“Společnost je zkažená”? Ani náhodou. Možná lidi.

Slýcháme, zpravidla od mladých a neklidných či naopak starých a zahořklých, výroky jako “Společnost je zkažená”, “Společnost klade na ženy nerealistický ideál krásy”, “Společnost je sobecká”, “Společnost A, společnost B, společnost béééé”. Typický příklad – přibližně dvakrát do týdne mi na FB zdi přistane nějaký obrázek o “vnitřní kráse” doprovázený komentářem, že nás “společnost” kazí, protože namísto něčí obvykle zcela smyšlené “vnitřní hodnoty” se díváme na desítkami milionů let evoluce vštípené objektivní indikátory reprodukční způsobilosti, bez nichž by lidstvo dávno vymřelo.

Že je vnitřní krása důležitá, to není mezi normálními lidmi ani potřeba říkat.

Platí ovšem, že kdo klade mezi fyzickou a duševní krásu výlučný vztah, nemá ani jednu. To je celkem evidentní, protože předpokládat, že je někdo blbec nebo zlosyn jen proto, že dobře vypadá, může jenom idiot a/nebo frustrovaný zmrd. “No jo, blbá barbína” je evidentní kompenzační obrana ega.  Ve skutečnosti neni mezi fyzickou přitažlivostí a povahovými rysy a inteligencí žádná vazba.

Kromě té pozitivní. Ukázalo se, že naopak fyzicky atraktivní lidé bývají povahově lepší a zároveň inteligentnější. Má to co do činění s tím, jaké rysy a proč nám evoluce vštípila jako ideál krásy. Kupodivu krása není “arbitrární kulturní konstrukt” a každá žena není krásná “po svém”. Někteří lidé se nám líbí víc, protože vnější znaky naznačují cosi o genetické výbavě a hladinách hormonů, a to zase přímo ovlivňuje povahu. Takže pokud je někdo ošklivý, nejenže to automaticky neznamená, že bude fajn – naopak to častěji nebude žádná sláva ani na ostatních frontách. Jinými slovy, tzv. “lookismus” je ještě větší píčovina, než ostatní smyšlené diskriminace, na nichž (proč asi) s oblibou rajtují rozliční srabaktivisté – naopak je souzení knihy podle obalu legitimní a celkem vypovídající metoda. Ve zdravém těle zdravý duch. Bazinga!

Stick+to+facebook+kid+_33b32b25e3e579547829796a9fbfaec2

 

Tolik k jednotlivému případu. K obecnému principu obviňování, odsuzování, kritizování, dožadování se čehokoli od, či absolutistickým pokusům o nápravu společnosti shora:

Vždycky mě takové paušální pičování na společnost hluboce sralo. Proč? Protože nerozlišuje, a protože zachází s abstrakcemi jako se skutečnými věcmi. Společnost není nic jiného, než lidi. Společnost nemůže za nic, ani nemůže za nic moci, protože o sobě neexistuje. Je to abstrakce.

Odděleně od lidí není nic a nedělá nic, co nedělají lidi. Společnost aniprt. 

Široké kritiky společnosti jsou ze všeho nejčastěji pasivně-agresivní houfnicový útok proti všem ostatním. Jako vzteklé batole, kopající nožičkama okolo.

Koncept abstrahované společnosti pak nepatřičně odděluje lidi od lidí a odosobňuje ostatní tím, že je sblemcává do monolitického chrchlance, kterému nelze uškodit, který může být vším vinen, a od kterého lze vše vyžadovat.

Na tyhlety zpodstatnělé abstrakce obecně bacha – “kapitál”, “dělnictvo”, “národ”, “rasa” jsou další takové, které v dějinách dělaly moc zajímavé časy. Skrytí lidství ostatních za nějaký takový žvást umožňuje strašlivé manipulace a ospravedlňování neospravedlnitelných věcí.

Rozdíl mezi “Společnost by měla udělat X” a “Měli bychom vzít támhlětem lidem peníze a přikázat jim pod hrozbu vězení, aby X” je stejný, jako mezi “Kolaterálními ztrátami” a “Mrtvými civilisty”. Politický doublespeak, kryjící realitu.

Každý nárok vznesený na společnost, každé megalomanské sociální inženýrství, každé takové zacházení s množinou jako se skutečnou věcí je nutno si přeložit do reálných intencí následků pro konkrétní lidi, a až tehdy, když se i takto rozkryto jeví mravně, proveditelně a rozumně (což bude v menšině případů), jej případně realizovat.

Stížnosti na společnost se v jádru dělí na dva typy:

  • nepoctivé (které lze sice oprávněně vyčíst konkrétním lidem, ale nikoliv společnosti)
  • a nelegitimní (které prostě nejsou pravda, viz “vnitřní krása”).

Chce-li někdo něco vyčítat ostatním, je potřeba tak činit adresně. Houfnicové mrmlání do světa širého vůkol je prostá zbabělost, která si chce postěžovat, ale nedokáže to udělat do očí, nebo lenost, která se neobtěžuje rozlišením vinných a nevinných, nebo nepoctivost, která si prostě chce ulevit a ví, že mele. Což už pak není výstup na pódium konstruktivní kritiky, nýbrž zahučání do močálu píčování.

K druhému: Na společnost tedy nejčastěji nadávají lidé, kteří jsou sice tak trochu čuráci, ale zároveň srabi, pročež se vyhýbají konfrontaci, takže útočí na bezpečný virtuální pojem namísto konkrétních lidí, kteří by se mohli bránit. Konfrontace by mohla přerůst v nedej bóže dialog. V dialogu by se pak mohlo taky ukázat, že se mluvčí mýlí, nebo vytýká ostatním projektivně vlastní nedostatky, nebo prostě kecá.

Výrok “Společnost je špatná” neznamená nic víc a nic míň, než “Já jsem lepší, než ostatní”.

Stejně tak nejde od společnosti cokoliv chtít, aniž by to bylo žádáno po konkrétních lidech. “Je potřeba, aby společnost podpořila kulturu” je poměrně bezrozporný výrok, na který kývne většina lidí, ale jak jiné je jít za sousedem Standou Vomáčníkem a říct “Hele, tak tvuj díl příspěvku na moje obrazy rozlitou polívkou je 8 ká čé ročně, tož vysol.”. Většina lidí takového koledníka naopak pošle v lepším případě za psychiatrem.

Ještě horší je navrhovat ve jménu “dobra společnosti” věci, které nakonec dělají víc škody než užitku a obětují lidi nějakým utopickým abstrakcím nebo subjektivním estetickým soudům o tom, jak “by věci měly být”. To je tak vzdálené od “dobra”, jak jen něco může být.

Představa “obecného dobra”, která nezahrnuje dobro konkrétních lidí (kromě části politické třídy), nebo je s ním dokonce v rozporu, je jedním z podstatných rozlišovacích znaků fašizujícího typu sluníčkářů.

“Všem znepříjemníme život a sebereme peníze a pak bude všechno fajn.” je pochopitelně takto řečeno zjevný nonsens, ale zkusme si na tu větu redukovat volební programy většiny levicových stran (včetně různých zelených) a aktivistických spolků a s hrůzou zjistíme, že to jde.

Což je tím, že sluníčkáři pod fasádou z úsměvů a duh ve skutečnosti strašně nenávidí ostatní lidi, protože se nikdy nesmířili se ztrátou primárního narcismu z batolecího období, a existence ostatních jim přímo znemožňuje snahy o návrat do “ráje”. Nevadí jim ovšem ostatní této snaze podřídit a pro ni je obětovat. Rozpor obsahu a obalu je v tomto případě extrémní.

Podstatnou roli hraje i projekce a externalizace. Řekne-li někdo “Společnost je materialistická”, ve skutečnosti tím nejčastěji říká “Já jsem materialistický, nelíbí se mi to, protože to neladí s hodnotovým systémem, který bych rád zastával, a neumím se s tím rozumně srovnat, tak to holt hodim na ostatní.”

Je to dobře vidět na demografické skupině, jejíž zástupce známe ze svého okolí asi všichni – bohém světoběžník, který křižuje zeměkouli, střídaje “práci” pro “neziskovky” se  “slibnou” “uměleckou” “kariérou” (Vystavuju vázy ve Venezuele, voe!) a věčným studentstvím, za celý život neodvedl/a ani půlhodinu něčeho, co by šlo v dobré víře nazvat “prací”, aniž by se spontánně vznítil Ottův slovník naučný, ale všude kolem sebe až obsedantně vidí jenom vykořisťování.
“Monsanto, banky a korporace, voe.”

Přitom jediný skutečný vykořisťovatel a parazit v této situaci je zcela evidentně právě takový globální hipík, který nalétá ročně 60 000 majlí, pořád někde bydlí, pořád něco jí, pořád něčím nebo na něčem jezdí, pořád je na internetech přes mašinu za 30k (ale nenávidí korporace, které mu to umožňují), ale nikdy nepřispěl do ekonomiky ani halíř. Jistěže to je parasitismus.

No jo, jenomže takový kočovný sosák má hodnotový systém založený na tom, že on je ten správňák a spasitel zeměkoule. Takže jediné řešení je hustobrutální projekce.

Summa summárum: Společnost jsou prostě lidi. Zhrzení narcisové, bebínkáři a brmlalové, běduňky a butthurtisti, reformátoři a srabaktivisti, společnost jste i vy. Začněte u sebe.

 

Addendum: podobně spolehlivý lakmus omylu je užití slov “v dnešní době”, “ta dnešní mládež”, “dnešní společnost” atd. O všech takových výrocích jaké jsem slyšel platí, že jsou pravdivé univerzálně napříč dějinami, a ta část o dnešní době je omyl, předpokládající že to někdy bylo jinak. Nebylo. Bylo to stejně. “Svět jde do píči” je výjimečně závažný a obvyklý existenciální omyl s etickými důsledky (viz dále) a fakt je radno si naň dávat zatracenej pozor.

Kam sahají historické prameny, tam sahají stížnosti tohoto typu. Kdyby šel svět do kopru, od doby kdy to poprvé někdo napsal (cca. Sumeřani) už by tam jistě byl dorazil. Můžeme si být jisti, že stížnosti na “tu dnešní mládež” a “mravní úpadek” zněly i pod africkým nebem na pláni Serengeti před 800 000 lety, když někdo bácnul kostí o kost jinak, než byl kmen zvyklý.

hipste1

Dolní Věstonice, 29 000 BC.

Každý takový povzdech ve skutečnosti ukazuje na věci nadčasové, o nichž se mluvčí pouze mylně domnívá, že jsou projevem nějaké současné dekadence. Snaží se dokázat úpadek tam, kde je jen věčná lidskost. To je nebezpečné, protože to vede k pesimistickým výkladům skutečnosti, a nesmírně komplikuje rozumné vztahování se k ostatním – kdo je v hloubi duše přesvědčen, že ostatní všechno jenom kurví a svět jde kvuli nim do kopru, těžko bude dobrý člověk.

Jednou z výhod blogování je, že se člověk pobaví u statistik. Vyhledávací hesla, jež dovedla návštěvníky na blogátko, jsou zábavné čtení na pomezí dadaismu a pračirého, neředěného “WTF?”.

Posuďte:

  • Zbyhnev (to se celkem dalo čekat)
  • zbyhnev.com+pasti-na-stredni-tridu (excellent)
  • podobnosti s makrosituací celé západní civilizace, strukturou státních výdajů, zaseklým hospodářským růstem a dluhovými pastmi, stejně jako nejčastěji tlačenými alternativami, které jsou ovšem ještě horší, než norma, nechám na domyšlení bádavému čtenáři. (překvapivě často googlené celé souvětí, zřejmě někdo sdílel a lidi následně hledali zdroj)
  • One sheep two sheep cow turtle duck
  • zmrd slovnik realitnich makleru (kéž by se lid senzitizoval a zmrdi museli začít komunikovat lépe)
  • pasti na střední třídu (průběžný winner v celkové návštěvnosti)
  • srabaktivismus (termín se ujímá a vídám ho stále častěji napříč českými internety, máme radost? Máme radost)
  • marseillské mydlo olivové (že bych to tu rozšířil o eshop?)
  • plat vrcholových managerů
  • dotační programy pro neziskovkové organizace v oblasti školství (doufám, že tenhle návštěvník si to tady přečetl všechno a třikrát)
  • cum hoc ergo propter hoc příklady (vzdělávám národ, dobře já)
  • national geographic matterhorn
  • kikoti
  • je škodlivý plast při setkání s pokožkou? (ne)
  • zjišťuje banka tvůj opravdový plat nebo se řídí jen formálního
  • osvicenstvi narcismus
  • obrázky nahatých galerie (tak učitě)
  • plneni fistrona (souvisí s předcházejícím?)
  • rozdil jednat s nemcem a skandinavcem 
  • lokální iphone – jak ho rozchodit v Čr
  • veverka a spojene vyrazy s ni (huh)

And the winner is:

  • barmsky nuklearni reaktor 

Sonda do hlubin řidičovy duše: freeway edition

Na dálnici jezdí všichni v levým pruhu, protože se bojí, že by se tam pak nedostali zpátky, protože na dálnici jezdí všichni v levým pruhu, protože se bojí, že by se tam pak nedostali zpátky, protože na dálnici jezdí všichni v levým pruhu, protože…

Hle, zmenšený obraz celého problému civilizovaného soužití. Preventivní prasení, jak je všeobecné, stává se ospravedlněním preventivního prasení.

Jak říkám nesčíslná léta: ukaž mi, jak se lidi chovaj na dálnici a ve frontě, a já ti řeknu, jestli jim funguje stát.

Báseň vzniklá pod vlivem přehřátí mozku v saunaweltu, a jen jím omluvitelná:

Plavky dám si na háček
bude ze mě naháček.

Upozorňuji velká vydavatelství poezie, že nejsem jen tak lehce k mání.

Jóga

Je fascinující, jak se věci mění ve své opaky.

U východních duchovních i fyzických nauk je to extra výživné, a není to jen vlivem “dekadentního západu”.

V jihovýchodní Asii začali stavět dvacetimetrové zlaté Buddhy okamžitě potom, co Siddhárta, zásadní antimodlář a antiegoista, který by jim za to nakopal do prdele, odložil závoj Máji.

U nás se pořádají kurzy buddhistického sexu, přestože Buddha ho identifikoval jako past.

Na nefilozofické rovině je pak dojemné, co se přihodilo ve wellnesech, healthklubech a sokolovnách s jógou. Jak už jsem zmínil v pastech na střední třídu:

“Organizovaná cvičení, která lze úplně stejně dobře, a v případě takové jógy i lépe a bez otřesně desinterpretovaného ideologického sluníčkového balastu cvičitelských hipipin, po jehož vyslechnutí by si Šakjamuní prostřelil hlavu kuší a rozkousal a sežral diamantovou sútru, dělat zadarmo. “

Původní zero-cost zdravotní systém nahatých poustevníků se proměnil v monstr trendy byznys (nic proti byznysu, ale nesmí být založen na bullshitu), pro lidi, kteří si chtěji zformovat prdel a zároveň zoufale lační po smyslu – i kdyby to měl být upadlý cukernatý self-help říznutý třetiřadým pseudomysticismem. Což bohužel neni řešení, nýbrž ještě větší problém. Problém, který zabírá místo řešení.

O self-helpu a autotuningu (auto ve smyslu “sebe”, ne auto jako auto), tedy česky svépomoci a sebeladění, tak jak mohou a mají vypadat, mají-li k něčemu vypadat, zase někdy příště. A pokud se hodně odvážu, tak třeba i o tom smyslu.

Takže, nedělní naučný oprásek: co je a co neni jóga

joga1a3ka

Fullsize se zjeví po kliku.

O důvod víc pro Amazon: galerie píčovin

Jednou z výhod sledování George Takeie (Sulu ze Star Treku) na Facebooku je, že se člověk dostane k tajemným zákoutím internetu, která vedou k ještě tajemnějším zákoutím v zákoutích.

Ve vší stručnosti: Takei hodil na FB link na jednu píčovinu na Amazonu a do dvou vrstev kliku souvisejícího zbóží jsem objevil všechno tohle:

Pornogami: prasárničky z papíru

Neeuklidovská geometrie pro nemluvňata

Kvantová fyzika pro nemluvňata

Jak žít s olbřímím přirozením (konečně!)

Chlapi jsou lepší než žencký (na to snad neni třeba psát knihu)

Zprzněna triceratopsem  reprezentativní vzorek znepokojivě rozsáhlého žánru o koitu s dinosaury, kentaury, mimozemšťany a mimozemskými jeskynními lidmi

Jak traumatizovat děti stejně to nakonec všichni udělaji neúmyslně, tak proč do toho nevnest trochu metodiky

Výchova dokonalého dítěte skrzevá vinu a manipulaci ze stejného ranku

Sebediagnóza pro hypochondry  po proklikání náhledu se divím, že jsem ještě naživu

Obrázky, nad kterými byste neměli honit ale je to výzva

Kudlančí vajíčka

Štrikování s psími chlupy

Environmentální politika nacistů kdyby ještě někdo pochyboval, že je to totéž

Vězeňská uniforma pro nezbedy s extra kapsičkou na rejdiváka

Nadržený duch Usámy bin Ládina  protože proč ne, tak proto

Pákový poševní posilovač  nápověda: stejnou službu odvedou zahradnické nůžky

Úzkoprofilový kalendář  s kozami na stromech (it’s not what you think)

Ještě úzkoprofilovější kalendář  s rozvernými jeptiškami (it’s not what you think)

Uranová ruda  sekvojová semena mi sem nepošlou, ale uran jo. Nice.

Vlčí moč 

Elastický Totoro kostým “Na Halloween”. Tak určitě.

Spock_reacts_to_the_death_of_the_Intrepid

Nemáte zač!