Smysl voleb a komunální odyssea

V prvé řadě obecně.

Lidé si nerozumí, když přijde na smysl voleb, protože tu nereflektovaně vedle sebe existují dva nesmiřitelné pohledy na podstatu a účel demokracie.

Jsou to tyto:

1. Globální optimalizace. Volby jako vyjádření představy o optimální podobě společnosti.

2. Individuální optimalizace. Volby jako prvoplánově egoistické pokračování násilí jinými prostředky.

Účelem voleb, pokud není člověk totální pičus, je optimalizovat fungování společnosti.

Demokracie funguje pouze tehdy, pokud lidé nejsou prvoplánoví sobci a dokáží myslet za hranice svého bezprostředního zájmu – pak ovšem funguje dobře, protože racionální voliči dělají lepší politiku, což zase udržuje zájem o ni, protože lidi vidí, že má smysl, což zase motivuje voliče být racionálnější a informovanější, čímž vzniká pozitivní zpětná vazba.

Tohle dle mého soudu není žádoucí podstata demokracie.

V opačném případě jsme prostě ve válce všech proti všem, byť relativně civilizované.

Sice je pozitivní posun od pěstí k volbám, ale dokud je základní motivace totožná, je to kosmetika (snad s menšími obětovanými příležitostmi) a lidi budou dál jen o něco sublimovanější kurvy.

Od toho politika neni. Od toho stát neni.

Krom sublimace formy je potřeba i kultivovat obsah.

Volba nezávislá na osobním zájmu je lakmus morální vyzrálosti.

Zlom mezi zmrdy a lidmi není pravolevý, ale tento.

Desinterpretace demokratického procesu jako pokračování jeskynních kyjovaček rafinovanějšími zbraněmi je jednoduše odpudivá a zrůdná. A zatraceně běžná.

Mé bytostné přesvědčení je, že základním a žádoucím stavem mezilidských vztahů je ne-agrese, nějaké to bazální “žít a nechat žít”. Evidentně se s tímto názorem nacházím v mikroskopické menšině.

Nesrat se do ostatních (ani jemně) je evidentně statistická anomálie.

Po mém, pohříchu idealistickém pojetí demokracie je druhým stabilním ekvilibriem prostě demokratický proces pojatý jako teorie her – střet zájmových skupin, z kterého vzejde nějaký kompromis. V takovém pojetí ovšem z definice ostrouhají ti slušní, kteří to celé platí a ekluje se jim s kýmkoliv vyjebávat. Když už je ovšem nemravné hrát ofenzívu, o to větší je morální imperativ hrát – zvostra – aspoň defenzívu.

A konkrétně, ve vztahu k aktuálním komunanálním volbám.

Volební kampaně spočívají v tom, že se konkurenční tlupy zmrdů hádají předem o moje peníze.

Zájmy ekonomicky činné, neřku-li (nedotační) podnikatelské měšťanské pravice totiž nehájí naprosto nikdo, byť si na to nominálně středopravé strany (TOP09, ANO) hrají.

Praktická politika je boj o prostředky odebrané němé páteři společnosti, která má lepší věci na práci.

V praxi je komunální středopravá politika kanálem realizace elitářských a kompenzačních sklonů lidí, kteří nejčastěji neuspěli v byznysu či jiných smysluplných oborech, a elitami nejsou, byv od “průměru” přesně opačným směrem.

To z nich činí přirozené spojence zelené levice, která je motivovaná naprosto totožně.

Kandidující subjekty se vůbec dělí na:

1.Retrosocialistické, typicky KSČM. Zcela mimo diskuzi.

2.Kulturkomunistické. Sem bohužel sklouzává měšťanský pravý střed, typicky TOPka. Je to tím, že pravicové strany se bojí nemít žádný sociálně inženýrský program. Protože tradičně levicové programy jsou obsazené a neslučitelné s preferencemi pravicových voličů, nahrazují jej pravicové a lidovecké strany podstatně podobným – protože taktéž kořistnickým, parazitickým a úkorným – pojetím veřejného, ba elitářským feudalismem, nejčastěji kulturně-uměleckým, který považuje “prostý lid” za přírodní zdroj, který může být rád, že může alespoň skrze své daně participovat na skutečném lidství Herrenvolku.

Zvláštní segmenty střední třídy, typicky ty ve státních službách (tj. úředníci, učitelé, nižší politici) začínají poptávat po městu “luxusní statky”, především kulturní vyžití a estetickou hodnotu, příležitosti k sociálnímu exhibicionismu a networkingu, a to i na úkor jeho užitné hodnoty.

Kulturně-intelektuální střední vrstva parazituje na produktivní střední vrstvě regulerně natvrdo stejně, jako dělnický bolševismus.

Nejvtipnější na tom pochopitelně je, že ti lidé vůbec žádné elity nejsou. Jsou to bullshiteři a kecalové, kteří nad třetím pivem sami přiznají vlastní marnost a neschopnost, a možná právě proto se snaží sami sebe uchlácholit tím, že předstírají aristokracii a chladí si žáhu na produktivní střední (a vyšší) třídě, kterou aspoň dojí, když už ji nemohou reálně překonat.

Krom toho si ani neumí vybrat správnou velikost obleku.

3.Dopravně-fašizující. Souvisí s předchozí kategorií, ale bývají to těžší případy, ba ty skutečně marné, jejichž zběsilý úprk před skutečností končívá v neziskovkách, grantových agenturách, na nižších úředních pozicích nebo nedej bože ve vysokém školství (kde jistě ne v jaderném inženýrství).

“Město je od toho, aby se na něj dvacet lidí s kterými chodím na unfairtrade kávu mohlo koukat, ne aby v něm 100 000(0) plebejců žilo, nedej bože aby měli kde parkovat.”

Forma teritoriálního třídního boje. Kdyby aspoň elit proti póvlu, jak se jim často podsouvá, ale ve skutečnosti jednoho konkrétního kmene póvlu proti celé společnosti.

Antidopravní magoři jsou přirození spojenci kulturkomunistů. Byť je kmenový elektorát TOP09 se (všemi možnými) zelenými v polární ideové opozici, politici obou střihů si ve skutečnosti náramně rozumějí, byv spojeni právě oním falešným elitářstvím. Jediný překryv elektorátu je u části kávarensky-socialistické mládeže, vulgo hipsterů, kde je to ovšem přechodný jev – vyhranění do konzervativní pravice či aktivistické levice a uvědomění jejich neslučitelnosti se obvykle odehraje nejpozději s nástupem do prvního skutečného zaměstnání.

Konvergence na úrovni politiků je zjevná i nasazením Bursíka za TOP09 v Praze.

V hypergigasupermegametropolích promyšlená a koncepční regulace dopravy smysl potenciálně mít může, na malých městech je to čirá idiocie. Podrobněji dále.

Elitářství méněcenných je skutečně zajímavý fenomén, který pravému středu a zelené levici v komunální politice masivně dominuje. Není nic nesnesitelnějšího, než zpanštělá lůza.

Taková zlá, kompenzující a manipulativní nedostačivost.To je vlastně komunální politika v kostce.

4.Otevřeně korupční. Typicky ODS, Úsvit, ANO, v Budějcích HOPB, ale i nové spolky s jediným programem – ambicí jít na radnici napodobit praktiky minulých garnitur, a zajistit famílii do patnáctého kolene na veřejnou útratu. Budějčáci si vzpomenou na jednoho bývalého primátora za KDU, který vytvořil pro svého syna parazitické ultrakoryto Jihočeskou Parkovací, na kterou dělá každý slušný občan neslušné posunky kdykoliv ji vidí opruzovat po městě.

5. Evidentní populistické ad hoc akce. Rychlokvašky budící jedno velké WTF, které se snaží být vším z toho najednou. Nečitelné nestrany bez programu uvařené měsíc před volbami s tím, že to třeba klapne (Ženy 2014, Jistota Domova).

Pokud nejsem komunistou, odpadá 1. Pokud nechci aby město za naše peníze přehnaně podporovalo pseudoumělecké zahálečné onankroužky zastydlých bohémů a divadelní černou díru či svévolně komplikovalo dopravu, odpadá 2 a 3. Pokud bych ocenil koncepčně řešenou infrastrukturu za obhajitelnou cenu odpadají zbývající, a v podstatě není, komu bych to tam mohl hodit.

Q: Zbyhněve, to jako města nemají podporovat kulturu?

A: Kultura nevadí, ale ještě jsem neviděl, aby se za ní něco z toho, co město sponzorovalo, dalo považovat. Výstavy věcí, které nezajímají nikoho kromě autora a pár lidí, kteří tam jsou aby byli viděni, ne aby viděli. Jihočeské Divadlo je vostuda, které by zrušení a nahrazení ochotnickým spolkem hrajícím pod širým nebem jedině prospělo. Tento způsob kultury je horší než žádná, protože zabírá místo, ve kterém by jinak mohla existovat kultura skutečná.

Byla tu navrhovaná i stavba Kaplického Rejnoka za dvě miliardy, ke které naštěstí asi nedojde. Tady je prakticky kargokultický přístup ke kultuře, že když si postavíme dost drahý svatostánek, kvalitní kultura už nějak dorazí. Ta je vlastně druhotná.

Jenže tak to nefunguje. Raději kvalitní umění ve skromných podmínkách, než šumařina v megalomanském. Pokud se tu nějaké kvalitní umění objeví, můžeme (a měli bychom) ho podpořit. Ale podporou šumařů se kvalitní kultura jistě nevypěstuje.

Koho tedy volit? Stačilo by, kdyby nějaký subjekt v komunálních volbách slíbil, že mě za moje peníze nebude omezovat, ani že za ně nebude dotovat něčí marginální zájmovou činnost. Takový technický a udržovací program, v podstatě operativa, nemá jak mobilizovat voliče zajaté úzkostlivou a kurví mentalitou kmenového boje, protože neslibuje žádnou výhodu na úkor ostatních, nicméně je to to jediné, co by volič, který se na sebe chce být schopen bez zvracení podívat do zrcadla, měl chtít – a to jediné, co by města měla dělat, nebo přinejmenším naprostá priorita.

Neměl bych principielně nic proti pořizování řekněme luxusních služeb, pokud by město nejprve uspokojivě naplňovalo ty základní a podstatné. Jenže to nedělá.

Nic proti podpoře kultury (bude-li to skutečná kultura) a zušlechťování veřejného prostoru. Ale nesmí to být na úkor základních funkcí. Město a jeho ekonomika nechť je raději nepřikrášlená švarná selka, než zmalovaná vyšňořená leprotička.

Princip úměrnosti:
město, které má děravé silnice, které nemá dálniční spojení, které má katastrofální nedostatek kapacit ve školkách, ve kterém přetékají kanály kdykoliv zaprší, a které hospodaří s deficitem v řádu desítek procent rozpočtu, nemá nárok pořádat výstavy abstraktních skulptur na náměstí, přispívat na soukromé marketingové akce, nebo pořizovat 15ti gigapixelové panoramatické fotografie. Tyto věci jsou neúměrné zhovadilosti.

Režim chléb a hry, zatímco nejsou pokryty naprosté funkční základy.

České Budějovice jsou vesnice, která si hraje na velkoměsto způsoby, které se vylučují se skutečným rozvojem. Ostentativní status symboly a narcistní radovánky pořizované nikoliv nad rámec skutečných potřeb, ale místo jejich plnění jsou kolektivní ekvivalenty chování popsaného v pastech na střední třídu, s tím, že u nás se tak chovají celé obce, kraje a rezorty.

Město se chová jako poslední kretén, který si půjčuje na dovolenou v Hurgádě, zatímco mu doma exekutor oblepuje nábytek.

O tom odmotorizování center, jak jsem slíbil: argumentuje se pro něj hluboce demagogicky, selektivně a nepoctivě. Nejčastěji se říká, že “Na západě to tak maj.”

To je argument, spoléhající na to, že většina posluchačů nebyla dál než v Pasově vyměnit echt gold zuby eště ze starýho Rakouska za počítač s králíkama.

Takže maj to tak opravdu na západě? Mno. Jak se to.

1. Zdaleka ne všude.

2. Tam, kde to tak maj, toho obvykle litujou.

3. Prakticky nikde to nemaj tak vostře, jako co navrhujou zelenomagoři u nás. Třeba v cykloexemplární Vídni jsem bez problémů legálně a zadarmo o víkendu zaparkoval na ulici 100 metrů od Stefansdomu, takže tak.

4.Je zvykem, že v civilizovaném světě je jakékoliv omezení dopravy v metropolích (tj. ne v prdelích se sto tisíci obyvateli, kde žádné problémy s dopravou neexistují, pokud je politici nevytvoří) adekvátně kompenzováno nějakým náhradním řešením – zákaz vjezdu do centra je doprovázen výstavbou sítě záchytných parkovišť po jeho okrajích, s tím, že konečným výsledkem je zachování většiny užitné hodnoty města při nárůstu hodnoty estetické, takže jejich součet je oproti výchozímu stavu vysoce plusový.

V Českých Budějovicích je oproti tomu navrhováno toliko pro město výnosné omezení a zpoplatnění – a poserte se, holoto, nic vám stavět nebudem, ještě byste nám tu jezdili a kdo se má na ty vaše pekáče koukat.

V praxi jsou města tradeoff mezi estetikou a funkčností. Nemusí být nutně, ale ta stará jsou, protože jsou poddimenzovaná.
Kdyby se stavělo město na zelené louce, jako aktuálně v Barmě,  šlo by to udělat hezké a zároveň praktické. S historickými městy je to výrazně obtížnější, ale při dobré vůli a adekvátní inteligenci řešitelné. Ve skutečnosti je údajný rozpor mezi estetikou a funkčností ukázkové falešné dilema, a lpění na něm je spolehlivým určovacím znakem špatných urbanistů/architektů/designérů. (“Moje kanape z vlnitého plechu je vizionářské, vy tomu nerozumíte a melete, že se na tom nedá sedět, to přece není to hlavní.”). Kdo to umí dobře, umí to tak, aby to bylo oboje najednou.
Nic proti snahám, aby byla města hezčí. Ale pokud je to na úkor už tak nedostačivého užitku, tak je to čirá idiocie.

Prostě pár lidí z radnice a aktivistických spolků chce mít centrum subjektivně esteticky hezčí za cenu toho, že tam nikdo nebude chtít (či moci) žít a podnikat.

Má to i hlubší rozměr. Ouřadové vnímají potírání individuální dopravy jako frontu v boji kolektivismu proti individualismu vůbec. Ladí to s jejich s celkovým Weltanschauungem.

Je to motivováno egem a mocenským instinktem. Centralista pocitově považuje individuální dopravu za útok na svou autoritu.

Dneska si poddanstvo jezdí jak se mu zlíbí, co bude zítra? Zpochybní naši vedoucí úlohu? To se nesmí dopustit.

Individualismus instinktivně ohrožuje lidi, kteří mají živobytí založené na dojení hierarchického kolektivismu (tj. v širším slova smyslu bolševiky), a kteří vnímají společnost jako to, do čeho se mají všichni ostatni bezvýhradně zapojit, aby to celé sloužilo jim osobně.

Na jedné z aktuálních budějických kauz je vidět rozdíl mezi mentalitou praktickou a úřednickou:

Zadání: Poptávka po parkování v okolí centra převyšuje nabídku.

Řešení:

Varianta A: zvýšit nabídku.

Varianta B: snížit poptávku (zdražením)

Ve variantě B nedostatek na papíře zmizel a ještě se zvýšily přijmy rozpočtu. V čem je problém pozná neúředník, nekomunista, nepičus okamžitě. Poptávku s nabídkou dostane do ekvilibria obojí. Jenomže jenom v jednom případě lidé dostali, co potřebovali.

V jakémkoliv delším než nejkratsím období je ekonomicky drtivě výhodnější varianta A.

Zatímco rozumný správce by tedy u centra postavil záchytná parkoviště (třeba i podzemní, aby to nehyzdilo a nepřekáželo), idiot parkování zdraží, omezí či zakáže docela, aby plebejci nekomplikovali svévolně dopravu tím, že se někam potřebují dostat a město využívat, obývat a žít v něm (ta drzost!).

Pro úředníka neuchopitelné.

Problém, s kterým se naši pohunci ve veřejných službách neúspěšně potýkají je, že jim tady plebejci nekontrolovaně zbohatli a skoro všichni mají auta, a osmdesát let stará infrastruktura kapacitně nestačí.

Řešení jsou možná v podstatě jen dvě, symetrická s uvedeným principem “Zvýšit nabídku vs snížit poptávku”:

1) Podstatný upgrade infrastruktury, který by znamenal, že zbude méně prostředků na nehmatatelné servisní projekty bez měřitelných výsledků (rozuměj penězovody). Vyvádět prostředky jde i přes dopravní stavby. Ale problém je v tom, že pokud by se mělo stavět v rozsahu a kvalitě odpovídající potřebám, manipulační poplatky by musely být prakticky nulové. Stavění zbytečných kruhových objezdů, ostrůvků a solárně napájených blikátech kolem křižovatek která tam nedělají vůbec nic (ale zvyšují cenu, což je účel) je daleko výnosnější, než nové silnice, obchvaty a opravy děr.

2) Propagandistické tažení proti individuální dopravě a snaha maximálně ji omezit. Levnější než něco stavět a vylepšovat, ba dokonce ziskové – pro úřady. Pro město jako takové, ve smyslu lidí a podniků, hluboce ztrátové kvůli nákladům obětované příležitosti.

Volba je jasná. Tedy pokud jste zkorumpovaný, zpovykaný bolševik a je vám srdečně jedno, jak se žije lidem ve městě, které pro ně máte teoreticky spravovat.

Výdaje na dopravní stavby s jediným účelem – zkomplikování dopravy – a radikální omezení a zdražní parkování ve městě byly jediné výsledky úřadování pí Popelové, která dostala na několik let na starost dopravu v krajském městě, ačkoliv nikdy v životě neřídila auto, nemá papíry a individuální moderní dopravu považuje za nesystémový balast, který se plete pod kola autobusům a cyklistům. Přesně takovéhle už k tomu nikdy nesmíme pouštět.

Pokud dopravu odideologizujeme, tak:

Konkrétní optimální řešení a rovnováha užitné a estetické hodnoty se výrazně liší podle konkrétní lokality a demografie, a neexistuje univerzální řešení.

Na Manhattanu, kde žije v okruhu míle přes milion lidí, a z toho desetina jsou dolaroví milionáři, má zatržení individuální dopravy možná smysl (přesto to tam neudělali).

V Budějicích, kde je v okruhu míle cca 20 000 lidí a z toho polovina nedosáhne na minimální mzdu, je ale situace zcela jiná, opačná, a podobné inženýringy jsou idiotické a kontraproduktivní.

Zatímco Vuittonovským butikům a michelinským restauracím změna ulice na pěší zónu pomůže, protože se z ní stane luxusní lokalita kde se budou promenádovat rentiéři, standardní krámky a kavárny v už tak poloprázdném centru to dorazí.

Vytváření luxusních lokalit v chudých městech jsou pokusy o politický kargokult.

Problém komunální politiky je principielní a koncepční, protože komunální volby jsou svým způsobem contradictio in adiecto. Město není od nějakých šmahovitých vizí a tahání společnosti tím či oním směrem (podle toho, kdo to jak přehlasuje), město je přece především servisní zázemí, platforma, která má udržovat běžný provoz, spravovat silnice, vydávat občanky, ale do politična senso stricto nefušovat.

Komunální politika je svým způsobem perverzní pojem, a měla by být podstatou spíše technická než ideologická – na komunální úrovni by se věci města měly řešit technicky a věcně, tedy v maximální míře nepoliticky, a na výrazné sociálně-inženýrské vytyčování trajektorií společnosti se vyprdnout. To sice zní pravicově, jenomže sociálně inženýrské jsou i pravicové subjekty, protože se bojí, že bez toho nebudou dost lákavé. Kmenové voliče tím odrazují.

Subjekt, který by řekl “Udržíme město v chodu a nebudem dělat vůbec nic dalšího” by měl můj hlas, ale asi by nevyhrál v konkurenci strašilů, buřičů a slibotechen.

Chci na radnici subjekt s ambicemi hajzlbáby, který udrží město v chodu a čisté a nebude mít kormidelnické, absolutistické ambice. Kam to půjde dlouhodobě, jak to bude vypadat a jaké to bude, to nechť si rozhodnou občané tím, jak budou všichni den po dni žít.

Sice nejsem socialista, ale pokud v komunálních volbách neovlivním rozsah odvodů (což neovlivním), budu raději, když moje daně půjdou na uplacení proletariátu aby mi nekrad gumy od auta, než na narcistní realizaci pár bohémských loserů ze sociálních okruhů radních.

Sice v ulicích ubude audiovizuálních festivalů a výstav děl kamarádů a příbuzných zastupitelů, ale zato v nich přibude čilý ruch a prosperita.

——

Addendum:

Rozklikávací rozpočet města je špatný vtip. Částky jsou v tisících korun:

rozklik

K čemu je rozklikávací rozpočet, když jsou všechny netriviální položky skryty  v nicneříkajících zastřešujících pojmech jako “nákup ostatních služeb”? České Budějovice jen za loňský rok nakoupily jen v kapitole “Služby pro obyvatelstvo” nějaké “ostatní služby” za 200 mega, což je desetina rozpočtu.”Ostatní služby” z dalších kapitol se nasčítají dohromady na půl miliardy.

Podobné číslo jsou “neinvestiční příspěvky zřízeným příspěvkovým organizacím.” Jakým? Na co? Kdo o tom rozhodl? Podle jakého klíče? Co z toho bylo? Kdo to měl ve volebním programu? Kolik z toho byl nákup kříd do škol, a kolik malé domů?

K proklepnutí hospodaření města mě inspirovala nedávná pivně-kulturkomunistická akce “Vltava Žije”, kvůli které nešlo v širším centru parkovat a burácela tu na lid nalákaný k legitimizaci korupční akce “kultůrou zadarmo, mámo!” stroboskopy doprovázená Noc na Karlštejně, střídaná soundtrackem ze Shreka a Finálním Countdownem, to vše završeno ohňostrojem řádově za stovky tisíc až pár mega. (W…T….F).

Takhle se to u nás dělá. Thomanomics.

Když mi pak TOP09 ve volebním programu slibuje “více kultury v ulicích” a myslí tím přesně tento typ onanie místních self-described kulturních elit za peníze ostatních, spojený s vývodem veřejných prostředků skrze na radnici napojené mediální a propagační agentury, a ještě ke všemu nasadí v Praze arcizmrda Bursíka, už zase nemam koho volit.

Naštěstí mám trvalý pobyt v malé obci, kde kandiduje všeho všudy pět subjektů, a významnou část kandidátů znám osobně.

 

 

Read 22 comments

  1. Je to krapet osobnější. Soudě dle vyššího výskytu spojení hlásek Z, M, R a D :-) Každopádně módní „zklidňování“ dopravy v centrech prdelek s počtem obyvatel (i) hluboko pod 100 tis. je průser… Ekonomická a následná „běžně životní“ smrt centra pak zřejmě povede radnice k ještě větším příspěvkům/subvencím (nebo co) na oživení kulturního života v centru… Akcí bude muset být zkrátka víc, aby se tu něco dělo a nebylo to tak prázdné!

  2. Škoda, že to tu nebylo o pár dní dříve…
    K pí (kněžně) Popelové a např. k situaci s parkováním u polikliniky JIh. Příhody na poddimenzovaném parkovišti u polikliniky připomínají občanskou válku. I Budějcký Drbně (vysvětlení pro přespolní: tak se tady říká místním novinám) to stálo za článek. Inu, novinář navštívil Paní Kněžnu a trochu se jí poptával. Zmínil se i o tom, že dříve se dalo alespoň několik aut zaparkovat na přilehlé Lidické třídě, která je dostatečně široká na to, aby se na jejím kraji dalo parkovat. Odpověď Paní Kněžny byla kouzelná.
    Cituji: “Tato parkovací místa nebyla nikdy legalizována (přeloženo: nebyla vyhrazena pro Jihočeskou parkovací) a byl tam vytvořen vyhrazený pruh (pro MHD. Ta ale má zastávky úplně jinde). Toto opatření jednoznačně přispělo ke zrychlení osobní dopravy i MHD”.
    Konec citátu.
    Že se na sajtě místního magorstrátu nedá najít žádné vyhodnocení přínosu oněch opatření? Proč by tam mělo být? Když to říká Paní Kněžna, tak to sakra musí být pravda.
    Drobnost nakonec. Máme tu ještě Polikliniku Sever. U ní se pro změnu nedá zaparkovat vůbec.

    Takže, lidi, jestli máte podobné exoty ve vašich obvodech, vyražte s nimi dveře,

    • “Parkovací místa nebyla legalizována” je kouzelná formulace, která naznačuje, že se smí parkovat jenom tam, kde je to výslovně povoleno.

      Ne. Parkovat se může všude tam, kde to není výslovně zakázáno (ať už značkou, nebo nějakým obecným předpisem, tj. na přechodu, v křižovatce a pod.). Parkovací místo existuje, dokud není odlegalizováno, nikoliv naopak.

      Tohle byla nakolik paměť slouží právě situace na Lidické, kde se parkovalo běžně a bylo to legální (jen tam nebyly parkovací automaty a značka s velkým P). Než se Popelová rozhodla, že proletáři nemají co jezdit si pro zdravotní péči, a že je mnohem důležitější vyhradit na (celkem propustné a málokdy zasekané) ulici extra pruh pro zhruba dvě linky MHD, které tudy jezdí na periferii.

      Přeci jen tu ale jedno zdravotnické zařízení s adekvátně řešeným parkováním je. Nikoho nepřekvapí, že je to soukromá Nemocnice České Budějovice.

      • citace…Pokud se tu nějaké kvalitní umění objeví, můžeme (a měli bychom) ho podpořit.

        Jak? Kdo? Nejaka (treba kulturni) akce se musi nejdriv usporadat, coz od zacatku generuje celou radu rozhodnuti.

        Ale abych vysvetlil svoje pochyby ohledne kulturniho obsahu tohoto prispevku – je to stejne prazdne jako politicke proklamace. Podporime kvalitni umeni! Ale ktere to je? To na ktere chodi nejvic lidi? Kabat? Kamenak? Ordinace? WTF? 😉

        • Původně jsem tam měl napsáno “pokud to bude skutečně potřebovat”, protože se mi v prvé řadě nelíbí přístup rozdělování podpory umění na základě sociálních vazeb na radní, což je nyní prakticky jediné kritérium.

          Má upřímná pozice je taková, že veřejná podpora umění by neměla existovat prakticky vůbec, protože k tomu jednoduše není důvod. Kdo je umělec, bude tvořit i bez podpory, protože netvořit je jako zkoušet udržet explozivní průjem. Nemožné. Kdo se na podporu hrabe, bývá lemplovitý šumař, který si jenom našel vyšší formu příživy, než vyloženou podporu v nezaměstnanosti.

          Přesto jsem nechal otevřená vrátka pro tu eventualitu, že by přeci jen mohlo existovat kvalitní umění neschopné vzniknout bez pomoci, protože nerad vynáším soudy zcela kategorické. Skutečnost má nuance, a je potřeba nechat si prostor pro výjimky. Například Státní Operu (kde je “kvalitní umění” definováno stovky let starým kulturním konsensem – navíc Opera má narozdíl od malířu, fotografů atp. velmi vysoké náklady).

          Pokud se společnost dohodne, že kulturu nějak podporovat bude, problému “kdo a jak to rozhodne” se nevyhneme. První dobrý krok by byl poslat na radnice lidi trochu na úrovni (ale ne kulturkomunisty, kteří to pouze předstírají).

  3. K tomu rozklikávacímu rozpočtu, právě to, co je na obrázku, to není rozklikávací, ale běžný rozpočet. V rozklikávacím rozpočtu se právě člověk dokliká až na to 600 tisíc oprava chodníku v ulici Smetanova, 30 tisíc nové odpadkové koše v parku, … viz třeba Nové Město na Moravě (nmnm.cz)

  4. ČB po volbách, lokální poznámka:
    Kněžna Popelovna vyfaulovaná, červená karta. Jsem zvědavý co se bude dít dál. Tipnu si, že její post vyfasuje někdo z ČSSD. Bude to z bláta do louže??

  5. Hezký článek, leč podle mě obsahuje jednu naprosto zásadní chybu.
    Tou chybou je fikce, že existuje nějaká ‘hodná demokracie’, která není jenom ‘pokračováním násilí jinými prostředky’. Mohu autora ujistit, že žádná taková demokracie(či politika) nikdy neexistovala, neexistuje a existovat nebude.

    Podstatou demokracie je skutečně to, že místo toho, aby do sebe nepřátelské skupiny střílely či mlátily se klacky, tak se pouze ukážou u voleb, sečtou bojovníky, a podle počtu se určí, kdo by vyhrál.
    Kdo tvrdí, že ještě existuje nějaká jiná demokracie než tato, tak se jen snaží podstatu demokracie zastřít.

    Toto je velmi dobře vidět v kulturách(nebo v dobách),v nichž je možno při demokratických volbách něco získat; nějakou výhodu pro danou skupinu např. Tam se potom volby často přelijí do násilí skutečného.

    Důvod, proč u nás při volbách jsou všichni relativně v klidu, není, že bychom byli nějak kulturnější; ale že volbou toho či onoho nelze získat téměř nic. Příčinou je samozřejmě fakt, že o tom, kdo bude rozhodovat, mít moc, vliv a peníze, se dnes rozhoduje úplně někde jinde než u voleb. Výše uvedené je mimochodem základním znakem moderní západní demokracie.

    Lidé si na to zvykli, a tak buď k volbám vůbec nechodí, nebo to tak neprožívají. Kdyby demokracie skutečně zase znamenala ‘vládu lidu’, tj. že hlas voličů by skutečně mohl ovlivnit, jaká politika se bude dělat, jaké zákony schvalovat, a kdo dostane státní peníze…to byste viděl ten hukot.

    • Souhlas.
      V prve rade je treba asi pripomenout definici demokracie – vlada lidu. Vlada, tedy nekoho nad nekym, jinak by to nebyla vlada, ze. A jakmile mluvime o vlade, mluvime o nasili. Protoze dobrovolnost nepotrebuje vladu. Takze demokracie je pouze formou jak toto nasili spravovat. Wake up!

  6. “Chci na radnici subjekt s ambicemi hajzlbáby” 😀

    Kouzelná tiráda :) A zcela souhlasím, že politika by se měla více věnovat praktickým problémům řízení svěřené entity, a to hlavně na komunální úrovni. Z diskuze ale mám dojem že k tomu už (velmi) pomalu směřujeme, to Nové Město na Moravě jde hezky příkladem :)

  7. Pane Zbyhneve, v Budejcich jsem se narodil a od te doby jsem jihoceskym buranem, ac jsem pred 25 lety vzal odtamtud kramle (ten vyraz buran nema za cil kohokoliv urazet, koneckoncu mluvim o sobe, je to proste jen pocit). Strasne mne tesi cist neco tak inteligentniho (zvlaste od Budejcaka) a zaroven mne desi, ze se v Budejcich v podstate nic zasadniho od prevratu nezmenilo. Vas pohled na komunalni politiku je presny, sdilim jej. Jen malou poznamku k Top09. Nebo spise “kontrolni” otazku. Myslite si, ze se lidovci mohou transformovat do cehokoliv smysluplneho? Resp. ze dva Jihocesi (myslim Kalousek a Schwarzenberg) mohou “dialekticky” menit chod dejin? Neni to z podstaty vyloucene?

  8. Asi trochu pozdě ale přece. Celkem hezké, ale moc dlouhé. Jak jsem to tak četl, tak byste se mohl zkusit přestěhovat do Teplic (dokud tam je ještě Kubera):-) Obecně k volbám snad jen tolik: S dcerou (21) jsme došli k závěru, že by měli volit jen děti (10 – 16-18) – jde přeci o budoucnost, že. Samozřejmě po internetu a s nějakým jednoduchým testem nebo úkolem. (Koneckonců jistý pan Andersen to již dávno popsal, takže nic nového). Jinak mi nezbývá než opět doporučit prof. Parkinsona. Např. výběr premiéra, primátora, starosty atd. inzerátem koncipovaným tak, že se přihlásí právě jeden kandidát – ten pravý. Já vím, to je utopie. Takže, než se toho dočkáme, nezbývá než se spojit s dalšími slušnými lidmi (a osobně si myslím, že jsou možná v menšině, ale rozhodně ne mikroskopické – to už bych asi opravdu musel emigrovat do nějakého slušného státu) a slušně, ale důsledně požadovat, aby byla politika dělána jako služba pro občany a ne k naplnění vlastních kapes a plnění přání příbuzenstva a přítelíčků.
    Přeji hezké Vánoce a hodně zdraví a radostí a kapičku štěstí do dalších let.
    P.S. Lépe než přiměřeně je opatrně.
    Jiří Gazda Rychecký (JGR)

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *