Příspěvek k teorii managementu a právničině: AAPP ratio

Při výkonu zaměstnání* jsem čím dál častěji konfrontován s onou skutečností, že pokud naše civilizace na něco zajde, nebudou to ekologické katastrofy, Putin ani radikální Islám, ale lejstra a právníci.

Inspirován zkušenostmi se zpracováváním a vyjednáváním jisté docela důležité smlouvy tímto zavádím do obecného povědomí pojem AAPP ratio, což je zkratka “Assrape attempts per page” – frekvence pokusů o blatantní osouložení do řiti nesportovní ujednání v přepočtu na stránku smlouvy.

Formálním zápisem je gluteiformní omega rovna podílu počtu instancí nevěřícného kroucení hlavou počtem stran dokumentu:

prdel2

Zlaté pravidlo je, že pokud je AAPP ratio vyšší než 3, pravděpodobně jednáte s kurvou a je nutno postupovat s krajní obezřetností, popřípadě zvážit, zda se vyplatí vůbec postupovat.

*Koncept zaměstnání (činnost, jíž je člověk za peníze zaměstnán) je nutno ostře odlišit od pojmu povolání (to, k čemu je člověk niterně povolán), a u obojího si uvědomit jen nahodilý překryv s pojmem práce, a to obecně tím spíš, čím je to kancelářštější a papírovatější. Pletení si zaměstnání s prací, tedy placené činnosti s ekonomickou produktivitou, je aktuálně v rozvinutém světě hospodářský problém číslo jedna.

Read 4 comments

    • No, to je to, s čím se u toho potýkám.

      Protože zároveň když člověk jedná s někým, kdo vyjednávání pojímá takto…orientálně…, a je přesvědčen, že je potřeba začít v iracionálních absurditách a postupně se dobrat kompromisu, jakýkoliv rozumný návrh je brán jako projev slabosti, nebo jako výchozí bod pro jednání, zatimco já to myslim jako anticipaci pravděpodobné kompromisní podoby, abychom si ušetřili tahanice, lítání po zeměkouli a stovky člověkohodin.

      Když je rozumný návrh brán jako výchozí pozice, schyluje se nikoliv k rozumnému kompromisu mezi dvěma šílenstvími, ale k pološílenému kompromisu mezi rozumem a šílenstvím.

      Vlastně je to klasická teorie her.

      • Na druhou stranu “kompromisní” pozice je výrazně silnější, a dá se opakovat dokolečka, aspoň dokud protistrana nezačne rozumně argumentovat nebo nepoleví dostatečně ze svých nároků a nepřijde se svou verzí kompromisu.
        Projev slabosti a “výchozí pozice” se to stane pouze když z toho člověk začne ustupovat . . .

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *