mířená. Chce-li někdo šatit bengálské siroty, může provozovat třeba jatka, která mu na to vydělají. Nakonec je to o vztahu k realitě sub species “Bez práce nejsou koláče”. Potud skvělé.

To je ta lepší varianta. Taky vzácnější, než jednorožec, pasoucí se na šafránu.

Podobně jako v případě ambicí a bimbálbicí totiž platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. I “aktivismus” lze dělat různě , a na základě zásadně odlišných motivací.

Tou druhou a bohužel obvyklejší variantou je náhražkovitý, neboli kompenzační typ – když někdo vlastní život nijak slavně nerozvil, ba si ho dokonce hluboce pofailoval, a přitom potřebuje usměrňovat a korigovat směřování celého světa. Tedy náhražkovité světodělání. To je nesmírně špatné.

Takový aktivismus se zasloužením si prostředků na realizaci vlastního záměru, natož pak morálního kreditu neobtěžuje a nechává to oddřít někoho jiného. Protože je přesvědčen, že “ví líp”, jak a co se má dít, a jak naložit se zdroji – které ovšem není schopen sám vytvořit. To je vztah k realitě sub species “Já něco chci, a realizace je problém ostatních”. To je sociopatické, infantilní a naprosto vždy špatně mířené a nakonec světu a lidem škodlivé. Navíc to je vedle zjevné psychopatologie i radikálně nemravné.

Mimochodem je to ukázková externalizace, kdy člověk neschopný řešit vlastní psychózu tuto vyvrhne do širého světa a očekává, že ji za něho rozřeší ostatní. To je zřejmé zejména u feministicky a LGBT laděných křiklounů, cpoucích společnosti problémy, které tato až na podobně radikální a co do počtu jednociferné magory jiného střihu nevnímá, či za problémy nepovažuje a nepotřebuje tématizovat, neboť tyto existují toliko v mikrokosmech jednotlivých křiklounů, kde se s nimi ovšem tito nejsou schopni adekvátně vyrovnat. Takový outsourcing upřímného sebezpytu jednak nefunguje, a jednak je to jak srát na náměstí, když má člověk doma rozbitou mísu. Prostě přenášení na ostatní není legitimní způsob řešení vlastního duševního napětí.

A pak je tu ten problém, že takový aktivismus se zpravidla nezabývá problémy dle jejich závažnosti, nýbrž dle poměru politické a ekonomické výhodnosti k míře zevlování, kterou to umožňuje. Skutečné problémy jsou daleko, neatraktivní, nevýnosné, a navíc je mimořádně nebezpečné pokoušet se je řešit. Snazší a výnosnější je přehánět či rovnou vytvářet neproblémy tam, kde reálně žádné takové nejsou, tedy v rozvinutých zemích, kde lze zároveň skandalizující píčování obrátit ve snadné živobytí na úkor všech ostatních. Říkejme tomu srabaktivismus.

Srabaktivista je člověk, zabývající se více, méně či zcela smyšlenými problémy v rozvinutých zemích, zatímco mnohem vážnější a skutečné problémy téhož rázu na jiných místech neřeší pro jejich nevýnosnost, a s nimi se pojící osobní nepohodlí a nebezpečí.

Ve společnostech sužovaných skutečnými problémy a útlakem jsou aktivisté v podstatě hlas svědomí – a právě proto dostávají tam, kde je jich skutečně třeba, obvykle přes držku.

Jenomže když dojdou skutečné problémy (což už na západě došly dávno), bývalý ozdravný prvek se najednou stává právě naopak vážným problémem. To se neziskovkám a aktivistům na západě stalo už před desetiletími. Staly se regulerní autoimunitní poruchou, alergií, způsobenou absencí skutečných patogenů, na které by se dala jejich energie cílit.

Cosi jsme si špatně nastavili ve fungování společnosti, když jsme umožnili uživit se píčováním, a učinili ze strkání klacků do kola veřejného zájmu legitimní profesi.

Upřímnost záměru aktivismu se pozná podle toho, zda si troufne na opravdové hříšníky, či zda volí snadnou, poddajnou a nepříliš odbojnou (a převážně nevinnou) kořist.

Podle tohoto klíče byl posledním upřímným aktivistou v Česku Jan Hus.

Pokud někdo na jednu stranu píčuje proti údajným pohlavovým stereotypům v Červené Karkulce a zároveň se nijak aktivně (a s nasazením vlastního pohodlí, neřku-li bezpečí) neangažuje za žínky v Saudské Arábii, kde nesmí ani řídit, nebo v Afghánistánu, kde jim je chrstána kyselina do obličeje když se pokusí chodit do školy, je to u mě prostě pokrytec, srab a dotační pyjavice. Že mu fskutečnosti nejde o práva žen je zřejmé mimo jakoukoliv pochybnost.

femifinal

Feminismus v civilizovaných zemích.

http://zbyhnev.files.wordpress.com/2013/12/6df12-kennett.jpg

Mezitím v Saudské Arábii před domem pani, která si šla sama koupit housky.

WTF? Kdyby jim šlo opravdu o věc, neposílaj grantovou žádost na ministerstvo na výzkum negativního vyobrazení archetypu nezávislé ženy skrzevá jeskyňky ve Smolíčkovi Pacholíčkovi, nýbrž jedou obléhat sídlo Talibánu.

Jenomže tady o věc dávno nejde. Tady jde o vlastní přefouklé ego, potřebující usměrňovat, napomínat a ovládat ostatní, a jakákoliv rezidua skutečných problému jsou jen prostinkou záminkou.

Totéž platí pro environmentály, kteří rajtují po čistoskvoucích provozech evropského průmyslu, jemuž z komínů lítá už několik desetiletí akorát tak vodní pára a jednorožčí prdy, zatímco Číňani lejou rtuť a arzenik do řek. Jenomže v Číně přivazování k fabrice znamená kriminál, kdežto u nás vystavení environmentálních vál(/j?)ečníků v televizi, takže je jasné, co je pro srabácké kaváranské komunisty, stížené zdrcujícím oidipovským komplexem (chrání matku přírodu před komíny, proboha), lákavější.

Když se v patnácti rozhodovali, co nebudou dělat, aktivismus byl jasná volba.

Stejně tak je jednodušší přivazovat se k umělým monokulturám (!) místně nepříslušné odrůdy smrku (!) na Šumavě a blokovat jejich postupné nahrazení přirozeně odolnějším smíšeným pralesem. Protože fuck logic, that’s why.

Homosexuálové, které zrovna v ČR už pětadvacet let nikdo neomezuje, pořádají pochody, aby všichni viděli, jak moc jsou teplí. No a co? Bejci obou pohlaví, co kam strkáte nebo co lížete mě nezajímá o nic víc, než jakou máte barvu očí – bojujete bitvu, o které domnělá druhá strana ani neví. Jestli vám jde o něco jiného, než exhibicionismus a boj s vlastním iracionálním zbytkovým studem (který nemáte co kydat na ostatní), jeďte do Ruska na zahájení olympyjády (hehehe) v duhovém tričku a rád vám koupim pivo. V ČR homosexualita vůbec neni téma. Jestli má někdo dojem, že to téma je, protože na něj má jednou do roka někdo v hospodě kecy, buď ujištěn, že jednou do roka má v ČR někdo kecy na každého, a konkrétní znak, kolem kterého kecy rozvíjí, je nepodstatný. “Čau bukanýre” nahradí svárlivý debil v případě někoho jiného třeba “Pěkná kravata, čuráků”, “Co čumíš” nebo “Smi drc do piva!”. Pokuste se smířit s tím, že zbytek společnosti je s vaší homosexualitou  zpravidla smířenější, než vy sami.

Za “práva dělníků” a “sociální spravedlnost” se rovněž lépe bojuje v západoevropské automobilce, kde mají dělnící rodinné domky, čtrnáct platů, osmihodinovou pracovní dobu, zajištěný důchod a dvakrát ročně dovolenou v tropech, než se dohadovat s nějakým africkým milicionářským náčelníkem a jeho kalašnikovem o pracovních podmínkách sirot v jeho dolech. Nebo se severokorejci, kteří kolem sociální spravedlnosti v marxistickém pojetí postavili celé své blahobytné státní zřízení.

Tam, kde skutečně o něco jde, si srabi netroufnou, protože je to vo hubu. Jednodušší a výhodnější je prudit tam, kde žádné skutečné problémy nejsou.

Holt je pro vyřešení skutečných problémů světa potřeba přesměrovat energii našich mesianistických škůdců do míst, kde mohou být případně prospěšní. S trochou štěstí si tam navzájem rozbijou huby s místními komunisty, mulláhy a jinými magory, a výsledkem vzájemné anihilace různých kmenů téhož patogenu (totalita je psychologicky jen jedna) budou relativně svobodné a blahobytné společnosti. K tomu je lze motivovat jen tím, že se pruzení u nás stane mimořádně nevýhodným.

Abych jim snad nekřivdil, poměry v jiných zemích srabaktivisté pochopitelně odsuzují. Jenže s nimi nic nedělají. Slovní deklarace nestačí, stejně jako nestačí lajky na sociálních sítích. Dokud s problémy tam, kde jsou skutečné, nedělají domácí aktivisté vůbec nic, zatímco vyspělou a humánní západní civilizaci lynčují za polosmyšlené hovadiny, jsou a zůstanou toliko vyčůranými plkaly a cizopasnými šmejdy.

Upřímnost záměru poznáme jednoznačně podle míry rizika, kterou je křížový vyprávěč při svém křížovém vypravování ochoten podstoupit. Proto respektuji Médecins Sans Frontières, zatímco čeští vyčůraní kavárenští kryptomarxisté z nátlakových sdružení mi mohou s rozběhem a notným gustem políbit vřele prdel, a nemohu se dočkat dne, kdy budou zcela odříznuti od veřejného financování svých sebelítostivých báchorek, nijak nesouvisejících se skutečným světem. Až budu císařpán zeměkoule, to bude jedna z prvních věcí, které udělám. Hned po uzákonění mnohoženství, neb monogamie je reprodukční socialismus.

Nakonec mě na srabaktivismu sere, že je to nesmírně pokřivený a destruktivní kanál realizace v jádru zdravého rysu lidského ducha, zabírající jaksi místo a kazící jméno skutečným snahám zlepšit svět, ve kterém žijeme. A říkejte si o mě třeba, že jsem pravdoláskař.

Takže tak.

Read 66 comments

    • Protože by tu bylo málo dětí do budoucna. U mnohoženství se na všechny dostane, ale u mnohomužství se dostane jen na jednoho. (Navíc podruhé to zas může vyjít na toho stejného a to by vedlo k nespokojenosti ostatních, že ještě nepředali genetickou informaci)
      S mnohoženstvím moc nesouhlasím. Je to sice fajn (co si budem povídat). Ale pak ti nejlepší samci (nejlepší z nejlepších i nejlepší z nejhorších) vyberou všechny ženy a pro četnou skupinu průměrných nezbyde žádná. To by vedlo k růstu agresivity, protože jenom žena dokáže uklidnit muže. Tuhle hypotézu podporují neustávající nepokoje právě v zemích, kde je mnohoženství povoleno.

    • stejně jako mi přijde celkem dobrej stav, kdy je v obci povolená max. padesátka, ale toleruje se nějakých 55 (nebo podle situace i šede), přijde mi celkem dobrý, když tím oficiálním správným (a proto i převažujícím) stavem je seriální monogamie (tím pádem i seriální monogynie 😉 ), takže na každýho pasra nějaká ta ženská zbyde, ale kdo chce, může si těch ženských nabrnknout víc a jediným případným trestem ze strany společnosti může být něco jako morální odsouzení (což je začasté maskovaná závist 😉 ).

  1. “Srabaktivismus” je roztomila nalepka, doufam ze se na ceske verejne scene chytne. Autore, Vasi uvahu o proverovani uprimnosti aktivistu by mela media otloukat aktivistum o hlavu kdykoliv jim davaji prostor. (Coz se nestane, neb z 80% media aktivistum preji). Proc se ale nepodepisujete? To se uz ve stare vlasti volnomyslenkari zase chystaji do ilegality? Zdravi Martin

  2. Velice dobře napsané, nasmál jsem se – a hned nadvakrát. Jednou když jsem to četl, podruhé když jsem si všiml, že se mi to do feedu dostalu skrz “Islám v ČR Nechceme”, takto stránku co odvážně bojuje proti problému, který strašně existuje.

  3. Naprosto souhlasím s tím, že dnešní “aktivismus” se více podobá vytváření umělých problémů, než jejich řešení. A nesmírně mě irituje, že takový neschopní hochštapleři dostávají byť jen jediný halíř z mých daní. Vesměs je ale beru jako zpestření, když nějaký jouda protestuje proti soukromého plakátu s nahou ženou, nebo proti genderové nevyváženosti v pohádce Mašinka Tomáš, příjemně mě to pobaví.
    Určitě ale nesouhlasím s tím, že pokud někdo bojuje za nějakou věc ve své zemi, musí bojovat zároveň za celý svět, jinak je pokrytec. Je nad síly jednotlivce nebo malé skupiny bojovat za celý svět. To by byl pokrytec i člověk, co na ulici vybírá peníze na nějaký dětský domov – vybírá přece jen na jeden a ne na všechny.

    • Nemažu, jen některé nepropouštím (posílá mi je to ke schválení), protože chci udržet úroveň diskuze i přesto, že jsme na internetu.

      Pokud jde o ten, kde jste psal, že byste si “od homosexuála tedy prdel políbit nenechal, a snad ani záda”. Protože když tu tohle bude, za chvíli to urazí nějakého homosexuála, a než se nadějem, máme tu flamewar.

      Sry, občas musím dělat Koniáše.

  4. Zbyhněv chtěl zřejmě místo kritiky “módních aktivistů” spíš všem sdělit svůj názor na homosexuály. Je to článek s typickou mentalitou “slušného Čecha” – píšeš, že homosexuálové maj v ČR klidnej život už 25 let, ale v odstavcích týkajících se zřejmě gay pride jsi předvedl klasický trapný vtipy na adresu gayů. Co třeba pochod za legalizaci marihuany nebo prohlídky prsou na mamografu? Těmhle aktivistům už asi 25 let taky nikdo přece nezpříjemňuje život, že by ty pochody sloužily k jinému účelu než se domníváš?

    • O homosexuálech je malá část článku, předpokládát že mi vlastně šlo jen o ně je zajímavé – není to spíš tak, že je to téma bližší pro tebe osobně?

      Můj názor na gaye je v článku mimochodem jasný. Nezajímá mě něčí sexuální orientace o nic víc, než barva očí.
      Vadí mi dělat z toho politikum, jako poddruh těch uvedených umělých pseudoproblémů. Tím se dostáváme k pojetí demokracie jako úkorné sebepropagace různých skupin a nakonec se tím drolí společnost.

      Pochody za legalizaci v ČR široce tolerované marihuany vidim stejně.Tam se zase potřebujou vyřádit smažáci a Jiří X., no.

      A vtipy na adresu gayů? Slovy Scotta Adamse: “You haven’t achieved equality until you’re a legitimate target for humor.”

      • Co se týče homosexuálů, myslím si, že až se lidi nebudou starat o to, že maj nějakej pochod, pak to teprve bude ok. Samozřejmě podle typického klišé očekáváš, že mi tvůj názor na demokratické formy aktivismu typu pochod vadí, protože jsem na chlapy. Dokonce nemám ani žádného gaye v rodině. Ale zažil jsem těch pár let po revoluci, kdy naše země díky prezidentovi Havlovi a lidem okolo něj v oblasti demokracie a postoje k lidským právům vzkvétala a mám respekt i k tomu, co se mě netýká a je to neškodné.
        Teď, když za poslední desetiletí ČR opět klesla do západákova morálně směřujícího k Rusku a aktivismus (jakkoliv je možná naivní a bezpečný) je dokonce zesměšňován na blozích a sklízí nadšené ovace, mám pocit, že je něco špatně. :)

        (Mimochodem, je psaní hrdinského článku zesměšňujícího bezpečný aktivismus na anonymním blogu taky srabaktivismus?)

        • No pozor, tady teď přesouváš kdo vlastně dělá z komára velblouda a vytváří problém.

          “Až se lidi nebudou starat o to, že maj nějakej pochod” by byla pravda, čistá pravda a nic než pravda za situace, že by homosexuálové pořádali svůj pochod v brdských lesích a nikoho tím nijak neomezovali. Ovšem ve chvíli, kdy podobné akce omezují dopravu, z toho právě ti pochodující dělají problém ostatních lidí. “Vy se tu omezte, ať vám můžeme odprezentovat svou věc” je právě to, co je bytostně blbě. Ve chvíli, kdy to několik hodin výrazně omezuje pohyb a možnosti ostatních už to neřešit nemohou.

          Totéž platí stonásob po cyklojízdy, které naserou dvacet tisíc lidí a zkomplikují jim život, aby ukázaly, jak moc je cyklodoprava sluníčková. Ve skutečnosti demonstrace arogance a prosazování partikulárního světonázoru na úkor drtivé většiny lidí.

          A nebylo by lepší prostě jezdit si na kole, nikoho tim neobtěžovat, nechat to na vůli ostatních jak si budou kam jezdit a vysrat se na takovéhle akce? No tak jasněže bylo. Což je pointa článku.

    • Pointu článku chápu, jistěže by se všechny protesty mohly zrušit nebo konat se v lidstvu odlehlých lokacích, ale pak by o těch akcích nikdo nevěděl a výsledek by byl minimální. Jasně, mohl bys jako cyklista předstírat, že nejsi cyklista a nejezdíš na kole. Nikdo by to o tobě nevěděl, dokud bys nevytáhl kolo ze sklepa a nezačal hustit duši. Ale princip je přece nestydět se za to, že jsi cyklista, že chceš jezdit na kole po ulicích bez otrávených řidičů a možná věříš, že by se situace ve společnosti zlepšila, kdyby lidi viděli, kolik je tu cyklistů a že jsou to pohodoví normální lidi a ne psychopati s ozubenými bodci na kolech, co ničí zaparkovaná auta, aby měli více volné silnice (metafora roku). :-)

      Aktivismus využívající veřejný prostor je pro obyčejné lidi občas otravný, protože jim jen připomíná, že je něco špatně a že někdo nechce sedět doma, tvářit se, že vše je ok a že má plnou ledničku. Na začátku je možná otrava, že nemůžeš kvůli nějakému pochodu dvě hodiny jezdit po Národní, ale třeba pár lidí změní názor a tolerance se časem změní v úctu a snad i náhled, že jednoduchá řešení a postoje jsou někdy ta horší varianta.

      (nemyslím to jako flame, spíš oponuju tvému názoru :)

      • Oponentura hezká a idealistická, jen za sebe mohu říct, že mě sere to fyzické překážení a s ním se pojící úkorný vztah k veřejnému (=my si zvětšíme lebensraum na úkor ostatních), nikoliv to, že “někdo něco dělá”. Ostatně hned v úvodu článku jsem přece psal, že “něco dělat” jde nejméně dvěma způsoby, z nichž jen jeden je zmrdí.

        Zrovna ty cyklojízdy jsou vysloveně trucpodnik, tim že přivodim dvaceti tisícům lidí pozdní příchod do práce se vztahy mezi jednostopými a dvoustopými jistě nevylepší. To je demonstrace nadvlády ve veřejném prostoru, ne projev hrdosti. Tam to přestává být srabaktivismus a začíná to být zmrdiaktivismus, kdy už je to vyložená jemná agrese která někomu (všem ostatním, kteří se potřebují někam dostat a nemají na to celej den) reálně škodí.

        Když už jsme se chytli tohohle příkladu (protože to “pumpičkářství” je zrovna ukázkový příklad toho, že idiot udělá fašistické hnutí i z pěstování okurek), já sám na kole jezdim. Ale nikdy jsem necítil potřebu nechat si od města zaplatit kapelu, zavřít na půl dne centrum a dělat z pragmatického prostředku přepravy nějaký lifestylový nebo dokonce ideologický totem. A už vůbec nutit to někomu proti jeho vůli.

        Se svou filosofií “žít a nechat žít” se občas cítím v menšině, ale ono to bude spíš tak, že jsem část té části tiché většiny, která přestala být tichá :)

  5. Takže za 1. by bylo dobré, kdyby si autor svůj článek před uveřejněním nejdříve přečetl, aby se tam nevyskytovala slova jako “fskutečnosti”.
    Dále (možná to není pravda) si myslím, že přílišné a občas až zbytečné dosazování cizých nebo prostě nečeských slov (“pofailoval”), snižuje úroveň textu. Ne vždy se dá záměr použití daného slova pochopit z kontextu a opravdu mě nebaví sedět v ruce se slovníkem, abych zjistila, jestli to slovo náhodou nemá i jiný význam, který mi dosud nebyl znám. Ze čtenáře to jenom dělá debila.
    Když už musí autor “schvalovat” komentáře k příspěvku, možná by měl nejdřív být schválen příspěvek samotný. Zrovna tento text obsahuje na mě až moc nadávek, které mohou být urážející. Je rozdíl mezi kritizováním a nadáváním.
    Konečně k samotnému obsahu: z článku jsme se dozvěděli, že “srabaktivisté” jsou lidé, kteří řeší problém, tam kde není nebo není tak vážný jako jinde. Samotný tento text je ale takovým protestem. Je tedy autor “srabaktivista”? Proč sám autor neletí do Koreje zachraňovat dělníky v uranových dolech, příp. proč si nejde stoupnout před průvod takových “aktivistů” a neřekne jim do očí, že mají jít prostestovat tam, kde je to potřeba? Možná proto, že je lepší sedět v kavárně a u kávy klapat do notebooku a sepisovat takovýhle článek.

    • Kdyby byla komentátorka v cílovém obecenstvu, nejenže by znala idiomy z Oprásků sčeskí historje a nepohoršovala se nad novotvary, nýbrž by dokonce ani vlastní omezenou schopnost práce s psaným slovem nepovažovala za problém ostatních lidí. Pokud se čtenář cítí jako debil jakmile text opustí sloh prvního stupně základní školy, externalizuje vlastní komplex méněcennosti a předpokládá, že mu ostatní tento pocit přivozují schválně. Fskutečnosťy naopak.

      K demagogickému pokusu obrátit srabaktivismus proti autorovi – autor řeší skutečný problém existující v jeho domovině – srabaktivisty, škodící pod záminkou obecné prospěšnosti.

      Autor je ovšem rád, že článek tne do živého a dostává se krom většiny národa, která to vnímá stejně a tiše trpí a platí to i k té části, které je to nepříjemné slyšet a nejraději by to zakázala, ale která to potřebuje právě proto slyšet dvojnásob.

      • Zdravím,
        předem musím upozornit, že autorku tohoto komentu znám. Takže se budu snažit nebýt ve střetu zájmu. Autorův článek jsem jí dal číst, protože se s ním dokážu docela ztotožnit. Ne snad proto, že by to byl článek tolik osvětlující temnou stránku naší civilizace, ale proto, že popisuje starou známou realitu. Dokazuje tím, že moje názory na protesty zbabělých křiklounů, nebyly jen výplodem nějaké náhody, ale jsou (asi) pravdou.
        K věci. O aktivismu, magorech a fanaticích nebo černobílém pohledu na svět spolu diskutujeme poměrně často. Docela jsme se shodli, že vést řečičky po kavárnách svět nespasí. A už vůbec ne dostat za ty řečičky dotace z EU. Dívat se na svět pohledem “jestli nesouhlasíš se vším co říkám, tak si myslíš přesnej opak byť jednoho jedinýho mýho tvrzení” rovněž ne.
        Pro příklad: byl jsem teď takhle v Paříži, kde jsem se stal terčem tří černochů, žebrajících o peníze. Když jsem jim opakovaně říkal, že žádný prachy nemám, takže jim je ani nedám, přišel další černoch, co na mě vytáhl, že nemám v úctě jeho černé bratry z Afriky, měl bych je respektovat, a že jsem posranej rasista. Nevidím jedinou spojitost mezi rasismem a nechutí podporovat somráky. Oni asi jo. Protože se jim ta spojitost hodila.
        Abych řekl pravdu, slohovej styl psaní autorova článku se mi taky moc nelíbil. Ne proto, že mám problém se slohem přesahujícím první stupeň základní školy. Naopak. Můj sloh opustil první stupeň základní školy ještě ve školce. Proto vím, že autor musí článek přizpůsobit čtenářům. Jak obsahem (a s tím v případě tohoto článku problém nemám), tak použitou formou. Ani slovo “pofailoval” mě nijak nepohorší, natožpak vulgarismy. Idiomy z “Oprásků” už jsou trochu jinde: chybí jim totiž kontext. I já dokážu napsat “Průvodce v systému Windows pro malé děti”, kde napíšu “Klikni na tlačítko, kde je zobrazeno mezinárodní označení českých letadel”. Co z toho ale budu mít? Leda bych si chtěl dokázat, že já jako autor jsem úžasně vzdělanej pašák a čtenář že je trouba.
        V neposlední řadě by tomu chyběl kontext. Až budu dělat křížovku, můžu psát o označení českých letadel. Když ji dělat nebudu, nechápu, proč bych si měl tímhle způsobem mastit ego. I to ukazuje na komplexy…
        Demagogický pokus? Demagogie se, pokud vím, vyznačuje třeba tím, že se někoho snaží podpásovkama zdiskreditovat před širší veřejností. Tím, že udělá “vola” z autora, udělá zároveň “vola” z jeho myšlenek. Nemám potuchy, před jakou konkrétní širší veřejností se cítí autor zdiskreditován. Třeba se pletu a za poslední hodinu tu bylo deset tisíc lidí a všichni se teď neoprávněně domnívají, že autor žere děti a pije burčák z ulit slimáků.
        Nebyla v tom žádná demagogie. Autorka komentáře pochopila obsah článku tak, že demonstrovat slovně je k ničemu a bylo by lepší jít přímo k aktivistům a dát jim najevo, že jsou to pokrytečtí ubožáci. V čemž má pravdu, ani na blogu se svět nespasí.
        Až do posledního odstavce autorovy odpovědi jsem si autora vážil. V něm totiž autor ukazuje hroznou ublíženost a neschopnost přijmout něčí názor. Je v tom takové to divné totalitní myšlení: “Kdo není s námi, je proti nám”. Autor se vůbec nepokusil pochopit něčí úhel pohledu. Jenom ukázal, že je přesvědčen o vlastní nadřazenosti a nepostradatelnosti pro racionálně uvažující svět. Ukázal nám, že bez jeho názorů bychom byli všichni hluboko v prdeli. Z autora se stává mučedník, něco jako Karel Havlíček Borovský, kterého se každá kritika hned snaží zakázat, znásilnit jeho svobodu slova, zavřít do Alcatrazu a uvařit v oleji.
        Autorka komentu neměla sebemenší zájem položit autorovy koule na koleje, nebo cokoliv jiného, co by se egomaniakální a paranoidní mysl mohla domnívat. Pokusila se být autorovi konstruktivní opozicí a dát mu najevo, že jenom blog nestačí. Teď si klepe na čelo. Byla obviněna, že se snaží překážet dobrým cílům naší společnosti, že je snad jakýsi “revanšista”, co kope za tým aktivistů, je placena žido-bolševicko-svobodnozednářskou klikou za to, aby prohledávala internet a kydala na skvělé autory skvělých blogů hnůj. Hrozné – jako před šedesáti lety.
        Shrnuto – dobrý článek, který vcelku vystihuje podstatu věci. Je ale odrazem autorova ega, čímž vnucuje čtenáři představu, že kdokoliv si (byť bez jakékoliv asociace) hned nevzpomene na “Opráski sčeský historje”, je blbec a na této úrovni s ním autor komunikovat nemíní. Bylo by zajímavé vidět článek na stejné téma od někoho, kdo bude psát dle elementárních pravidel literáta a přizpůsobí se čtenáři (protože literatura vzniká kvůli čtenářům, ne kvůli autorovi). V neposlední řadě by bylo dobré, kdyby byl autor vyrovnaným člověkem bez komplexů, co se při chůzi po ulici nemusí otáčet za sebe, jestli ho nesledují gestapáci nebo Vesmírní lidé.

        • Herdek to je stěna textu.

          Pokusím se v tom najít těch pár víceméně věcných bodů a pominu tu část, která je motivovaná primárně tím, že jsem se pravděpodobně dotkl vaší přítelkyně.

          1) Demagogie nemusí být vůbec veřejná, demagogický argument lze i face to face, i když to už není ten klasický “antický” politický demagog. Tady nicméně veřejná je, protože tenhle článek skutečně viděly desetitisíce lidí. Jak formální tak obsahová stránka vadila zatím jedné až dvěma osobám, a pochválily ji desítky, což je podezřele dobré a asi se mě jen leckdo nechtěl dotknout. Jsou nicméně typy lidí, jejichž nesouhlas je pro mě naopak dobrým znamením.

          2) Váš příspěvek obsahuje tolik projektivního věštění charakterových nedostatků do duše autorovy, že mi nezbývá než soudit, že mluvíte o někom jiném.

          3) Je srabaktivismus, když se někdo ohrazuje proti srabaktivismu? A je pak srabaktivismus, když někdo takovému člověku říká, že je srabaktivista? A je srabaktivismus, když já teď vyčtu vám, že jste srabaktivista, protože jste se ohradil proti mému ohrazení proti srabaktivismu? Vidíte ten problém? To je slovíčkaření a někonečný regres, který nikam nevede. Naštěstí je to ale blbě už od druhého kroku. Protože srabaktivismus jsem definoval jako řešení neexistujících problémů, zatímco srabaktivismus je problém skutečný, pročež poukazování na něj není srabaktivismus. Badum tss, jak by řekl bubeník.

          Takže ano, námitka dámy, kterou bráníte, byla demagogická, a plynula z nereflektování definice srabaktivismu tak jak byl tento pojem uveden.

          4) “Možná by měl být napřed schválen příspěvek samotný”. Napište mi ještě odstaveček o tom, kdo je netolerantní k názorům ostatních.

          5) Já si klepu na čelo, že sem někdo hodí trollí komentář a pak za sebe pošle bojovat někoho jiného. Budiž patrno, že necenzuruju vůbec nic, v čem je aspoň náznak nějaké snahy o myšlení, ale varuji, že kdybyste tohle napsal na adresu kohokoliv jiného, už byste byl v koši.

          6) Jestli se vám to nelíbí, nečtěte to. Tenhle komentář vám musel zabrat hodinu a zkrátit život o další tři kvuli té vyplavené žluči. Život je příliš krátký na prskání na lidi, kteří píšou něco, co se vám nelíbí.

          7) Kdybychom my židozednáři platili profesionální internetové škůdce, určitě bychom si je neposílali na vlastní blogy.

      • Luke: Nedostává se mi slov, která bych napsal. Ale naštěstí už odpověděl autor, takže bych jenom doplnil k literatuře.

        Je pravdou, že čistě publicistické útvary jsou věcné, tropů a figur nepoužívají, neboť jsou psány za účelem předání určité informace. Tento článek však je psán stylem uměleckým, který donucuje čtenáře zapojit vyšší centra mozku, zamyslet se nad tím, co chtěl autor říci, porovnat to se svými znalostmi a přesvědčením a provést z toho určitou konkluzi.

        Aluze na Opráski je spolu s mnohými dalšími (potěšilo mě například “Smi drc do piva” od Hale & Pace) prostým zvýšením estetické stránky textu (tudíž i zvýšením zapojení mozku čtenáře a čtivosti textu), ovšem za cenu toho, že někteří budou o její pochopení ochuzeni.

        A o tom, že autor se musí přizpůsobit čtenářům? Pokud se bavíme o uměleckém stylu, autor píše o sobě a o svém vnímání světa. Pokud upravuje své dílo pro čtenáře (vyhýbá se vulgarismům, aluzím, které ho v dané chvíli napadnou…), vytváří o sobě jakýsi fiktivní obraz. A není právě rozbití oné persony a otevření sama sebe světu důvod, proč píšeme?

  6. Katka má ve svém postnovoročním komentáři pravdu. “Proč sám autor … nejde stoupnout před průvod takových “aktivistů””? Navrhuji vyhlédnout si nějaký zábavně zbytečný pochod a jako sociologický experiment mu zahradit cestu s transparenty “Jděte protestovat do Koreje!” nebo “Proč vám to vadí jen tady?”

    • S článkem souhlasím, aktivismus pomocí omezování ostatních je… pro ony ostatní značně frustrující.

      Proč sám autor nejde před zábavně zbytečný pochod a nezahradí mu cestu? Zaprvé je onen pochod je chráněn §14 zákona 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím:
      (2) Přestupku se dále dopustí ten, kdo
      (…)
      b) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v tom brání;
      (…)
      (3) Za přestupek podle odstavce 2 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 5 000 Kč…
      ergo autor maximálně dostane pokutu či fakturu od zubaře, zadruhé tím naštve ony (srab)aktivisty, proti kterým protestuje, čímž se stane srabaktivistou (nebo spíš sraktivistou) sám.

      Kdyby byl autor upřímným aktivistou (podle definice článku) bojujícím proti srabaktivismu, bude kandidovat do komunálních voleb, aby mohl omezit shromáždění apod., která dle jeho názoru jsou srabaktivismem. Otázkou je, zda by uspěl (i když svůj hlas bych mu dal).

      Produkce tohoto článku ale autora (dle mého názoru) neřadí ani do srabaktivistické ani do aktivistické škatulky. Tento článek je jednoduše komentářem toho, co autora štve, takže si sedl a napsal o tom. Některý čtenář se zamyslí a řekne si “to je pravda, příště budu volit toho, kdo zakáže ty hromadné cyklojízdy Prahou, protože se pak nikdo nemůže dostat do práce”, jiný pod to napíše polemiku. A třeba se něco změní, kdo ví.

  7. Bravo. Goooooool. Transcendentalni zazitek. Boze dekuji, autore tobe taky. Vyborny clanek, tleskam ve stoje. Kacencinym kokutkum hazu kulicku uplacanou s meho hovna na hlavu at jim to oplachne to maslo. Sorrii, ale jsem avandtgardny, linquysticki expresyonysta a mam u picdele sloh aji gramatyku. Clanek je vyborny a autor ma do puntiku pravdu a jedine co me mrzi, ze nevidim ty vsechny intelektualne preobdarene hlavy se zatatou sekerou jak se ted sklebi a jsou nasrani, ze se to o nich vi. A jestli se chce o me nejaky neuplatnitelny luzr prisaty na mych danich co si vysedel socku nebo fildu otirat svym patentem na ten svuj burtgulas v hlave, tak na me udela dojem ten, kdo “drzi v ruce sroubovak za spravny konec” jestli mi rozumis bracho. A je mi fuk, jestli si homoklada na Bromptonu, kdyz se nebudes chovat jako kreten, zvednu ti palec, proc ne. Kam si strkas kladu je tvoje vec a Brompton neni vubec spatna volba pokud na nem neletis po cerne dolu bez integralu a pateraku :-) No tak, bezte uz, prece nejste takovi citove a pochvalte mu to, vzdyt je dobrej. Stouchnul vam ho mezi nohama za zada, ale gol to byl hezkej, jen to priznejte. Jezisi, to byla paradicka. Dobry pulrok sem necetl nic tak lahodneho. Mnam.

  8. Pingback: Žirafí zabijačka

  9. Pingback: “Společnost je zkažená”? Ani náhodou. Možná lidi. | Zbyhnev.com

  10. Geniální článek, úderný a míří do černého. (Mimochodem, dělám na fildě a právě to sdílím svým kolegům, mají podobné názory. :)) Obzvlášť mě velmi těší odstaveček o Šumavě!

  11. Tak tenhle článek je z těch slabších .. tuším, kam autor míří a různé fanatické sufražedky, bojovníky za práva sleďů a bijce “korporací” vcelku trefně demaskuje. Chybou je ale házet “aktivisty” do jednoho pytle. Nelze říci, že jsou všichni aktivisté po Husovi srabi. Je to stejná generalizující floskule, jako že všechny blondýny neumí řídit, nebo že dnešní mládež je zkažená. Za jednu jmenujme Sametovou revoluci. I dnes jsou aktivisté, kteří obětují pohodlí, aby (jak věří) bojovali za kolektivní dobro. Co se týče autorova postřehu že aktivismus kvete v západní, liberální civilizaci, kdežto v zemích rozvojových si nikdo nic nedovolí – je to přímo úměrné svobodě a možnostem. Je to přesně jak jste napsal – lidé v Evropě protestovat mohou, a mají na to zaručené právo. Proto tak podle svého uvážení (se kterým nemusíme souhlasit) činí. Stát jim to umožní. Lidé v Somálsku, ač by protestovali rádi, budou zastřeleni. Proto tam demonstrace nejsou. Čím méně je demonstrace represivními složkami tolerována, a čím více rizika přinese protestujícímu a jeho rdodině, tím exponencionálně klesá ochota lidí demonstrovat. Nenazýval bych to opět srabstvím. A konečně k pochodům gejů – narozdíl od autora mi nevadí myšlenka samotného shromažďování jakékoli názorově či jinak spřízněné skupiny. Je jedno jestli jde o country bál, soutěž pojídačů ústřic, nebo slet gejů, ať si chapi zablbnou podle gusta. Ale máte pravdu s tím exibicionismem a pasováním se do role netolerovaných. Věřím, že kdyby si gejové uspořádali festival, ples, nebo zašli na kuželky, nikdo se nepozastaví. Ale průvod mi příjde spíše jako zkouška hranice vkusu, snaha šokovat, jakýsi maxi comming out a cumming out v anonymitě davu a masek, úplně tomu nerozumím. Jako by se bez pozornosti davu kluci nedokázali bavit

    • No pozor, já nikomu neberu právo se shromažďovat – jen jaksi vnímám hranici práv ostatních (např. na relativně hladký průjezd městem) jako nepřekročitelnou jen kvůli exhibicionismu či potřebě nutit ostatním vlastní politické postoje (cyklojízdy). Ať se každý realizuje a shromažďuje jak uzná za vhodné, ale tohle jeho právo končí tam, kde začínají práva ostatních, aby jim to nebylo cpáno nebo kvůli tomu nebyli omezování.

      Lidi si pletou právo něco říkat s povinností ostatních to poslouchat.

      Rozdíl mezi liberálními demokraciemi a třetím světem je jak říkáte i v tom, že u nás být aktivistou jde, kdežto tam je to na kriminál. To je ale celkem banální. Pointou je, že u nás to jde, ale prakticky k tomu neexistuje (alespoň v těch viditelných a sociálně agresivních případech) obhajitelný důvod. Ten mismatch je mezi permisivitou a nutností/obhajitelností aktivismu. Ergo srabaktivismus. Kombinace absence závažných důvodů pro křiklounství, a přesto paradoxní existence křiklounství z povolání.

      Pochopitelně nepípnu proti občanskému sdružení, které se někde na vsi stará o postižené. Takové ostatně sponzorujeme. O těch ovšem článek neni.

      • Na pochody gejů mám velmi podobný názor. Přezto si myslím, že má aktivismus v dnešní civilizaci své místo a funkci, ať už jde o lokální problémy (sdružení vesničanů nesouhlasících se skládkou pneumatik), humantitárně – filantropické aktivisty (lékaři bez hranic, červený kříž), či rozvášněný dav bažící po změně (Majdan, Sametová revoluce, hnutí mladých Američanů v 60´s proti Vietnamu). U nich je opodstatněnost nesporná. Jakkoli si myslím, že poctivých 80% aktivistů a řvoučů jsou prospěcháři, věřím také v “bona fide” aktivisty, jednající z ušlechtilé pohnutky. Přivedl jste mě ale na myšlenku, že právo na demonstrace a prosazování sebe sama je jaksi upíráno většinám. Všiml jste si, že pochod za práva Černochů je vnímán veskrze pozitivně a opodstatněně, pochod za práva bílé rasy má jakousi pachuť kukluxklanu a úřady ho mají tendenci zakázat? Hnutí Ocupy Wall street a jiných bijců kapitalismu se těší všeobecnému kývání hlav, ale demonstrace za podporu kapitalismu a liberálního trhu by z Vás udělala terč hněvu snad všech alternativních neziskovek? To, že demonstrace za práva gejů je vnímána kladně, případná demonsrace za práva heterosexuálů by byla vnímána jako útok na práva gejů? Stejnětak demonstrace za více mužů v managementu a politice. Nechcete o tom napsat přízpěvek? Zajímal by mě Váš názor

        • Jo, toho jsem si taky všiml.

          Banální příklad: někdy předvčírem byl “Den ženského orgasmu”. To je výraz hrdosti na vlastní zdravou sexualitu a emancipace. Dokážete si představit tu reakci, kdybychom si vyhlásili “Den mužského orgasmu?”. Minimálně bychom vyhráli letošní Sexistické prasátečko.

          Je to asymetrické, no. Západní liberální demokracie už dospěla do stavu, kdy většina nešikanuje menšiny, ale bohužel ještě neumíme zabránit tomu, aby menšiny nešikanovaly většinu. Tímto směrem se snažím pracovat, a píšu-li o srabaktivismu, přirozeně tím nemyslím ty legitimní případy, o kterých píšete (a kterých je, želbohu alespoň co se týče proudění dotací a politické pozornosti, menšina). Sám jsem jako středoškolák párkrát postával před supermarkety s Bílými pastelkami a podobně, teď naše firma sponzoruje , a ostatně jsem se účastnil protidrogových a protišikanovacích programů po školách jako preventista. Jak píšu v článku, na srabaktivismu mě sere právě to, že ve veřejném prostoru okupuje místo (a prostředky) legitimním a upřímným (a příčetným) snahám o skutečné zlepšení. Vadí mi ten “impostorship”, kdy se osobní psychóza, loupežný záměr či totalitní sklon vydává za obecné dobro, ne princip občanské angažovanosti.

          Pochody za liberální trh, kapitalismus, rovnost před zákonem bez zvláštního zacházení na základě polo či zcela smyšlených hisorických příkoří, racionální zacházení s veřejnými prostředky a nezatrollovaný veřejný prostor jsou dobrý nápad. Za mlčící většinu se vydává taky kdo má díru do zardele a nějaké subjektivní iracionální bebí (Occupy…), ale tohle je mlčící a platící většina doopravdy.

          A jak víme, k vítězství zla stačí, aby slušní lidé nedělali nic.

  12. Dobře jsem se pobavila a souhlasím. Podobný názor jsem zastávala už na vejšce. Tam to tehdy byl samý filozof, co se huboce zaobírali Kantem a Nietzeschem. Ale to, že tu školu studovali už nejméně sedmým rokem a nechali se živit od rodičů nebo svých přítelkyň, jim nijak nevadilo.
    Jako pozitivní beru to, že jsem díky nim něco z toho Kanta a Nietzscheho přečetla, abych jim dokázala oponovat (a také intelektuálně exhibovat, přiznávám ;-).
    Zábavné taky byly debaty o tom, že pracuju v hnusném korporátu a podílím se tak na devastaci světa. Pracuju v hodném korporátu a nějak mám pocit, že u spousty lidí, kteří na kapitalismus nadávají, je to jen kompenzace toho, že se sami nedokázali prosadit.
    Též se každého aktivisty ptám, co dělá pro zlepšení života jiných, kromě demonstrování, on. Většinou nic.

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *