I ty, Brite?

Britská vláda se rozhodla zkusit vydojit z lidí poslední peníze, které ještě zbyly komukoliv jinému, než Abramovičovi, Katarské královské rodině a britské vládě. 

HMRC (berňák) tak rozjel poměrně odpudivou kampaň, mající vystrašit neplatiče, aby se nahlásili sami a nechali si vyměřit dodatečnou daň, než na ně dopadne boží (Zby)hněv.

Politici prostě prošustrovali co šlo a teď loví zbývající kapitál – kdo nedá, co si řeknou, je zločinec.

Nemusíme chodit až za Lamáánš – v Česku navrhované prokazování legálního původu majetku s presumpcí viny je podle partikulárií formulace zákona buďto jen carte blanche na selektivní vyvlastňování, nebo rovnou položení základu pro budoucí popření institutu soukromého vlastnictví.

Zmrdů, jako jsou Janoušek, Rittig, Dlouhý či ostatně Babiš, na které je veřejné mínění právem nasrané, a kteréžto nasrání veřejný (Zby)hněv na tajemné majetky zakládá,  se takové věci přitom pochopitelně netýkají. Doplatí na to těch pár posledních blbců, kteří se tu ještě pokoušejí něco poctivě dělat. Vrchol ironie je, že takovými zákony jsou právě Janouškům, Rittigům, Dlouhým a Babišům zbývající čtyři poctiví podnikatelé v České republice vydáni na milost. 

Rostoucí míra dojení je přitom neudržitelná už z aritmetických důvodů. Pokud se radikálně nezvýší výkon západních ekonomik (s nímž se ovšem zvýší i nároky a nula od nuly pojde) a/nebo se státy nenaučí trochu hospodařit,  nakonec nebude koho dojit a na výběr bude mezi brutální diktaturou a kolapsem, následovaným restartem státnosti na zelené louce. Řídícim principem je bohužel ještě pořád “každej den dobrej”. Zdroje jsou. 

Británie na to jde zvostra:

Super orwellovská kampaň, hm?

Silné nátury si mohou přečíst i oficiální stránku, psanou mrazivě nevhodným jazykem.

Pro monogloty aspoň to nejlepší v překladu: “Pokud máte nepřiznaný příjem, musíte jej nahlásit, než vás chytíme. Naše nová technika a dodateční zaměstnanci nám zjednodušují vás najít – ať jste kdokoliv”.

Takový tón komunikace s občanem si státní správa v civilizované zemi nesmí vůbec dovolit. Selhání reflexe podstaty vztahu mezi občanem a státem, nebo v horším případě zcela vědomá přezíravost k ní, tam odkapává z každého slova.

Americká IRS (=berňák) vyplatila 2.8 milionu dolarů na odměnách zaměstnancům, kteří byli současně stíháni za daňové delikty. To je stejný berňák, který v roce 2013 selektivně cílil “intenzivní vyšetřování” na konzervativní politická uskupení, která chtěla po vládě Spojených Států zodpovědnější hospodaření. Stačilo v žádosti o zvláštní status, kterou předkládají při registraci všechna politická hnutí, zmínit státní výdaje, výši dluhu či daně. Rovnost před zákonem jedna báseň.

Jak už jsem psal jinde, systémový problém politiky a veřejné správy je v tom, že veřejný čunitel tváří v tvář obtížným rozhodnutím nakonec pravidelně volí cestu nejmenšího odporu, i když je v rozporu s jeho programem nebo účelem jeho funkce. Tak se i nominálně konzervativní Cameronův kabinet zaměřuje na zvyšování přijmů státního rozpočtu všemi prostředky, namísto důkladné racionalizace výdajů. Pravicový politik je v dlouhodobém měřítku v podstatě oxymoron, nebo heroický výkon. Jeho zájem je nakonec vždy dostat pod kontrolu co nejvíc prostředků, protože za ně kupuje vliv a loajalitu. Je potřeba silná vůle, obří koule a epický fištrón, aby politik dlouhodobě dokázal fungovat jinak a neuříznul si tím pod sebou větev. Dobrý politik – a dobrý stát – se nakonec musí snažit, aby se stal nepotřebným. Vypadá to, že nikoho takto osvíceného u kormidla nemáme. Britové taky ne.

Read 2 comments

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *