Demokratická tradice a barbarské národy

Kamarád učí v Egyptě.

20101204_mad001

Baví mě mluvit s ním o tamním dění, protože raporty z první ruky od vzdělaného krajana, který navzdory britskému vysokoškolskému vzdělání, nakrásně humanitnímu, nakrásně arabistice, má všech pět pohromadě a není kavárenský vošoust, jsou celkem fascinující a poměrně vzácné.

Parafrázuji výrok, který mě zaujal zejména:

“Rozumíš, u nás lidi říkaj ’No jo, voni nejsou na demokracii připravený’. Že se to tam neudrží, a je blbost to po nich vůbec chtít. Voni teda skutečně maji k demokracii přístup, že vítěz bere všechno, a považujou jí za způsob, jak se stát absolutistickým sultánem. Žádný kompromisy. Tim pak zase naserou ty vostatní, který je svrhnou, zachovaj se úplně stejně, a takhle se to tam střídá. Ale u všech velbloudích kund, jak se maj na tu demokracii připravit jinak, než že jí prostě zavedou a naučej se to za pochodu? To nikdy nikde nebylo jinak. Prostě se musí nechat zavést demokracie, i se všema těma dětskejma neduhama, a nechat se vyvinout. Demokracie ty vole neni něco, do čeho se jednou probudíš připravenej. Demokracie se musí vybudovat, zasloužit. V Česku je taky demokracie po těch komárech furt v demoverzi. Takže je musíme nechat, aby si tim prošli, a přestat s těma blahosklonnejma kecama o nepřipravenejch méněcennejch pouštních čmoudech.”

Což je dle mého svatá pravda. Způsobilost k demokracii je produktem zkušenosti s ní. Není to nějaká inheretní vlastnost, kterou někdo má a někdo nemá, ani něco, co se objeví jako vedlejší produkt určitého stupně “kulturního vývoje”. Prostě se k funkční demokracii je nutno prorubat z absolutismu skrze demokracii mladou, bouřlivou, často problematickou. Kdo chce vyrůst, musí se smířit s pubertou.

Švýcaři mají pravděpodobně nejlépe fungující demokracii na světě. Mají ji také už velmi dlouho.

Mezi stářím a funkčností demokracie je obecně patrná korelace. To sice tajný rasista může vykládat tak, že holt s lepšími lidmi ta demokracie pochopitelně déle a lépe vydrží, ale tim to prostě neni. Všechny mladé demokracie mají problémy.

Je to tak, jak řekl kamarád z Egypta.

Komplementární úvaha k této je, že pochopitelně demokratická způsobilost může i krnět. To je zřejmé v Evropě i Spojených Státech i tou nejshovívavější optikou. K funkční demokracii je totiž potřeba voličstvo, které aspoň trochu ví co dělá, orientuje se, má mezi ušima aspoň trochu šedé hmoty a je schopno odložit vlastní zájem a volit na základě obecných hodnotových přesvědčení, i kdyby to bylo zrovna mírně osobně nevýhodné.

O demokracii se musí bojovat. Neustále.

Jinak máme místo demokracie hovnometskou bitku znesvářených paviánů o lup.

A teď mi řekněte, jestli se to děje jenom v Egyptě.

Read 4 comments

  1. http://norayr.arnet.am/collections/books/Why-Nations-Fail-Daron-Acemoglu.pdf

    Doporučuju tuhle knihu – jde o to jak se postaví instituce. Doporučuju přečíst. V zásadě máte pravdu, ale tahle knížka člověku dá myšlenkovej aparát, aby to byl schopnej uchopit trošku víc do hloubky. Jde totiž o to, jak zařídíme instituce od podlahy (od těch nejzákladnějších, jako je ochrana osobního vlastnictví až po instituce jako jsou volby a podobně). Je to fakt prima čtení – porovnávaj různý historický příklady a části světa a všude se ukazuje, že svobodné instituce způsobujou všeobecný blaho – od afriky, přes průmyslovou revoluci, čínu, kolonizaci amerik, ta knížka je založená na příkladech.

    • Jj, znám.

      Ono by bylo nejlepší postavit to od podlahy i u nás, protože to co moderní demokracie táhne ke dnu jsou právě “legacy systems” z dob minulých, kdy to jinak nešlo.

      Nicméně gró tohoto článku je spíš o kultuře a vývoji mentality, než o architektuře institucí. Ne že by to nesouviselo, ale není to totožné.

      • No jo je to tak. Jenom bych dodal, že je třeba uvažovat o institucich trošku šiřejc, než o domech, ministerstvech a soudech.

        Instituce může být třeba právo na soukromé vlastnictví, tzn. je to nějaká virtuální sdílená hodnota ve společnosti, kterou je všeobecně (ne 100%) respektovaná. Jinými slovy lidi všeobecně věří v to, že existuje. Instituce je v tomhle případě třeba svoboda, peníze, právo volit, firma, svoboda slova, osobní vlastnictví, to že platí smlouvy, ochrana autorského vlastnictví a pod.

        Právě přesně jak říkáš jde o kulturu a vývoj mentality, protože kultura jsou nějaký sdílený porozumění a očekávání. Kultura některých národů nemá v sobě ještě zakořeněný některý instituce.

        • V zásadě souhlas, jen namítka kolegy byla vedená, jeví se, spíše po ose institucí těch oficiálních, “kamenných”, kterými se přednostně zaobírá uvedená kniha. Tam jde v podstatě o to, jak nastavit systém, aby to fungovalo.

          Takže si můžeme načrtnout zkusmou třípatrovou stupnici instituce tvrdéinstituce měkkémentalita , s tím, že každé sousedící se do sebe přelévají, ale ty krajní jsou už zásadně jiné věci.

          Když je blbá mentalita, nejdou udržovat instituce měkké, pročež selhávají instituce tvrdé, resp. jsou tam na ozdobu a realita je úplně jiná (Rusko).

          Ale asi jde udělat instituce (přednostně tvrdé, a tvrdé i ve vymáhání měkkých, jestli je to ještě srozumitelné) tak, aby časem skrze prostý sebezájem utvořily patřičnou mentalitu, což je podstatou demokracie a ostatně i sdělením článku. Jen to holt nejde přes noc, no. Ale to už se skoro opakuji.

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *