Jak se lidé mýlí 2: hardware, software a Francis Bacon

Francis Bacon je jedna z těch beden, bez kterých by nebyla moderní věda, ostatně moderní svět.

Začneme myšlenkou, ke které se v budoucích článcích mnohokrát vrátíme – fenomén lidské tuposti není způsoben jen nedostatečným výpočetním výkonem hardwaru, ale především špatným softwarem. Při troše optimalizace se dá i na 286 spustit mnoho, byť v minimalistických variantách. Stejně tak existují naskrz zavirované superpočítače – vysoce inteligentní volové.

“Učený tupec je větší tupec než neučený.“
– Benjamin Franklin.

проблема tuposti není ani tak kvantitativní, jako kvalitativní. Přesněji, kvantitativně nedostatečný výkon mozku je příčinou menšiny pozorované tuposti. Blbci častěji nejsou dutí, ale právě naopak zaneřádění svinstvem. Jak napsal psycholog David Dunning z Cornellu, známý svou prací o nemístné sebedůvěře neschopných: “Nevědoucí mysl právě není neposkvrněná prázdná nádoba, ale naopak je naplněná haraburdím irelevantních nebo zavádějících zkušeností, teorií, skutečností, intuicí, strategií, algoritmů, heuristik, metafor a tušení, které bohužel vypadají a jsou pociťovány jako užitečné a přesné vědomosti”, a americký humorista Billings o sto padesát let dříve: “Do průseru člověka obvykle nedostane to co neví, nýbrž to čim si je naprosto jistý, ale co neni pravda”, “je lepší moc nevědět, než vědět věci, které tak nejsou.”

“Kdo ví prd je blíž pravdě, než ten, kdo má v hlavě nasráno.”
– Thomas Jefferson ve Zbyhněvově mírné parafrázi (“Who knows nothing is closer to the truth than he whose mind is filled with falsehoods and errors.”)

Biologičtí blbci existují, ale mnohem víc je blbců nebiologických, “softwarových”. Přinejmenším se s kvantitativní blbostí (při současné technice) nic moc nenadělá, takže nezbývá než se smířit s téměř všeobecnou tupostí, nebo se zaměřit na opatchování softwaru.

Pojmy softwarový blbec™ a hardwarový blbec™ tímto trademarkuji.

Chceme-li blbci nebýt, musíme si v první řadě uklidit na stole. První krok je rozlišení, co vlastně víme a co ne. Druhý krok je obeznámení se s obvyklými druhy omylů a zamyšlení se, zda a kterými člověk osobně trpí – s tím, že imunní není nikdo. Nultý krok je poctivost ve všech dalších krocích.

S druhým krokem pomůže Francis Bacon (Franta Slanina?), který před pěti sty lety vypracoval klasifikaci bugů v lidském uvažování. Říká jim Idola mentis – “modly mysli”, a dělí je na čtyři druhy:

Idola tribus – “modly kmene” jsou univerzální slabiny a neobjektivita lidské povahy. “Všechno lidské chápání je jako křivé zrcadlo, které zkresluje a zabarvuje podstatu věcí tím, že do ní přimíchává tu svou”. (Citace jsou z Baconova Nového Organon ve Zbyhněvově překladu.)

“Modly kmene” jsou, dnes by se řeklo, chyby (nebo jak tomu říkají programátoři, “vlastnosti”) lidského firmwaru, který nebyl zásadněji updatován od modelu Homo habilis. Sklony k pověrčivosti, hledání vědomého záměru za náhodnými jevy (následek naší historie coby společenských tvorů), “my versus oni” (dtto), vzlínání emocionality do epistemologie (“je to příjemné tak je to pravda”), a prakticky všechno, co jsem popsal v prvním díle seriálu.

Zejména:

  • “Lidské chápání má sklon očekávat ve světě více řádu a pravidelnosti, než tam skutečně nachází.”
  • “Lidské chápání jak jednou přijalo názor (buďto od ostatních, nebo pro jeho libost) má sklony vše ostatní bráti tak, aby jej potvrzovalo a bylo ve shodě”. Confirmation bias. Bacon naopak radí: “Cokoliv mysl má za zejména milé a uspokojivé, to nechť podezírá.”
  • “Lidské chápání není suchým světlem, ale vlévají se do něj vůle a afekty, z čehož plynou vědy takříkajíc libovolné. Neboť co by člověk byl raději aby byla pravda, tomu spíše uvěří.”
  • “Lidské chápání je ze své podstaty nakloněno abstrakcím, a dává podstatnost a skutečnost věcem, které jsou prchavé.”
  • “Lidské chápání je nejsnáze pohnuto věcmi které vstupují do mysli současně a náhle, které tak naplňují představivost, a následně předpokládá, že všechny ostatní věci musejí být nějak (byť neví jak) podobné těm, kterými je obklopeno”. Pletení si intenzity vjemu s obecnou platností, a jistý konzervatismus představivosti, který předpokládá, že se vše podobá již známému. (Chtěl jsem tím vysvětlit k nerozeznání lidem podobné mimozemšťany ve Star Treku, ale pak mi došlo, s jakými rozpočty se to tehdy točilo.)
  • “Ale zdaleka největší překážkou a vadou lidského chápání je matnost, neschopnost a klamivost smyslů – takže věci které smysly zachycují převažují nad věcmi, které bezprostředně nezachycují, byť jsou tyto důležitější”. To není žádná metafyzika, to prostě znamená, že lidské smysly jsou v poměru k hloubce, složitosti a rozsahu skutečnosti slabé, a většinu toho musíme sestavovat ze střípků a s pomocí nástrojů.

Idola specus – “modly doupěte” jsou zvláštní omyly a předsudky konkrétního člověka. “Konkrétní uzpůsobení, tělesné i duševní, každého jednotlivce – a rovněž skrze vzdělání, zvyk a náhodu … neboť každý má navíc k obecným slabostem společné lidské povahy i svou vlastní jeskyni či doupě, které láme a zabarvuje světlo přírody”.

Bacon u některých příkladů “model doupěte” uvádí jednoduchou typologii, a rozlišuje např. iracionální preferování starého či naopak nového namísto patřičného posuzování obojího po zásluze, nebo “přesné a stálé” mysli, schopné “rozlišit nejjemnější rozdíly ve věcech”, které pro jednotlivosti nevidí systém, a naopak mysli “vzletné a diskurzivní”, schopné postřehnout “nejobecnější podobnosti”, které pro obecnosti nevidí jednoduchost základních principů. Dnes můžeme říct chápání příliš zazoomované™ a chápání příliš odzoomované™. Bacon doporučuje přístupy detailní a systematické (analytické a syntetické) střídat. Ostatně na různé věci je vhodná různá úroveň zoomu a Karlštejn focený ze dvou centimetrů nebude o nic větší paráda, než mikrob bez zoomu na sto kilometrů.

Vzájemné neporozumění detailistů a mikromanagerů s bigpikčuráky a systematiky, a otravnost lidí neschopných svůj defaultní zoom za žádných okolností opustit, známe i dnes. To je typická “modla doupěte”, věc osobní dispozice.

Idola fori – “modly tržiště” jsou nepřesnosti pojmosloví a jazyka. Ty se zejména dělí na zpodstatnělé fikce, které reálně vůbec neexistují nebo nic neznamenají, a pojmy sice odpovídající reálným věcem, ale špatně je popisující, vznikající “chybnou a nedovednou abstrakcí”. Přirozený jazyk je především produktem spontánní konvence “sprostého lidu”, a mapa často nepasuje na skutečný stav.

Prasárny s jazykem a nelícování pojmů na popisované skutečnosti už jsme rozebrali několikrát:

Klik.

Klik i sem. 

Semhle taky klik.

A konečně klik sem.

“Neboť lidé věří, že jejich rozum vládne slovům, zatímco je pravdou i to, že slova vládnou chápání – a je to právě toto, co filosofii a vědu učinilo sofistickými a nečinnými.”

Idola theatri – “modly divadla” jsou infekce konvencí a tradovanými systémy. Proto probíhaly pokusy o periodické restarty (či Descarty – René Restartés, hui hui hui), které se teprve v osvícenství významně povedly. A musí to být provedeno iterativně, protože nikdo si uvažování nevypucuje naráz dočista. Může ale odpálit kus obecně držené blbosti, aby ti, kdo přijdou po něm, měli o starost míň a lepší výchozí pozici.

“Po mém soudu jsou všechny tradované systémy toliko divadelní představení, představující umělé světy způsobem neskutečným a scénickým … příběhy vymyšlené pro jeviště jsou kompaktnější a elegantnější, a více k libosti jak bychom si přáli aby byly, než skutečné příběhy z dějin.” čímž se chce říct, že každá teorie už je zjednodušením, a navíc do toho vstupují idola tribus.

“Nemluvím jen o systémech nyní oblíbených, ani jen o starých sektách a filosofiích. Mnoho ’představení’ takového druhu může ještě být napsáno a stejným umělým způsobem uvedeno, uvážíme-li že omyly těch nejrůznějších druhů měly příčiny vzájemně převážně podobné. Nemíním tím opět ani výhradně celé systémy, ale též mnoho principů a axiomů vědy, které byly tradicí, důvěřivostí a z nedbalosti přejaty.”

Idola theatri jsou jaksi svůdná, protože nám říkají, že svět možná funguje tak, jak bychom si přáli, a umožňuje lenivě nahradit skutečné myšlení lexikálním osvojováním již existujícího, s přinejlepším předstíranými vnějšími znaky vědecké práce a myšlení. Proto se ve středověku skoro nic nedělo.

Bacon uvádí podtřídy:

Racionalisticky-sofistická “vytrhává ze zkušenosti rozmanité běžné případy, ani ověřené, ani důkladně zkoumané či zvážené, a vše ostatní nechává na rozjímání a rozdmýchávání důvtipu”.
Empirická “věnovala mnoho péče a práce malému množství pokusů, z nichž se osmělila budovat systémy a všechna ostatní fakta vměstnává násilně do souladu s nimi”.
Pověrečná “se skládá z těch, kteří kvůli víře a zbožnosti míchají svou filosofii s teologií a tradicemi” a “z této nečisté směsi věci lidských a božských vzchází nejen fantaskní filosofie, ale též kacířské náboženství”.

Pozn: Bacon nemá, oproti pověrčivosti, výhrady vůči racionalitě a empirii jako takovým, a jeho metoda oboje hojně využívá. Kritizuje ovšem přepísklé nebo náhražkovité formy obojího. To jen aby nedošlo k mejlce, jak mohl jeden ze zakladatelů moderní vědy kritizovat experimentální přístup a racionální dedukci. Nekritizoval. Kritizoval komplikované systémy založené na malém počtu špatně navržených pokusů, a “racionalismus” sub species fabulační domečky z karet.

Měl nač mířit. Trolling prakticky po všech stránkách se zásadně mýlícího (ale nesmírně kulturně vlivného) Aristotela byl, zejména ve smrtelné kombinaci s náboženským dogmatem, jednou z hlavních příčin tisíciletí stagnace mezi pádem klasické civilizace a vědeckou revolucí. Giordanu Brunovi nejučenější z učených své doby v Oxfordu řekli “Ty vole tys nečet Aristotela, nebo ostatně Bibli?” místo aby se zabývali dření jeho metody a teorie, a místo s poctami skončil na hranici (byť nikoliv za astronomii, nýbrž mj. za odvážné tvrzení, že Ježíš byl černokněžník). Idola theatri.

Závěrem

Lidská blbost je sice nekonečná, ale naštěstí jsou různě velká nekonečna, a podíl blbosti na celku lidských věcí je tak redukovatelný. Často je řešitelná softwarově, není to organický problém – tedy je, ale nikoliv ve smyslu biologických orgánů, nýbrž Baconovského organon –  nástroje, metody myšlení.

Základní slabina je, že lidé hledají modely světa uspokojivé (jak užitkem, tak pocitově), nikoliv správné. Berou první co trochu funguje a revidování je rušivé, ba vyloženě nepříjemné. Jenomže revidování je právě nezbytné, pokud nemá být člověk totální kreten – a tak blbej, že ani neví, jak moc je blbej.

Pojďme nainstalovat antivirus do lidí.

Právě poctivost ke skutečnosti a odvahu jí čelit potřebuje lidská mentalita jako sůl. Metakognitivní výbava (přemýšlení o přemýšlení), softwarová údržba vlastní palice a kultivace kritického myšlení dle mého silného přesvědčení patří (v přiměřené podobě) do školních osnov, a vedle udržování se ve fyzické kondici do základního systému sebesprávy každého člověka, který chce být skutečně člověkem.

Read 16 comments

  1. A to, že sa Aristoteles mýlil “prakticky po všech stránkách zásadně”, víme konkrétne zgde? (nemyslím samozrejme jeho fyziku ale skôr to, čo v knihovničke nasleduje za ňou) Čítali sme jeho diela, kriticky rozvažujúc, čo napísal – a hlavne, čo tým myslel – nepozerajúc sa na to optikou človeka 20 st.? (Ak hej, kalap dole :)

    • My se na to právě optikou člověka 20.-21. století dívat musíme, protože 1) jinou nemáme a 2) máme dva a půl tisíce let zkušeností navíc. Omlouvat imbecilitu tím, že tehdy nikdo nevěděl že je imbecilní, je příliš shovívavé a i díky tomu idola theatri přežívají a straší déle než by měla. Historický relativismus ou nou.

      Ve fyzice a astronomii se mýlil kompletně a dokonale. Dále nefyzikální absurdity namátkou:

      Někteří lidé jsou prostě od přírody otroci.

      Kdo není Řek, je méněcenný.

      Předmět s více než jedním použitím je prakticky hříšný a obludný. (Ze švýcarského nože by mu jeblo)

      Ženy.

      Causa finalis.

      Úhoři se nerozmnožují (počítáme biologii do fyziky? tehdy jo, dneska ne, kdyžtak přejděte)

      TLDR, nedokázal se dostatečně oprostit od tehdejších idola theatri a do smělých pokusů o vědu mu lezla mytologie, kulturní předsudky, lidové pověry a zhola osobní šokující lapsy v úvahách. Neopakujme jeho chybu tím, že bychom se nedostatečně oprostili od něj.

      • Čo sa týka tej optiky 20 st., tam sme sa asi trochu nepochopili – samozrejme, že inú nemáme. Ja som tým myslel, že sa smažíme porozumieť tomu, čo a prečo Aristoteles písal a nielen povedať, tu sa mýlil, je to hňup a bez neho by sme boli ďalej (ale ktorým smerom, hehe). Toto sa mi trochu nepáčilo v jednej z Feymanovych kníh, kde opisoval ako raz prišiel jeho syn z hodiny filozofie a notně se pak spolu nasmáli nad Spinozou, že aký to bol kretén. Podľa mňa niekedy treba uznať, že stojíme na ramenách obrov( aj keď oni sami možno stoja pod hladinou, pravda, ale bez nich by sme tam mohli stále trčať aj my).

        Fyzikou som myslel všetky jeho diela o prírode. Na čo som chcel odkázať, bola práve META-fyzika – Causa finalis je dobrým príkladom pojmu, ktorý nemusí byť takou blbosťou, za akú sa zvykne sem-tam považovať. Nájde sa aj (a možno práve) v dnešnej dobe dosť filozofov, ktorí sa Aristotelovskou metafyzikou zaoberajú a dokážu v nej vidieť – a aj vyargumentovať – zmysel. Veľa odkazov na rôzne zdroje sa dá nájsť v knihe http://www.amazon.com/The-Last-Superstition-Refutation-Atheism/dp/1587314525.

        • Jak hezky pravil Bertrand Russell, veškeré významné pokroky ve filosofii a logice byly podniknuty přes hrubý odpor aristoteliků :-)

          Ono je obtížné ve vztahu ke klasikům trefit tu správnou míru. Nutno přiznat i tomu Aristotelovi, že oproti věcem které byly před ním (vyjma atomistů a ióňanů, kteří byli výrazně před svou dobou) to byl v součtu krok k lepšímu. Jenomže jakmile jsme se od těch kvalitních kousků jeho tvorby odpíchli k ještě lepším, byla by zase kravina se nějak staromilsky upínat k překonanému.

          Tam byl asi největší problém s přerušením antické intelektuální tradice. Klasická kultura se zbortila, Muslimové, Židé i Křesťané našli kousky Aristotela a spekli je dohromady s náboženstvím. Od té chvíle se z chybné filosofie, která by snad byla přirozeně překonána, stala součást mečem a ohněm chráněného dogmatu. A bylo na tisíc let po ptákách.

          Aristoteles, Spinoza či Descartes byli skutečně, optikou dnešního stavu poznání, kreténi. Nicméně je potřeba přiznat, že dnešního stavu poznání by bez nich nebylo dosaženo.

          • Hmmm, škoda, že tyto Vaše neortodoxní, vlastně naprosto ortodoxní názory nesdílí Jiří Fuch, aristotelik a tomista :)
            A ty výtky k jeho filosofii – zaměřit se na nepodstatné a prostřednictvím toho posuzovat i podstatné, abyste mohl lacině kritizovat především…chvilka napětí, Církev, to je opravdu znakem nepředpojatého a především poctivého myšlení :)

            • Jé, to je hezké, že i tahle totalitní frančíza má své internetové trolly.

              Špatně napsaný český tolkienista (tomista, to je totéž) versus Russell, Kant, Hume a vlastně všichni lidi s mozkem za posledních 500 let. To je těžké vybírání.

      • Ale no tak, snáď sa tu nebudeme úrážať. Výrazy typu “totalitní frančíza” a “černoprdelnické apologetice” by som od Teba, Zbyhněve, nečakal (no tak možno čakal dúfajúc v opak :-) Vrelo odporúčam http://www.amazon.com/Galileo-Other-Myths-Science-Religion/dp/0674057414, konkrétne “Myth 7 That Giordano Bruno was the first martyr of modern science”.
        Dúfam, že medzi ľudí s mozgom počítáš aj G. E. M. Anscombe (Wittgensteinova žiačka a jeden z troch správcov Wittgensteinovej literárnej pozostalosti), Anthonyho Kennyho (možno si od neho čítal http://www.amazon.com/Brief-History-Western-Philosophy/dp/0631201327/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1425326951&sr=1-1&keywords=Brief+History+of+Western+Philosophy, v českom preklade “Stručné dějiny západní filosofie”) a Józefa Maria Bocheńskeho (vrelo odporúčam jeho “Cesty k filosofickému myšlení” a “Slovník filozofických pověr” – dajú sa zohnať v antikvariátoch) aby som menoval aspoň pár predstaviteľov “analytického tomismu”.
        Nie, naozaj neplatí, že ak má niekto v niečom nepravoučné názory, je blbec – pri Tvojom názore (s ktorým sa mimochodom stotožňujem) na Global Warming či Climate Change, či ako sa to najnovšie volá, som čakal, že tomu budeš rozumieť.

        • Ani bych nečekal, že apologeté (mimochodem kde jste se tu vzali dva najednou?) budou umět rozlišit statistickou váhu. Pět set let vývoje západní civilizace, kulminujících přístáním na Měsíci, versus anekdotální příklady. To nemůžete myslet vážně.

          Giordano Bruno za žádnou vraždu popraven nebyl. Pokud mi tu tohle budete tvrdit, tak jste argumentačně na úrovni putinovců, kteří prostě opakují kravinu v naději, že jí sem tam nějaký iliterát uvěří. Šel na hranici za kacířství, které nesouviselo ani tak s astronomií jako s teologií – ale to v článku je.

          S čímž souvisí další, v čemž jste totálně v prdeli. A to, že se chytáte ilustrace “idola theatri” v obecné rovině, a cítíte potřebu hájit konkrétní (s celým stavem moderního poznání, mimochodem, naprosto do základu neslučitelný) “idol”.

          Což je vlastně hrozně roztomilá reakce.

          • Tak sme sa opäť nepochopili. K Giordanovi Brunovi som nenapísal, že bol odsúdený za vraždu (priznám sa, že o tomto som nikdy nepočul) – len toľko, že jednoducho nie je presné považovať ho za martýra modernej vedy (jeho učenie bolo prepletencom filozofie, teólogie a kabaly šmrncnuté staroegyptskými mýtmi). Mimochodom, nie, naozaj nechcem zvrátiť 500 ročný vývoj a vrátiť sa k pôvodným “idolom”. To čo sa snažím celý čas zdôrazniť je, aby sme s kopu žvástou nevyhadzovali aj všetky myšlienky – v názve “analytickí tomisti” je aj slovko “analytický” – ti filozofi robili syntézu, nie borbu.

            • Bruno byl magor, o tom žádná, a mučedník vědy to nebyl, šel mj. za názor, že Ježíšek byl jenom zručný černokněžník. Ale to fakt bylo v článku, na což reagoval kolega strašlivým blábolem.

              Trochu jednoznačnější je to například s Galileem.

              Kombinace defektní filosofie a záštity církví byla vražedná. Někdy doslova :). V tomto to bylo ukázkové idolum theatri, s tim, že to co byly ve čtvrtém století př.n.l. zajímavé vhledy byly o dva tisíce let později katastrofální překážky – hrozba “idolů” je právě to, že se zamilujeme do schůdku a neuděláme další krok.

              Zdá se mi, že v tomto má k antickým pokusům o vysvětlení světa moderní věda daleko zralejší a zdravější vztah, a že to ani nezavrhuje, ani se na tom nezasekává. Což je pozice, která vůbec není samozřejmá a bylo nutno ji obtížně vybojovat, mj. právě Baconem.

              Nic jiného vlastně od lidí ani nechci. Aby k tomu vzali ten moderní přístup a minulost zasadili do patříčného rámce.

            • A bylo by chybou si myslet, že dnešní univerzitní ortodoxie si píseček hlída méně žárlivě, a že dnešní mediální inkvizice neumí taky pěkně zatopit. Inu, výrazné dějinné příklady nám mohou aspoň pomoci si všímat, když se podobné věci dějí jemnější formou dnes.

              Mimochodem jsem strašně rád, že jsme nakonec nějak skonvergovali a vlastně stačilo odmést nedorozumění. Takhle má vypadat internetová diskuze.

            • Taktiež vďaka za diskusiu. Nedorozumenie podľa mňa plynulo z toho, že sme si každý predstavili pod “patříčným rámcem” u toho druhého niečo iné (ja som myslel, že pre Teba je patričným rámcom kôš :-) a Ty si asi predpokladal, že ja by som pre zmenu do koša zas hodil moderný prístup). Každopádne svätá pravda s univerzitnou ortodoxiou a mediálnou inkvizíciou (táto je o to horšia, že ani len nepredstiera nejaký proces, než vynesie verdikt).

Leave a Reply

A prosvištíme si matematiku, abychom dokázali, že nejsme spambot (poděkujte Číňanům): *