Adamsovo pravidlo pomalých průserů

Je sžíravým usvědčením naší doby, že přední myslitelé ve svých oborech, ať už je to politologie, filosofie, psychologie či ekonomie, nesedí na katedrách těmto oborům nominálně věnovaným, nýbrž jsou kuchaři , vrazi z wallstreetu a kreslíři komiksů. Jak už to tak bývá, nejmoudřejší v království je šašek, a skuteční blázni jsou rádcové a vážení spectadebilové.

Skutečnost, že přední myslitelé se svými obory zpravidla neživí, je dějinná konstanta. Mají lepší věci na práci, a právě skrze nežití v izolovaných mikrokosmech fachidiocie se stávají předními mysliteli ve svých oborech.

Scott Adams, známý především jako autor Dilberta, je zrovna prvořadý božan. Naraziv na jeho pravidlo pomalých průserů, mohl jsem si hlavu ukývat. Vlastními slovy autora:

“Adamsovo pravidlo pomalých průserů říká, že jakákoliv katastrofa, která je předem dostatečně vidět, se předem rovnou ošetří a nenastane. Máme sklony neustále podceňovat svou vlastní nápaditost. Například z roku 2000 nic nebylo, protože jsme o něm včas věděli a chytří lidé to vyřešili. V sedmdesátých letech jsme si mysleli, že dojde ropa, a místo toho jsou Spojené Státy díky novým technologiím na cestě k energetické soběstačnosti.”

Dodávám, že stejně tak nebylo nic z přelidnění a potravinové krize, či energetické krize (obou se bály jen typy lidí z různých důvodů nedůvěřující nabídce a poptávce), tak nebude nic ze změny klimatu (protože už dneska by barák u vody koupil jen blbec, ať už Gore kecá nebo ne), jaderného odpadu (což je palivo pro IFR reaktory), střetu civilizací a úplně všech podobných katastrofických scénářů.

Zaprvé z nich polovina nastat ani nemůže, protože jsou to vůbec následky chyb v úsudcích.

Zadruhé ani ty, které by nastat mohly, nenastávají – právě proto, že jim včas uhneme. Jako houf rybiček, který vidí žraloka.

Viditelné problémy vyřešíme dřív, než nastanou.

Na prdel nám dávají výhradně problémy nečekané.

V posledních dnech jsem proklikal prvních pár stran Adamsova blogu a přechróstl jednu a půl jeho knihu, a docházím k čím dál jistějšímu závěru, že jsem od něj viděl víc zajímavých, pravděpodobných a užitečných teoretických myšlének i praktických nápadů a dokonce i konzistentnější vědeckou metodiku, než z posledních padesáti let sociologie a manažerské teorie dohromady. Což, pravda, neni nijak závratně vysoká laťka (zlí jazykové a technici by řekli, že na její překonání stačí mlčet). Adamsovy myšlénky jsou však v absolutních měřítcích naprosto super.

Stručně řečeno, Scott Adams je génius s realistickými návrhy jak zlepšit prakticky všechna zákoutí lidské činnosti, který se živí kreslením vtipných komiksů. V ideálním světě by takovíhle lidé měli být generálními tajemníky OSN, ale v ideálním světě nakonec žádný generální tajemník OSN vůbec není. Zaplať pánbůh, že lidé jako Adams díky moderním technologiím dokážou dostat věci z vnitřku své hlavy do hlav milionů dalších lidí.

Presně takoví jsou potřeba.

Read 3 comments

  1. Pingback: Zbyhnev.com

  2. Souhlasím, jen se při čtení (přiznávám – spíš Dilberta než jeho knížek) pořád nějak nemůžu přenést přes některé jeho nepěkné charakterové vlastnosti a kazí mi to ten správný požitek 😀

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *